Asexual.cz

(23. 07. 2018, 12:28:46)Grča Napsal(a): [ -> ]Juliano dívej, záznam bude nejspíš v hd. Záběr by musel být přesně na čumící osobu, pokud by osoba na kterou se dívá byla ve vzdálenosti 10 metrů, pohyb očí mířících hlava - pozadí budou milimetry, na záběru kvality hd neposřehnutelné. Je to tedy její pocit. Nezastávám se těch čumilů, rád znám motivace co vede člověka k jeho jednání a pak dělám závěry.

O těch okolnostech, ano morálka mi zabrání v krádeži, ve znásilnění a zabití, vlastně by mě to ani nenapadlo, za normálních okolností. Dovedu si představit, že bych fyzicky ublížil a považoval za morálně správné, třeba kdybych byl otcem a někdo moji dceru znásilnil. Morálka jedince je přece subjektivní.

Právě jsem myslel, že když nazývaš soulož gymnastikou, maš to právě z pornografie.

"Já jsem já"  je myšleno opravdu, nehledej za tím nic jiného. Vzor je totiž pro mě bezcenný. Nerozumím proč bych chtěl být jako někdo,  chovat se jako někdo, mít cíl jako někdo. K tomu přece aby můj vzor dosáhl toho co na něm obdivuji ať je to úspěch nebo třeba morální zásady vedla jedinečná cesta, genetika, prostředi, zkušenosti, protože každý jsme jedinečný, kopírovat tedy někoho je zbytečné. Předpokládám, že ty budeš vzor chápat jinak a slouží ti jako inspirace třeba.
Ve 14 letech samozřejmě, že jsem ji chápal jen jako uspokojení potřeb. Dnes vím, že byla úžasná právě jako žena ikdyž jako mentor neuměla učit svůj předmět. Učila nás jiným věcem, nutila nás mluvit, používat hlavu, říkat i nepříjemné věci. Byla mím totalním opakem. To vnímání jako ženu z pohledu vnitřího, empatii, něhu.

Jenže ve mně začíná střet logiky a pocitu, kdy logika pocit umlátí. Nejhorší je, že jsem pak schopný říct hnusné věci. Ještě horší ale na tom je, že to nese ovoce. Mě moje práce uspokojuje a naplňuje, a to že ji dokážu dělat, je díky mým vlastnostem, protože mě uspokojuje získávání informací, vymýšlení postupů, ověření postupů. Naprosto nejvíc mě uspokojuje dávání dvou věcí dohromady, které k sobě nepatří. Asi by se to dalo nazvat bádání a to je i můj koníček. Proto mě i zajímá motivace, jsou to další informace.

Dobře. I kdyby jí to konec konců řekl nějaký známý nebo příbuzný v publiku, nechme to stranou. Taky ráda znám motivace - zrovna tahle motivace mě i napadla (není to zase tak těžké). Ale nic to nemění na tom, že (potenciální) čumil ji - alespoň tak to vnímám já - zásadním způsobem zneuznává jako odborníka i jako lidskou bytost. A to je to, co mě štve obecně, nejen u italských dirigentek.

Jistě. Ptám se na to proto, že člověk, který má trochu cti v těle, neciví nikomu na příslušné partie, ani když k tomu dostane příležitost. Kdyby přede mnou nějakému chudákovi sklouzly kalhoty, taky uhnu pohledem. Tím méně mu budu na zadek koukat cíleně.
Ano, morálka je subjektivní, ale jen zčásti. Existují některé evolučně podmíněné imperativy, jejichž dodržování společnost (nebo třeba šimpanzí tlupa) hlídá, třeba "nezabíjej", "nakraď" a "nespi s mojí ženou" - byť se samozřejmě vyvíjejí.

Nemám to z pornografie, je to takové klišé. Možná že autor dotyčného klišé to měl z pornografie.

Ano, já vzor vnímám jinak než ty, konkrétně jako vzor v jednom určitém směru. Dejme tomu George Bernard Shaw je pro mě vzorem jako vegetarián, ale ne už jako socialista. Předpokládala jsem, že bys třeba mohl mít (minimálně v dětství) také nějaký vzor v takovém smyslu.
Hmm, a mužský vzor (nebo prostě někoho, koho jsi obdivoval) jsi neměl?

To, že říkáš lidem nepříjemné věci, není nezbytně důsledek logiky. Buď je to důsledek otevřenosti, upřímnosti, bezprostřednosti, odvahy, zbrklosti nebo neomalenosti, to víš jen ty. Neuškodí ale svoje vrozené vlastnosti korigovat, pokud ti vadí. A naopak v tom, co popisuješ (jako jsou disposice pro tvoji práci), taky dost jasně vidím tvůj typ temperamentu. Má to klady a zápory jako všechno, samozřejmě.

To Morwen dík.

To Juliana shodneme se na tom, že se neshodneme, jak dirigentka k tomu závěru došla. A uzavřem to. Nežiješ v dokonalé společnosti, kde ženu budou chápat jen jako odborníka a zatím s čím jsem se setkal v životě, příjde mi, že spousta žen se první bere za ženy a až pak za odborníky. Takže proč by měl muž brát tak ženu, pokud se tak nebere ani sama žena. Tím pak trpí ženy, které chtějí být brány především jako odbornice. Žena se přece může obléct slušně, aniž by byla vyzývavá, pak ji nebude problém příjmout jako odborníka, pokud se obleče ale stylem podtrhnu a ukážu svoje ženské tvary, což znamená že sama ukazuje na svoji ženskost ale tedy svojí odborností si asi není tak jistá. A k čemu vlastně toto vedlo, jsi studentka, předpokládám, že budeš obhajovat práci bakalářskou/magisterskou/doktorantskou co si na obhajobu oblečeš? Věříš tomu čemu jsi se učila natolik, že si oblečeš nevyzývavé oblečení nebo ve svoje schopnosti nevěříš a oblečeš si vyzývavé oblečení? