Asexual.cz

Ahojky všem,
zrovna jsem přemýšlela, jaká je ten internet úžasná věc. Já jsem si vážně dlouhou dobu myslela, že jsem divná. Je mi 22 a pořádně jsem do teď s nikým nechodila. Což samozřejmě neuniklo pozornosti mojí drahé maminky, která je vážně hrozně fajn, ale touží po vnoučatech. Na to že jsem zřejmě asexuální (a že vůbec něco takového existuje) jsem přišla teprve nedávno. Vlastně to nevím úplně jistě, protože vím, že bych jednou moc chtěla mít rodinu (ale co si budeme povídat, to už jde dnes zařídit i jinak, než "přírodní" cestou). Taky bych chtěla mít partnera, ale prostě bez sexu. Četla jsem už pár příspěvků o tom, že si musí člověk počkat až se zamiluje, ale můj názor je, že tohle prostě ví. Kvůli neustálým poznámkám svých rodičů, jsem se rozhodla jim o tom říct. Napadlo mě ale, jestli nevíte o nějakém šetrném způsobu, ze zkušenosti, jak tohle někomu vysvětlit. Jsou chápaví a milující, prostě vzor rodičovství, ale opravdu nevím, co tohle s nimi udělá. Takový ten klasický obrázek rodiny, je u nich na prvním místě. A jak už jsem se zmínila na začátku, mamka na mě začala tlačit ohledně dětí(to je ironie, já ještě ani nenatáhla hodiny, a ona už je slyší tikat ). Nechci to vykládat všem na potkání, ale myslím, si, že si zaslouží vědět, proč jsem taková, jaká jsem. Upřímně nečekám od vás rozhřešení, ale moc se mi ulevilo, že se mám komu svěřit. Tohle člověk ze sebe u kafe jen tak nevysype Zatím papa Audry

Nechapu, jak te nuti do deti, kdyz vi, ze nemas partnera.. chapu, kdyz je nekdo spolu petlet treba a je jim kolem triceti. Docela masakr ti vasi. Me nikdo netlaci, ale kdyz o tom slysim, nedokazu to pochopit a stve me to. Az ti mamka bude u kafe uz ze zvyku naznacovat, rekni ji, ze nemuzes nikoho najit, protoze nemas rada sex, ona se z ty diskoteky probere

Tak já to mám podobné. Jemi sice 28 let, ale máma též do mě hustí tyto řeči pravidelně tak od 23 let. Je to pořád, že snad těch vnoučat nedočká, nebo kdy si najdu nějakou tu holku atd. Myslím, že ji ani nenapadlo, že bych mohl být asexuál, pochybuji, že o tom vůbec někdy slyšela. Něco si musí o tom myslet, protože je asi fakt nenormální být ve 28 letech ,,čistější" než posilovna Billa Gatese. Taky přemýšlím o tom, jak jí to jen říct, jenže to pro ni asi bude horší, než si zachovat alespoň tu malou naději, že se ještě nějakých těch vnoučat dočká.
Jinak souhlas, je fajn se svěřit, bohužel to není možné kde komu, tedy pokud nechceš být za toho největšího ufouna v jejich okolí.

Jednoduše a pozitivně:
Milá mami, mám dobrou zprávu - nezestárneš, nebudeš nikdy babi

Někdy v 15 letech jsem řekl před celým příbuzenstvem že děti, rodinu a podobné blbosti nechci, ať mě s tím už nikdy neotravují. Od té doby mám klid.

V 15 letech ti to nikdo nevěřil, to tvrdí všichni.

(30. 09. 2014, 02:57:07)Nápětš Napsal(a): [ -> ]Někdy v 15 letech jsem řekl před celým příbuzenstvem že děti, rodinu a podobné blbosti nechci, ať mě s tím už nikdy neotravují. Od té doby mám klid.

To jsem řekl už v sedmi. Všichni se tomu smáli.

Nejšetrnější způsob je stručně a jasně. Důležité je hlavně to jasně, aby tam nezůstala naděje, že to třeba za pár let bude jiné. Oni teda rodiče obvykle mívají tendenci ji stejně v sobě trochu chovat a věří, že se to nějak samo spraví. Když jim to řekneš, je dobré, je to nechat chvíli zpracovávat. Nemá cenu dělat nějakou dramatickou osvětu a vysvětlování, co asexualita znamená, v tom úvodním pro ně asi šoku, to stejně nebudou moc vnímat. Je lépe se k tomu po čase vrátit a vysvětlit jim, co to vlastně znamená. Z toho, co píšeš, tě rodiče mají moc rádi, určitě to pochopí. Ale počítej s tím, že se té naděje nezbaví a občas jim nějaká ta poznámka stejně uteče. Nemyslí to zle, je to určitá přirozenost.

Moje matka na mě vyrukovala poprvé s vnoučaty asi v 18-ti. No...neuspěla. Za prvé děti v lásce nemám. Je to holý a prostý fakt a to jsem se snažila vážně.
Za druhé nemám zájem sex zkoušet ani nic podobného, protože se mi zvedá žaludek už jen z představy.
Mámě jsem řekla, ať na to rychle zapomene. Řekla hm..ono to přijde. No 24 let a máma stále doufá, ale už míň. Kluky si domů nevodím, nechodím na rande, protože vím, jak by to ze strany kluka mělo dopadnout a to nechci.
Mámě jsem o asexualitě už říkala několikrát, víceméně se mi pokaždé vysměje, že je to pitomost. Řekla jsem jí, ať to prostě přijme...že možná jednou budu moci adoptovat nebo podobně...ale i tak tomu stále nevěří neřeším to....

(29. 09. 2014, 23:56:41)Audry Napsal(a): [ -> ]... neuniklo pozornosti mojí drahé maminky, která je vážně hrozně fajn, ale touží po vnoučatech. Kvůli neustálým poznámkám svých rodičů, jsem se rozhodla jim o tom říct. Napadlo mě ale, jestli nevíte o nějakém šetrném způsobu, ze zkušenosti, jak tohle někomu vysvětlit. Jsou chápaví a milující, prostě vzor rodičovství, ale opravdu nevím, co tohle s nimi udělá. Takový ten klasický obrázek rodiny, je u nich na prvním místě. A jak už jsem se zmínila na začátku, mamka na mě začala tlačit ohledně dětí(to je ironie, já ještě ani nenatáhla hodiny, a ona už je slyší tikat ).

Bylo by dobré jim vysvětlit, že jsi samostatný člověk, a jak si povedeš život, je tvoje věc. Nikoliv sobecky, ale tvoje věc. Oni tě sem přivedli, vychovali, ale dále už na tebe nemají právo ( vlastnický nárok ). Takže jim řekni, ať na tebe netlačí, nepospíchají, a dočkají času jako husa klasu, co tzv. osud přinese. Lásku nebo vztah si nelze vynutit.

Ono při přílišném tlačení z toho dítěte / vztahu potom není radost.