Asexual.cz

(11. 03. 2015, 18:29:29)carol Napsal(a): [ -> ]Matematiku jinak ráda nemám, čísla byla můj nepřítel, hlavně malá násobilka .

Malá násobilka jsou počty, ne matematika U opravdové matematiky se může popsat celá tabule a jediná čísla tam budou občasné jedničky a dvojky, za to se tam klidně vyskytou až tři rozdílné abecedy, o všemožných roztodivných symbolech nemluvě

(11. 03. 2015, 21:45:16)Magramal Napsal(a): [ -> ]

(11. 03. 2015, 18:29:29)carol Napsal(a): [ -> ]Matematiku jinak ráda nemám, čísla byla můj nepřítel, hlavně malá násobilka .

Malá násobilka jsou počty, ne matematika U opravdové matematiky se může popsat celá tabule a jediná čísla tam budou občasné jedničky a dvojky, za to se tam klidně vyskytou až tři rozdílné abecedy, o všemožných roztodivných symbolech nemluvě

Roztodivné symboly právě nesnáším . Vždycky si vybavím tenhle obrázek z Pána prstenů :

(12. 03. 2015, 10:51:08)carol Napsal(a): [ -> ]Roztodivné symboly právě nesnáším . Vždycky si vybavím tenhle obrázek z Pána prstenů :

Bylo nebylo. Na jednom definičním oboru byl definován mocný logaritmus, který měl za dceru krásnou funkci. Sinus x, jak se jeho dcera jmenovala, byla skutečně nádherná. Její ladná křivka byla zvýrazněna absolutní hodnotou, kterou si ráda oblékala, půvab jí dodávala i velká frekvence a krásná amplituda na sympaticky souměrném oboru hodnot. Při úsměvu roztomile špulila periodu a nevadil ani její mírný cosinovitý předkus.

Funkce na celém definičním oboru žily spokojeně a mocný logaritmus všechny uznávaly jako svého pána a vládce. Ale jednoho dne se blízko logaritmického pravítka, kde král sídlil, usadila hrozná derivace. Terorizovala pravé i levé okolí a derivovala vše co jí přišlo do cesty, až všude kolem ležely jen samé nuly. Jednou vzkázala králi: "Za týden zderivuji tvoji dceru". I bylo mnoho smutku v prstencovém okolí, až král rozhodl: "Sinusoidu a půl definičního oboru dostane ten, kdo nás zbaví té hrozné derivace."

Zpočátku se hlásilo mnoho funkcí, které se chtěly s nepřítelem utkat. Ale dny ubíhaly, a po derivaci vždy zůstávaly jen nuly. Statečné složené funkce metaly po derivaci své parametry, kvadratické funkce chtěly v boji využít parabolický tvar svých grafů, ale všichni podlehli. S úspěchem se nesetkal ani exponenciální rytíř, který se sice domníval, že je pro derivaci neporazitelný, ale ta jej chladnokrevně zderivovala při základu y. O nabídce krále se dozvěděl i šlechtic Arcus von Sinus. Byl moudřejší než všichni ostaní, a proto se nevydal přímo do boje, ale nejdříve vyhledal starý moudrý integrál, který měl v boji s derivacemi velké zkušenosti. "Dobře jsi udělal, že jsi za mnou přišel," řekl mu integrál."Dám ti tři dary, které ti v boji pomohou. První je exponenciální štít. Je tvořen složenými exponenciálními funkcemi s různými proměnnými, a proto je velmi těžké jej zderivovat. Můj druhý dar je tento integrační meč. Je to jediná zbraň, která je schopna derivaci porazit. Třetím darem je tento cyklometrický amulet. Bude ti stále připomínat abys při integraci nikdy nezapomněl přičíst konstantu. A teď jdi a determinant tě provázej."

