Jaký je můj příběh? Je mi 32 a není mi úplně jasné, jestli jsem asexuální kvůli svému pramalému sebevědomí nebo prostě tak od přírody. Žiju sama a nikdy jsem žádný vztah neměla, čímž nechci říct, že jsem nebyla nikdy zamilovaná, jejej, vlastně musím být pořád, ale nějak se mi zdá, že čím dál raději jsem zamilovaná platonicky, ono to tak nádherně bolí...taky si připadám ošklivá, nezábavná, neschopná, tak trochu sociální fobiotik, neurotik, introvert, a vůbec osoba prabídná, samozřejmě trochu přeháním, ale nikdy o mně nikdo neprojevil zájem, což může ale být tím, že působím a jsem dost nepřístupná, uzavřená...Takže mé lásky jsou z oblasti filmových a literárních hrdinů, občas se objeví i někdo "skutečný", ale vždycky tak nedostupný, aby z toho nemohlo nic být (že by onen odpor ke všemu namlouvacímu, sexuálnímu ?), no, přiznám, že v oblasti mužské i ženské, ale jak se tak pozoruju, tak myslím, že to s orientací nemá nic společného, spíš jde o duši, napřed mě ta osoba zaujme duší, "zamiluju se", pak bych možná i toužila po nějakém tom obětí, pohlazení, ale po sexu jako takovém ani ne. I když tělo to občas žádá, ale na to jsou dneska prostředky , ale podle mě neexistuje u mě propojení mezi tělem a duší...Ve 12 jsem se poprvé zamilovala do jednoho herce, byl o xx let starší (takže vůbec nic nehrozilo) a já z toho byla úplně hotová...je to láska? to snad ne! co to teda je? Pak se mi to stalo ještě několikrát a nakonec je to pravidlem, věčná puberťačka lepící fotky herců a zpěváků...Když já prostě ten pocit zamilovanosti potřebuju! A sex? Zkrátka a dobře nic. A okolí? Nějak si zvyklo, nikdo se mě na nic neptá, myslí si asi svoje, je mi to jedno. Bolí mě samota, tak jsem tady. Trochu zmatečné, asi jsem neřekla, co jsem říct chtěla a nakecala spoustu nesouvislých blábolů, tak mi to odpusťe a vemte mě mezi sebe

Hi hi, jako bych viděla sebe tak před deseti lety. Šedá myška věčně zamilovaná do nějakého imaginárního krasavce, anebo spíš do lásky samé... Platonická láska zpovzdálí má ohromné kouzlo a je to báječná múza, ale tak trošku požírá sama sebe a bere energii, která se líp uplatní jinde.
Hlavně se netrap tím, že tě nikdo nechce, třeba jen působíš tak uzavřeně a nepřístupně, že se ti to žádný/žádná neodváží říct, a ty jemnější signály prostě nedokážeš přečíst.

Když si dá člověk hodně práce a má motivaci, dá se s introvertností i sociální fobií trošku pohnout, pustit si do života přinejmenším přátele, trochu zapracovat na vzhledu, sebevědomí a vystupování... Pak ta samota není tak absolutní. A jak můžeš být nezábavná, když ve svém věku pubertálně obdivuješ dívčí idoly? Já tím bavím celé široké okolí

Každopádně vítej!

(22. 01. 2012 21:33:16)AlineDaryen napsal(a):  Hi hi, jako bych viděla sebe tak před deseti lety. Šedá myška věčně zamilovaná do nějakého imaginárního krasavce, anebo spíš do lásky samé... Platonická láska zpovzdálí má ohromné kouzlo a je to báječná múza, ale tak trošku požírá sama sebe a bere energii, která se líp uplatní jinde.
Hlavně se netrap tím, že tě nikdo nechce, třeba jen působíš tak uzavřeně a nepřístupně, že se ti to žádný/žádná neodváží říct, a ty jemnější signály prostě nedokážeš přečíst.

Když si dá člověk hodně práce a má motivaci, dá se s introvertností i sociální fobií trošku pohnout, pustit si do života přinejmenším přátele, trochu zapracovat na vzhledu, sebevědomí a vystupování... Pak ta samota není tak absolutní. A jak můžeš být nezábavná, když ve svém věku pubertálně obdivuješ dívčí idoly? Já tím bavím celé široké okolí

Každopádně vítej!

Děkuju, docela mě povzbudilo, že je nás na tom podobně víc, jo a díky za povzbuzení...

Zdrástvuj, tady jistojistě zapadneš

Alespoň jsi se nikdy nespálila, drasticky nezklamala, neumírala, nikdo tě nebil, ani ty jeho, ušetřila jsi spoustu peněz, přírodu atp.

