(23. 01. 2012, 16:30:18)mušelín Napsal(a): [ -> ] (23. 01. 2012, 16:18:25)MadRat Napsal(a): [ -> ] (23. 01. 2012, 16:14:46)mi06 Napsal(a): [ -> ]Proč nechceš být zamilovaná? Že to bolí? Ale krásně...
Jo, kvůli tomu. Mám asi silnější emoce než je běžné. Někdy je to už moc a spíš je to na depku, nemůžu ani normálně fungovat. Nezamilovaná se cítím svobodnější.
Nejlepší je být zamilován do svého ideálu, který nenabývá žádné konkrétní podoby, neboli - tak nějak neurčitě. Je to určitě schůdnější, než muset přemýšlet nad někým konkrétním, takže jak tu psala mi06, fotky nějakých mužů a žen mám také v PC staženy, ale beru je právě jako takové předobrazy fyzického ideálu, ke kterým se raději nesnažím zjistit detaily ze skutečnho života.
Ano, teď jsi to vystihla, IDEÁLY, to je ONO! Jenže mně se pořád nějak hmotní
Pro praktickej život sice nic moc, ale my se nedáme!!!
Před několika lety jsem se zahleděla do laskavé povahy jedné dívky, a u té jsem si přála společný život. Možná mě trochu oslovila spolu s její povahou i její postava. Mé vyznání lásky, které jsem jí řekla, se nedočkalo odezvi. Již dříve či později jsem platonicky toužila po nějaké dívce, ale nebylo to tak hluboké.
(23. 01. 2012, 15:58:02)MadRat Napsal(a): [ -> ]A taky zásadně jdu jenom po nedostupných lidech. 
Myslím si, že to je nějaký samovolný obranný mechanismus, aby se asexuálům nestávalo, že se dostanou do vztahu a budou nuceni k sexu. Podvědomí ti prostě nedovolí zamilovat se do někoho, s kým reálně hrozí vztah.
K tomuhle závěru jsem došla taky poté, co jsem pět let platonicky milovala spolužáka a celou dobu přitom jasně věděla, že kdyby projevil sebemenší zájem, okamžitě bych vycouvala. Vlastně jsem si dost sobecky užívala všechny ty emoce a mohla přitom předstírat, že jsem úplně normální, jen zneuznaná
Od té doby se mi zamilovanost vyhýbá, spíš vyhledávám vzájemné sympatie, které přerůstají v hluboká přátelství. Ty euforičtější emoce si nechávám pro krásné chlapečky a holčičky v metru, Roberta Pattinsona, Harryho a Draca a surfování po models.com
(23. 01. 2012, 20:43:35)AlineDaryen Napsal(a): [ -> ] (23. 01. 2012, 15:58:02)MadRat Napsal(a): [ -> ]A taky zásadně jdu jenom po nedostupných lidech. Myslím si, že to je nějaký samovolný obranný mechanismus, aby se asexuálům nestávalo, že se dostanou do vztahu a budou nuceni k sexu. Podvědomí ti prostě nedovolí zamilovat se do někoho, s kým reálně hrozí vztah.
K tomuhle závěru jsem došla taky poté, co jsem pět let platonicky milovala spolužáka a celou dobu přitom jasně věděla, že kdyby projevil sebemenší zájem, okamžitě bych vycouvala. Vlastně jsem si dost sobecky užívala všechny ty emoce a mohla přitom předstírat, že jsem úplně normální, jen zneuznaná Od té doby se mi zamilovanost vyhýbá, spíš vyhledávám vzájemné sympatie, které přerůstají v hluboká přátelství. Ty euforičtější emoce si nechávám pro krásné chlapečky a holčičky v metru, Roberta Pattinsona, Harryho a Draca a surfování po models.com
Jé, vy mi děláte radost, jak jsme na tom všichni tak hodně podobně
(24. 01. 2012, 09:31:27)mi06 Napsal(a): [ -> ]Jé, vy mi děláte radost, jak jsme na tom všichni tak hodně podobně
Nic tak nepotěší jako cizí neštěstí
(24. 01. 2012, 09:33:37)ChildFreeMan Napsal(a): [ -> ] (24. 01. 2012, 09:31:27)mi06 Napsal(a): [ -> ]Jé, vy mi děláte radost, jak jsme na tom všichni tak hodně podobně
Nic tak nepotěší jako cizí neštěstí
Naopak, cítím s vámi a zároveň mě těší, že v tom nejsem sama...za nešťastnou však sebe ani vás nepovažuju...
(24. 01. 2012, 09:33:37)ChildFreeMan Napsal(a): [ -> ]Nic tak nepotěší jako cizí neštěstí
"Štěstí: příjemný pocit pramenící z přemítání o neštěstí druhých." [Ďáblův slovník]
Školy nemám, tak jsem to řekl svými slovy.
(24. 01. 2012, 19:25:47)ChildFreeMan Napsal(a): [ -> ]Školy nemám, tak jsem to řekl svými slovy.
Já to beru, jen jsem nechtěla vypadat jako necita radující se z cizího neštěstí
(24. 01. 2012, 19:25:47)ChildFreeMan Napsal(a): [ -> ]Školy nemám, tak jsem to řekl svými slovy.
stačí zajít do knihovny...