A přišel den, kdy měla být zderivována krásná princezna Sin x. Doprovázena lehkými lineárními funkcemi kráčela princezna k doupěti strašlivé derivace. V tom se přiřítil Arcus von Sinus na ohnivé limitě a zvolal: "Nic se neboj krásná Pann...(?)...funkce. Jsem tu, abych tě zachránil" a pobídl svou limitu ke cvalu. V tom už vylézá derivace ze svého doupěte. Zahlédla bojovníka a vrhá se na něj. Arcus však nečeká a útočí svým integračním mečem, exponenciálním štítem kryje kažý pokus o derivaci. Všude kolem odletují zkrvavené parciální zlomky a po zemi se bezvládně povalují vnitřní funkce. Konečně se i derivace sesunula na zem. "A je to." zaradoval se von Sinus. V tom se mu ale v exponenciálním štítu zjevil starý moudrý integrál se zrzavým plnovousem: "Moment princi. Druhá derivace ti nic neříká ?" A skutečně. Z doupěte už leze druhá derivace a sápe se na rytíře. A zase boj, zase zlomky a elementární funkce všude kolem. Ale nakonec byl princ i s druhou derivací hotov. Pak nahlédl do skript. "Ne, třetí derivace už skutečně neexistuje," oddechl si. A už se k němu ženou šťastné funkce a oslavují vítězství nad derivací.

I starý mocný logaritmus přišel a děkoval. Pak se zeptal Arcuse, jak se s ním vyrovná. "Jsem chrabrý funkční předpis a šlechtic Arcus von Sinus. Dejte mi svoji dceru, krásnou Sin x a budu spokojen. Dostal tedy princeznu a měli spolu krásnou konstantu.

A jestli nezemřeli, konvergují dodnes.

(12. 03. 2015, 10:51:08)carol Napsal(a): [ -> ]

(11. 03. 2015, 21:45:16)Magramal Napsal(a): [ -> ]

(11. 03. 2015, 18:29:29)carol Napsal(a): [ -> ]Matematiku jinak ráda nemám, čísla byla můj nepřítel, hlavně malá násobilka .

Malá násobilka jsou počty, ne matematika U opravdové matematiky se může popsat celá tabule a jediná čísla tam budou občasné jedničky a dvojky, za to se tam klidně vyskytou až tři rozdílné abecedy, o všemožných roztodivných symbolech nemluvě

Roztodivné symboly právě nesnáším . Vždycky si vybavím tenhle obrázek z Pána prstenů :

Roztodivné symboly jsou přece i písmena... a tvořit z nich slova či psát knihu (příběh) je v principu totéž, jako zapisovat příběh o řešení matematického problému v "matematičtině"...
Musíš znát význam "symbolů" (slovíčka) a "pravidla" (gramatiku), jakými se skládají k sobě.
A stejně jako u psaní platí, že ne každý dokáže "napsat" dobrý a kvalitní "příběh"...

Nejlepší příběhy píše sám život. Čili slovní úlohy
Dokonce v jazyce máme elipsu, hyperbolu a kdovíco ještě.
Teoretici se v trápení studentů snad mezioborově domlouvají.

Bože, mně je blbě. Rychle pryč...

(12. 03. 2015, 15:17:04)Morwen Napsal(a): [ -> ]Roztodivné symboly jsou přece i písmena... a tvořit z nich slova či psát knihu (příběh) je v principu totéž, jako zapisovat příběh o řešení matematického problému v "matematičtině"...
Musíš znát význam "symbolů" (slovíčka) a "pravidla" (gramatiku), jakými se skládají k sobě.
A stejně jako u psaní platí, že ne každý dokáže "napsat" dobrý a kvalitní "příběh"...

:-O Psaní je o zapojení fantazie, o nacházení svého stylu a podobně. Psaním se člověk leccos dozví o sobě samém. Při psaní může člověk snít. A tak dále. Já teda mezi příběhem a nudnou, suchou, pitomou matematickou rovnicí žádnou podobnost nevidím. :-O

(13. 03. 2015, 00:03:07)Asiel Napsal(a): [ -> ]:-O Psaní je o zapojení fantazie, o nacházení svého stylu a podobně. Psaním se člověk leccos dozví o sobě samém. Při psaní může člověk snít. A tak dále. Já teda mezi příběhem a nudnou, suchou, pitomou matematickou rovnicí žádnou podobnost nevidím. :-O

...problém vidím jen v tom, že neumíš (či nechceš se naučit) jazyk...
Např. v čínštině (arabštině... atd.) bylo napsáno spoustu nádherných i poučných příběhů... ale protože neznáš jazyk, nepočteš si a bude ti to připomínat "rozsypaný čaj" ("ozdobné vlnovky" ...atd.)

A k té fantazii ... matematika popisuje souvislosti a vztahy kolem nás, stejně jako příběh... Nepodezírala bych matematiky z nedostatku fantazie, když dokáží pracovat s pojmy jako je např., nekonečno...