Ahoj,
skoro bych to mohla napsat já, akorát že jeden divný vztah-nevztah jsem měla a fakt nemusím být pořád zamilovaná. Spíš nechci být zamilovaná, ale občas se to stane. A taky zásadně jdu jenom po nedostupných lidech. Myslím si, že to je nějaký samovolný obranný mechanismus, aby se asexuálům nestávalo, že se dostanou do vztahu a budou nuceni k sexu. Podvědomí ti prostě nedovolí zamilovat se do někoho, s kým reálně hrozí vztah.

(23. 01. 2012 15:58:02)MadRat napsal(a):  Ahoj,
skoro bych to mohla napsat já, akorát že jeden divný vztah-nevztah jsem měla a fakt nemusím být pořád zamilovaná. Spíš nechci být zamilovaná, ale občas se to stane. A taky zásadně jdu jenom po nedostupných lidech. Myslím si, že to je nějaký samovolný obranný mechanismus, aby se asexuálům nestávalo, že se dostanou do vztahu a budou nuceni k sexu. Podvědomí ti prostě nedovolí zamilovat se do někoho, s kým reálně hrozí vztah.

Ahoj,
já mám ráda ten nadnesenej pocit zamilovanosti, pocit, že všechno zvládnu, že svět je přece jen krásný, takže vždycky koukám na TV s pocitem, na koho to zase padne Takže s těmi nedostupnými lidmi naprostý souhlas, protože jinak bych se snad nemohla tak blbě zamilovávat, to by bylo na mašli, jestli je to teda zamilovanost, možná spíš touha po blízké duši, přátelství...Přesně tak, je to naprogramované, aby nic nehrozilo, ale těch let, než jsem na to přišla, že na jednu stranu strašně chci a jsem nešťastná, a na druhou stranu reálně vlastně nechci. Takže teď si z toho užívám jen tu hezkou polovinu a netrápím se, že to nejde...Teď napíšu protimluv: kdyby se podvědomí či osud či co někdy náhodou sekly a převracela se beznadějná zamilovanost k někomu nedostupnému k reálné možnosti, tak by mě zajímalo, zda-li by mi ta "zamilovanost" vydržela, pochybuju...Proč nechceš být zamilovaná? Že to bolí? Ale krásně...

(23. 01. 2012 16:14:46)mi06 napsal(a):  Proč nechceš být zamilovaná? Že to bolí? Ale krásně...

Jo, kvůli tomu. Mám asi silnější emoce než je běžné. Někdy je to už moc a spíš je to na depku, nemůžu ani normálně fungovat. Nezamilovaná se cítím svobodnější.

(23. 01. 2012 16:18:25)MadRat napsal(a):  

(23. 01. 2012 16:14:46)mi06 napsal(a):  Proč nechceš být zamilovaná? Že to bolí? Ale krásně...

Jo, kvůli tomu. Mám asi silnější emoce než je běžné. Někdy je to už moc a spíš je to na depku, nemůžu ani normálně fungovat. Nezamilovaná se cítím svobodnější.

Svobodněji to ano, taky si pobrečím a "trhá mi to srdce", ale pro mě je to lepší než prázdno v duši, když se nic neděje, mám tak čtvtletní epizody, i když zpočátku, když jsem si myslela, že je to láska a že se to třeba povede, mi to vydrželo i 8 let, vždycky čtvrt roku blbnu, první měsíc mě to masíruje ukrutně, pak to povoluje, pak mám tak měsíc toho nesnesitelného depresivního prázdna, asi střízlivění, nebo co, a pak do toho spadnu zas...Možná už jsi dál, třeba k tomu taky dojdu, že bude lepší takhle se nevychylovat, zatím to mám takhle - bohužel x bohudík ???

(23. 01. 2012 16:18:25)MadRat napsal(a):  

(23. 01. 2012 16:14:46)mi06 napsal(a):  Proč nechceš být zamilovaná? Že to bolí? Ale krásně...

Jo, kvůli tomu. Mám asi silnější emoce než je běžné. Někdy je to už moc a spíš je to na depku, nemůžu ani normálně fungovat. Nezamilovaná se cítím svobodnější.

Nejlepší je být zamilován do svého ideálu, který nenabývá žádné konkrétní podoby, neboli - tak nějak neurčitě. Je to určitě schůdnější, než muset přemýšlet nad někým konkrétním, takže jak tu psala mi06, fotky nějakých mužů a žen mám také v PC staženy, ale beru je právě jako takové předobrazy fyzického ideálu, ke kterým se raději nesnažím zjistit detaily ze skutečnho života.