Zdravím všechny členy tohoto portálu.
Rozhodl jsem se taky něčím přispět, abych podpořil tyto stránky. Můj život je samý extrém. Chlap, který kdysi na všechno kašlal, dvakrát mě vyhodili z výšky, ze zaměstnání, se rozhodl před deseti lety tvrdě makat. Mám teď stabilní zaměstnání, již nekouřím, nepiju, držím striktně sexuální abstinenci i když jsem heterosexuál, mám spoustu koníčků, aktivit. Nevím, co to je zahálka, jsem neustále nabuzen na nějakou činnost, abych se znovu nedostal to psychického a fyzického marasmu a to je můj problém. Jsem workoholik, což ze mně udělalo asexuála, neboť kdykoliv se snažím aspoň trochu zvolnit tempo života, tak mě to prudce fyzicky a psychicky rozkládá, prostě to tak cítím. Ještě nedávno jsem si dopisoval s jednou holkou s Ukrajiny, velmi pěkná holka-tatarka z Krymu, nějakou miss tam i vyhrála, ale musel jsem ji napsát bohužel adieu. Připadá mi hnusné, že budu milovat tak krásnou holku, která mi za pár let zestárne a já ji začnu nenávidět. Bojím se asi hrozně stáří, protože jsem si prošel velmi těžkou nemocí, pár měsíců jsem byl blízko smrti, den co den. Můj aktivní způsob života se mi hluboce vryl do mého podvědomí, vidím věci úplně jinak než kdysi, cítím se jak budhista, všechno je pro mě pomíjivost kromě činnosti. Takže budu asi celý život asi jen robit, robit a robit, abych zapoměl, protože na mě všechny negativní věci světa hodně doléhají, jsem asi moc citlivý člověk. Petr od Třince.

Ahoj Petře, Tvé psaní mi připadá trochu chaotické. Pokud bys byl skutečně buddhista, nemohl bys cítit nenávist k někomu jen proto, že zestárne, že se změní jeho schránka.
Třeba někteří staří lidé jsou velmi hezcí - nevím už kde jsem četla, že krásnější než mladé dívky jsou někteří starci

Ale zpět. Pokud Tě workoholismus, sex. abstinence atd. udržují nad vodou, našel jsi v tom svůj životní mód, tak je to dobré. - Kdyby šlo jen o aktivitu, tak sex je docela namáhavá činnost, tak bys ji klidně do svého nabitého rozvrhu zařadit mohl Nevidíš to tak, že by Ti vztah spíš naboural psychickou rovnováhu?

Ahoj,
nevím jak to říct šetrně...ale ty máš podle mě hodně velký problém sám se sebou. Workholismus není rozhodně žádná výhra, spíš bys to měl řešit a naučit se i relaxovat. Taky nechápu jak můžeš napsat, že bys začal nenávidět ženu jenom proto, že zestárne a nebude už krásná.

Naopak ja tu nenavist ke stari celkem chapu a dost se toho taky bojim. A velmi podobne jako Petr jsem si oblibil praci, jsem v ni porad lepsi a castecne se stala smyslem meho zivota. Kdyz pracuju, tak taky zapominam na problemy. Chovam se ke kazdemu individualne podle toho, jak se on chova ke mne, ziju svuj zivot, nohlizim se na ostatni a nesnazim se byt necim cim nechcu. Snazim se pomahat jen tem, co si to zaslouzi. A diky toho vseho se vnitrne citim skvele.

Ale verim, ze spouste (vetsine) lidi to prijde divne. Me to maximalne vyhovuje.
A prijde mi nefer, ze oba dva predchozi komentare pusobily tak negativne...

(20. 12. 2011 21:44:24)kexik napsal(a):  Naopak ja tu nenavist ke stari celkem chapu a dost se toho taky bojim. A velmi podobne jako Petr jsem si oblibil praci, jsem v ni porad lepsi a castecne se stala smyslem meho zivota. Kdyz pracuju, tak taky zapominam na problemy. Chovam se ke kazdemu individualne podle toho, jak se on chova ke mne, ziju svuj zivot, nohlizim se na ostatni a nesnazim se byt necim cim nechcu. Snazim se pomahat jen tem, co si to zaslouzi. A diky toho vseho se vnitrne citim skvele.

Ale verim, ze spouste (vetsine) lidi to prijde divne. Me to maximalne vyhovuje.
A prijde mi nefer, ze oba dva predchozi komentare pusobily tak negativne...

Kdyby to napsal jako Ty, tak by i má reakce byla jiná.
Ó velké negativno, kde se jen bereš!
Nechápu toto podivné rozdělování na negativní a pozitivní toto se mi líbí, tot se mi nelíbí, souhlasím, nesouhlasím, naprosto povrchní hodnocení bez snahy nahlédnout pod povrch. Myslela jsem, že tím trpí jen...raději nebudu jmenovat.
Náznak, otázka jedině může rozvinout dikusi, střet pohledů je užitečný, přitakání jen úkrok bokem.

Přijde mi hrozně legrační, jak si člověk představuje, co bude v budoucnu (stáří). Jak se všichni a všechno kolem změní (zestárne) a tak nějak si neuvědomuje, že se změní i on sám a dost možná se o něco změní i jeho pohled na svět a bude na to všechno koukat "starším pohledem".
Když jsem četla "negativní" příspěvky, vybavilo se mi, jak se mi v -nácti letech zdálo, že dvacetiletí jsou už staroši (o vyšších hodnotách jsem se ani neobtěžovala uvažovat ), dnes je pro mne tato věková kategorie dětmi.

pro kexik:
Divní jsou ti, co nejsou sami sebou. Dobře jim tak!

pro mušelín:
Máme každý nárok na to, rozdělovat si co chceme, do jakých škatulek chceme, že se tím omezujeme, je naše blbost. I když mi vyhovuje též spíš strategie, prozkoumat věc z více pohledů (i když nebyly jen moje ), musím přiznat, že tou "chorobou" trpívám též, jako v jisté míře asi každý.

Já si poslední dobou taky říkám,že když můj soukromý život stojí za prd (i proto,že nemám partnera) tak se dost upínám na zaměstnání,protože jen tam si připadám užitečná. Takže Ti rozumím.

(21. 12. 2011 17:46:48)spagetka napsal(a):  Já si poslední dobou taky říkám,že když můj soukromý život stojí za prd (i proto,že nemám partnera) tak se dost upínám na zaměstnání,protože jen tam si připadám užitečná. Takže Ti rozumím.

Je pak otázka, jestli soukromý život s partnerem je ta výhra.

Morwen: Asi mas pravdu... Ja se jen vzdy snazim vse planovat dopredu a mit temer ke vsemu alternativy, takze se trochu obavam i toho stari. A ne jen zmeny vzhledu, ale snad spis vic zdravotnich problemu a pripadnych negativnich zmen "pohledu na s et". Ale stejne... Nemel jsem v planu to tak rozebirat

spagetka a spol.

Být užitečný v práci... záleží, co přesně za práci děláš. Podle mne je víc než pocit užitečnosti důležitější pocit uspokojení. Takový dělník u pásu taky bude užitečný, nicméně jeho pocit uspokojení bude zřejmě mizivý.
Sázím spíš na soukromý život, ne na pracovní - to už si každý vybere sám.


A stáří se nebojím, protože si myslím (a taky asi doufám), že se ho nedožiju.
Jak jsem kdesi četla: Nebojte se zítřků, třeba žádné nepřijdou