Asexual.cz

Ahoooj,
som tu nová (zaregistrovala som sa asi pred 5 minútami). Chcem sa podeliť o môj príbeh pretože ja už fakt neviem...
Vždy som bola ten typ človeka, ktorý nejako nevnímal a hlavne nerozumel veciam, o ktorých sa ľudia bežne rozprávajú. V škole sa niekto rozplýval na tom ako niekto vyzerá, ale mne to prišlo úplne prirodzené... veď každý z nás má prdel a prsia len vyzerajú trocha inak. Nikdy som tomu nerozumela, že čo a ako to vedia posúdiť. Keď sa niekto rozpráva o "tom", cítim sa nepríjemne a mám chuť im všetkým vykričať nech sú ticho.
Keď som prišla na to, že by som mohla byť ace úplne ma to zrazilo. Cítila som sa ako keby som bola chorá, a po pravde stále mám niekedy taký pocit.... a tu sa celkom približujeme k pointe. Každú oslavu sa u nás rozpráva o "tom" a ja tam musím sedieť a počúvať to. Chcem to povedať rodičom, ale bojím sa, že nepochopia a budú sa na mňa pozerať ako na divnú. Niekedy mám pocit, že by som im to mala povedať a už rozmýšľam na nejakými fancy nápadmi na to ako mám come out ale potom sa zľaknem a radšej sa nechám bombardovať tými "urážkami"....

Ahoj též tobě!


Zdravím tě, hele, tohle znám! Já zase nechápu, jak pořád lidi řeší ta témata jako "tohle přece nemůžu, co by tomu řekli lidí", případně proč pořád lidem záleží na tom, co si o nich myslí ostatní? Proč mají pořád tendenci být jako ostatní a přizpůsobovat se jim? Cožpak není nádhera být jiný a tím výjimečný? Ať si klidně říkají, jak je někdo divný, něco to vypovídá o jejich vzdělanosti a intelektu. Kvůli názorům takových lidí se budu trápit či dokonce se jim přizpůsobovat? Ani mě nenapadne.

Je ale pravda, že někteří lidé vypadají moc hezky a rád na nich nechám oči delší dobu než na jiných. Nicméně vždycky se mi nakonec okoukají a zapadnou do šedého průměru.

Přijde mi, že i po těch skoro třiceti letech svobody a demokracie máme stále tendenci se chovat, jak nám to diktovali - zapadnout do davu a nevyčnívat. Kdy se konečně naučíme využívat možnosti dnešní doby, udělat ten krok z davu a být sví bez pocitu výčitek?

Taky zdravim

Netuším, kolik ti je, ale nikdy není pozdě na to se začít objevovat, porozumět sobě samé a určit si priority a hodnoty, se kterými se budeš moci ztotožnit a nestydět se za ně
Hlavně se nikdy nesnaž zbytečně se začleňovat mezi takové lidi, se kterými si nerozumíš nebo si vnucovat názory, které sama nevyznáváš. Sám jsem si tím prošel a jsem rád, že takové věci už neřeším... od mala jsem pociťoval, že jsem tak trochu jiný než ostatní, ať už šlo o to, že mě nezajímala běžná klučičí (i holčičí) témata, způsob zábavy, zkrátka odlišný přístup k životu

Co se týče rodiny, tak té bych se nijak nebál, ani u nás se nekonal nějaký velkolepý "coming out"... všechno se nějak postupně vyvrbilo, přičemž asexualitu označili za puritánství, mě za blázna a preferenci kluků raději přehlíželi Hlavní je ale to, že uznali, že je to čistě moje věc

Tvou zmatenost samozřejmě chápu, ale věř, že podobných lidí jsou mraky a mezi nimi je spousta takových, se kterými by sis rozuměla a byli si navzájem podporou do života