Zajímavé. Každopádně tady je trochu problém s tím, zdali poznatky získané na subhumánní rovině lze automaticky aplikovat na rovinu lidskou a naopak. Přece jen u člověka do dané věci vstupují i faktory sociálně i kulturně získané, vyšší city, které zvířata nemají a pokud ano, tak je projevují jen v náznacích (např. některé opice). Takže dozajista zde vyvstává otázka, zdali ta projevovaná homosexualita zvířat je opravdu analogií homosexuality lidské nebo její podstata je jiná. Většinou prý zvířata vykazují homosexuální chování tehdy, když nemají dostupného partnera opačného pohlaví svého druhu anebo za účelem snížení vnitrodruhové agrese ve skupině, tlupě. Podle mého náhledu je "homosexualita" zvířat tedy více sociálně podmíněná než je tomu u člověka, kde prim v této věci hraje sexualita. Toliko můj skromný názor....
Jinak, dobré knížky na příbuzná témata, koho by to zajímalo, jsou od etologa Richarda Dawkinse, např. Sobecký gen....
(08. 06. 2010, 16:59:27)Nela Napsal(a): [ -> ]Většinou prý zvířata vykazují homosexuální chování tehdy, když nemají dostupného partnera opačného pohlaví svého druhu anebo za účelem snížení vnitrodruhové agrese ve skupině, tlupě.
Četla jsi ten článek? Je v něm popsáno několik situací, kdy tomu tak není, a také naznačeno, že se homosexualitou u zvířat vědci doposud nijak zvlášť nezabývali.
Když to čtu teď pozorněji, tak vidím, že se tam píše dokonce jen o náznacích homosexuálního chování u zvířat, ne tedy o homosexualitě jako takové, jak ji známe u lidí. Tady se právě dobře ukazuje ten problém komparace subhumánní a humánní roviny, jak jsem o tom již psala. Když použiji nějaké vhodné přirovnání, tak se např zjistilo, že transplantací určitých buněk myším s projevy obsedantně-kompulzivního, tedy nutkavého chování, jejich patalogické chování vymizelo. A máme najednou stoprocentní lék na obscesi, mohli bychom se zaradovat! Jenže, ono to tak není....člověk je oproti myši tvor mnohem komplikovanější a každý jeho projev, chování, diagnóza..... je vždy výsledkem souhry vícero působících faktorů, tedy multifaktoriální. Proto každé takové surové porovnávání lidského a zvířecího chování se musí vždy brát s výhradami, ale to vědci ví, ne možná až tak mnozí autoři rozmanitých populárně-naučných článků, těžko říci. Jinak samozřejmě, každý na to můžeme mít vlastní, subjektivní názor, to ničemu nebrání....