Asexual.cz

Ahojte všichni
Jsem tu nový tak abych se představil....je mi 39 a jsem po 13ti letém manželství čerstvě rozvedený.Důvodem rozvodu byla jak jinak moje malá potřeba ( či spíš nepotřeba ) sexu jako takového.Jsem čistý heteroasexuál.Tak v tomhle mám alespoň jasno.Ženy se mi líbí a snesu i docela dost intimna)Po rozvodu jsem se po 21 letech vrátil ke své největší životní lásce a oba dva jsme co se týká citů na tom úplně stejně.Není nic v čem bychom si nesedli.A tady pohádka končí...samozřejmně u sexu(Miluji její blízkost,polibky i náruč,objetí i mazlení,ale nejsem schopný ničeho víc(Představa samotné soulože je pro mne přinejmenším nepříjemná a ani mne nijak nevzrušuje.Nevím co dělat tak se snažím to nějak překonat jenže tělo si poroučet nedáMoc se bojím,že o svou lásku přijdu protože její potřeba sexu je dost veliká a já ho vlastně nepotřebuji vůbec.jsem spíš citově založený.Někdy si říkám jestli by nebylo lepší být sám a netrápit tak ji i sebe,ale nejspíš to tak stejně dopadneJediné co mne těší je,že v tom nejsem sám a moc díky za vaše stránečky!Tak doufám,že sem mezi vás zapadnu!)

Ahoj a řekls jí to? Podle mně by bylo dobré si to ujasnit na začátku. Ona jinak bude pořád čekat víc a myslet si, že ji třeba nemiluješ, když s ní nechceš spát..

Ahoj.To bych určitě měl,ale netuším jak něco takového říct někomu koho miluješ a nejspíš by to stejně znamenalo konecAchjo...je to boj

Ahoj, povedz jej to, ušetríš si tým prípadný čas nahovárania si, že je všetko ok a následné o to väčšie sklamanie. A čo Ty vieš, možno Ťa milo prekvapí a prekusne to.

Jojo...přesně to dělám...říkám si,že třeba časem to bude dobré a přitom vím,že jsem to tak měl vždyckyVím,že mně to stejně čeká,ale nechce se mi do toho(To bude rozhovor...(

souhlasím s tím to říct...stejně se k tomu tématu dříve či později dostanete. a jestli se znáte a máte rádi tak dlouho, tak bych čekala, že se nějak dohodnete

Keď tak skončíte ako kamaráti, neskôr by ste dopadli dosť možne ako nepriateľské ex.

Řekla bych jí, jak je to se mnou. Ona by si mohla myslet, že ji nemiluješ, proto s ní nespíš..říct jí, že to u tebe s citem nesouvisí, že to máš prostě takhle.

Vítej mezi námi...souhlasím s ostatními,ať máte jasno hned od začátku a vyhnete se zbytečným nedorozuměním a ukřivděnosti...já to manželovi řekla po 10ti letém manželství nedávno a jsem ráda,problémy se sexem řešíme intenzivně už dluho a poslední roky i pomocí odborníků a stejně bezvýsledně,měla jsem to s ním řešit dřív,ale ani jsem do nedávna netušila,že něco jako asexualita existuje a paradoxně mě na to přivedlo hledání informací o jiné kategorii TS,kterou řeším s dítětem,takže všechno zlé je pro něco dobré...manžel to už dlouho cítil,byl samozřejmě zmatený,že lásku cítí,ale jak to má poznat,když fyzicky to nejde...takže se mu ulevilo...ale podvědomě jsem i připravená,že jednou třeba odejde,ale milujeme se a je tolerantní,možná mě zatím miluje víc než já ho,neumím to s tímto vnímáním objektivně posoudit...kluci to mají v tomto,myslím,složitější...když to nejde,tak to nejde...takže opět bych vsadila na upřímnost a důvěrnost...přeji hodně štěstí a pochopení

Ahoj,
já taky souhlasím, že je lepší to zkusit říct. Jenomže dobře vím, že je to strašně těžké. Bohužel zamilovanost je často založená na iluzi a upřímnost ji může totálně rozmetat na prach. Zatím kdykoliv jsem se s někým sbližoval, tak jsem se dostal do fáze, kdy jsem postupně řekl, jak to se mnou je. Bylo to sice přijato s pochopením a empatií, ale znamenalo to vždycky konec vznikajícího vztahu a silných emocí a stalo se z toho prostě obyčejné kamarádství. A připadá mi, že čím dál tím víc moje srdce nějak "tvrdne". Nevím...
Tyhle moje snahy o sblížení končily tím, že jsem měl pocit viny. Což je samozřejmě blbost. Člověk by si měl najít někoho, kdo ho dokáže brát takového jaký je.