05. 04. 2011, 22:55:26
Zdravím všechny bez rozdílu...
Na začátek musím říct, že tento uvítací koutek je naprosto osvícený nápad. Většinou mě jakékoli úvodníky do čehokoli neberou, ale dlouho jsem se nezaseknul na čtení příběhů "cizích" lidí, jako právě tady. S každou další řádkou jsem se cítil lépe a lépe. Myslím, že je to skvělá věc. Tolik tedy k úvodu.
Nic mi neschází a doufám, že ani scházet nebude.Problém však nastává v případě, že se vás někdo snaží přesvědčit o opaku. Příkladů je všude až nepříjemně mnoho ale toto fórum je o asexualitě.
Nehodlám se zde sáhodlouze rozepisovat o svém životě. Ono ani není moc o čem. Žádné drama se nekoná a můžu říct, že doposud žiji víceméně šťastně. Nikdy jsem se neřadil k většinové společnosti ale nadruhou stranu nemám potřebu proti ní jakkoli vystupovat. Jsem trochu individualista ale rozhodně ne egoista. Přátel mám mnoho a co se vztahů týče mám za sebou několik krátkých a dva vážné. Vždycky jsem měl pocit, že existuje nespočet zábavnějších a důležitějších věcí než prohánět děvčata (v mém případě). Zamilovaný jsem byl ale se slovíčkem „láska“ bych asi váhal. Průvodním problémem se po čase úkázala být moje dobrácká povaha a neschopnost partnerku uspokojit. Věřte, je to vražedná kombinace.
Mám velmi rád něžnosti, mazlení a vlastně všechno vyjma sexu. Váhal jsem jestli se vůbec hodím do definice asexuála ale vždycky při intimních hrátkách jsem se cítíl dobře až do chvíle, než měl přijít sex. Právě toto většina partnerek nebyla schopna akceptovat a já na druhou stranu nebyl schopen o tom mluvit. Většina vztahů se stala dále neudržitelnou a dopadla jak musela. Velmi čerstvě jsem single právě z tohoto důvodu a to byl i prvotní impuls abych začal přemýšlet nad řešením. Prošel jsem si (ještě ve vztahu) naprosto příšerným obdobím hledáním příčiny, co je se mnou špatně. Nikdy více. Pak ale přišla ta chvíle, kdy jsem si uvědomil, že je se mnou všechno v pořádku jen prostě sex k životu nepotřebuji. Dostavila se neskutečná úleva. Dalším krokem pak bylo najít někoho spřízněného a zbytek je celkem patrný. Tato komunita je sice na začátku dlouhé cesty ale za všechnu tu námahu to beze zbytku stojí. Stojí za to pomáhat druhým.
Jsem velmi mile překvapen počtem inteligentních, rozumných a soucitných lidí v této komunitě.
To co považuje jakákoli početná skupina za správné a dobré ještě neznaméná, že je to absolutní pravda. Není jeden člověk jako druhý a myslím, že všechny příběhy zde pojí (mimo jiné) to, že cesta k poznání je více či méně dlouhá a trnitá. Přál bych všem aby ta cesta k poznání sama sebe byla co nejkratší.
Na začátek musím říct, že tento uvítací koutek je naprosto osvícený nápad. Většinou mě jakékoli úvodníky do čehokoli neberou, ale dlouho jsem se nezaseknul na čtení příběhů "cizích" lidí, jako právě tady. S každou další řádkou jsem se cítil lépe a lépe. Myslím, že je to skvělá věc. Tolik tedy k úvodu.
Nic mi neschází a doufám, že ani scházet nebude.Problém však nastává v případě, že se vás někdo snaží přesvědčit o opaku. Příkladů je všude až nepříjemně mnoho ale toto fórum je o asexualitě.
Nehodlám se zde sáhodlouze rozepisovat o svém životě. Ono ani není moc o čem. Žádné drama se nekoná a můžu říct, že doposud žiji víceméně šťastně. Nikdy jsem se neřadil k většinové společnosti ale nadruhou stranu nemám potřebu proti ní jakkoli vystupovat. Jsem trochu individualista ale rozhodně ne egoista. Přátel mám mnoho a co se vztahů týče mám za sebou několik krátkých a dva vážné. Vždycky jsem měl pocit, že existuje nespočet zábavnějších a důležitějších věcí než prohánět děvčata (v mém případě). Zamilovaný jsem byl ale se slovíčkem „láska“ bych asi váhal. Průvodním problémem se po čase úkázala být moje dobrácká povaha a neschopnost partnerku uspokojit. Věřte, je to vražedná kombinace.
Mám velmi rád něžnosti, mazlení a vlastně všechno vyjma sexu. Váhal jsem jestli se vůbec hodím do definice asexuála ale vždycky při intimních hrátkách jsem se cítíl dobře až do chvíle, než měl přijít sex. Právě toto většina partnerek nebyla schopna akceptovat a já na druhou stranu nebyl schopen o tom mluvit. Většina vztahů se stala dále neudržitelnou a dopadla jak musela. Velmi čerstvě jsem single právě z tohoto důvodu a to byl i prvotní impuls abych začal přemýšlet nad řešením. Prošel jsem si (ještě ve vztahu) naprosto příšerným obdobím hledáním příčiny, co je se mnou špatně. Nikdy více. Pak ale přišla ta chvíle, kdy jsem si uvědomil, že je se mnou všechno v pořádku jen prostě sex k životu nepotřebuji. Dostavila se neskutečná úleva. Dalším krokem pak bylo najít někoho spřízněného a zbytek je celkem patrný. Tato komunita je sice na začátku dlouhé cesty ale za všechnu tu námahu to beze zbytku stojí. Stojí za to pomáhat druhým.
Jsem velmi mile překvapen počtem inteligentních, rozumných a soucitných lidí v této komunitě.
To co považuje jakákoli početná skupina za správné a dobré ještě neznaméná, že je to absolutní pravda. Není jeden člověk jako druhý a myslím, že všechny příběhy zde pojí (mimo jiné) to, že cesta k poznání je více či méně dlouhá a trnitá. Přál bych všem aby ta cesta k poznání sama sebe byla co nejkratší.
A sex je pouhá podružná banalita. Možná to má lidi kam posunovat, učit je to, ale...
, ale teď vážně:mne osobně se líbí a popravdě mne to vždy zaujme, jak mnoho lidí velice rádo operuje se vznosnými pojmy "Duch", duchovní cesta atd., vyváženost....aniž přitom zjevně rozumí pojmům aneb jak jinak si vysvětlit skutečnost, že to, o čem píšu, hned vzápětí svými dalšími slovy popírám. Promiň, Halbichu, ale je to tak, z toho, co zde vidím, nelze si myslet, že pod pojmy "duch", tvořivost atd. lze napasovat cokoliv, natož vlastní představu anebo to lze, ale pak je třeba upřímně přiznat, je to jen má vlastní představa...nic více, pak je to ok. Zkrátka, jedna věc je o pojmu mluvit, druhá věc je jej žít čili je zde obecný pojem rovnováhy či vyváženosti, jak už to nazveme a druhá věc je můj životní projev vůči ní, jak tento pojem v realitě naplňuji. Duchovní cesta je cestou vyváženosti, snahy po ní, nic více nic méně, je to úplně prosté, není vůbec nutno kolem toho dělat nějaké tajemno, mysteriánství, jak se o to určití lidé snaží, a nebo si v tom dokonce libují, kdoví proč, asi aby si připadali důležití...naopak, je to ta nejpřirozenější věc na světě....