....Je to jen o ochotě změnit pohled.

Tak ChildFreeManovi děkuji za matematickou pohádku, moc mě pobavila .

Jinak tu vidím jen velký souboj mezi zastánci a odpůrci matematiky . Já osobně uznávám pouze kupecké počty (to jest abych si dokázala spočítat svou hotovost, mzdu apod.). Patřím tedy k té skupině lidí, kteří tvrdí, že ostatní matematické výmysly stvořili staří Řekové a další myslitelé jenom proto, že ve starověku byla nuda, poněvadž neměli televizi ani internet .

Každopádně nesouhlasím s tím, že jazyk matematický je to samé, jako jazyk používaný k běžné komunikaci. Když to vezmu totiž fyziologicky, všichni jako malé děti začneme nejdřív mluvit, osvojovat si mateřštinu, "máma, táta", zatímco počty nám nic moc neříkají . A všechno je to jenom o funkci a vývoji našeho mozku. Někdo lépe ovládá levou (logickou) část a někdo pravou (uměleckou) část. Jedna vždycky převažuje, i když abychom nějakým způsobem přežili, musíme využívat obě a kombinovat je. Já i když jsem třeba matematické kopyto, tak mi jazyky vždycky šly, ale spíš proto, že mám dobrou paměť na zvuky, umím si je naposlouchat (pamatuji si dobře i leckteré melodie) a s fotogenickou pamětí si zase umím zapamatovat, jak to slovo vypadá i napsané. Takže to není o typu učiva jako takového, ale o tom jak funguje naše mozkovna . Navíc ráda kreslím a maluji, ráda kombinuji barvy. Umělec využívá jazyk proto, aby se ten, kdo ho čte, zasnil i nad něčím, co nedává smysl, zatímco matematický jazyk je většinou čistě logický a popisuje jasnou věc (2+2 vždycky bude 4 a ne 5, zatímco ve fantasy příběhu můžu napsat, že ještěrka má tři hlavy a plive oheň, i když to tak ve skutečnosti není, neomezují mě žádná pravidla).

A nezatracuji ani zastánce matematiky, ale podle mého názoru je zbytečné navzájem se o něčem přesvědčovat, protože nikdo z nás nemůže mít stejně nastavený mozek. V tom jsme jedineční, a proto tu vždycky bude více táborů a nedá se s tím nic dělat . Jediné co můžeme, je navzájem se respektovat .

Jiné pohledy na věc vždy budou...s tím je třeba POČÍTAT.
Každopádně jako výtvarník, co má mimo jiné mezi kamarády i 2 ing. ekonomie, si myslím že běžná matematika nemůže pracovat s nahodilou fantazií., a s něčím co nelze předpokládat... Což je naopak v tvorbě velký přínos.
Já bych zase zběsile prchal, a ani se neohlížel , kdyby po mě někdo chtěl vyznat se třeba v SAPu.

Počítat, nebo také PŘEDPOKLÁDAT . Je hezké, že jste výtvarník s kamarády zběhlými v ekonomii, to mě fascinuje, protože já si občas připadám jako UFO, když se učím ekonomii a přitom ráda kreslím (přičemž kreslení v ekonomii můžu využít tak akorát na grafy). Nyní brigádničím jako knihovnice, protože mám četbu ráda, tak si to pak představte, jak to na univerzitě asi vypadá: knihovnice studující ekonomii, která ráda kreslí. Prostě originální kombinace, u které ani moji učitelé leckdy neví, co na to říct . Vžilo se pro mě označení "Ferda mravenec, práce všeho druhu" .

Se SAPem jsem nikdy nepracovala, ale ve třídě to zaznívalo často, takže si umím představit, o jaké peklo se zřejmě jedná. Někdy člověk ani radši nepotřebuje znát bližší detaily .

(13. 03. 2015, 14:04:34)adevr Napsal(a): [ -> ]Jiné pohledy na věc vždy budou...s tím je třeba POČÍTAT.
Každopádně jako výtvarník, co má mimo jiné mezi kamarády i 2 ing. ekonomie, si myslím že běžná matematika nemůže pracovat s nahodilou fantazií., a s něčím co nelze předpokládat... Což je naopak v tvorbě velký přínos.
Já bych zase zběsile prchal, a ani se neohlížel , kdyby po mě někdo chtěl vyznat se třeba v SAPu.