Ahoj Melounku,
Po přečtení těch odpovědí tady, jsem se docela divila, myslela jsem, že tady bude víc chápavějších. A ne že budou psát komenty typu: "jsi ještě moc mladá, moc toho za sebou nemáš, s dalším přítelem se to změní, uvidíš, je ještě brzo, myslet si o sobě, že jsi asexuálka atd"..
Jako mě stačilo si to přečíst jednou a souhlasím s tebou. Myslím si, že někdo to prostě má daný, že je asexualita vrozená a získaná (já mám teda tu získanou). Je dobře, že sis to uvědomila takhle brzy, později by se mohlo stát to samé, že by tě do toho nový přítel začal nutit, a ty by ses třeba obětovala, ze ztráty kvůli němu.
Ale takhle už víš, že se ti to protiví a že to nepotřebuješ.
Je hodně důležitý, si to skutečně uvědomit, a ne jen váhat nad tím, jestli jsem nebo nejsem asexuál...
Dlouho mi trvalo, než jsem si to já uvědomila, a byla to pro mě úleva, když už jsem věděla, že jsem áčko.
Podle toho co píšeš a jak píšeš, působíš opravdu už jak já říkám: "duševně vyzrále", na mnohem víc let, než na kolik ti je.
Napsala jsi to hodně upřímně, aby to ostatní pochopili, a to se mi líbí.
Taky jsem nechápala, jak se ostatní můžou chlubit, kolik jich už v posteli měli (ať už se tím chlubí holky nebo kluci). Přišlo mi to a pořád příjde jako něco zkaženýho, za co by se člověk měl spíš stydět, než chlubit.
Přirození se mi taky vůbec nelíbí, vzhledem k tomu, jaký to má hlavní účel, nebo teda účely, fuj...nechutné. A vzhledem k tomu, že ta část těla je schovaná, tak to logicky ani nemůže být hezké
.
Taky jsem se po ukončení vztahu cítila volně, nezávisle...
A rozhodně co mi přijde jako brzo, bylo když měli dřív lidi děti v 18-20 letech, to mi přišlo jako naprosto šílený, takhle si zkazit život, ale holt to byla jiná doba.
Já si myslím, že sem patříš,
takže Vítej mezi námi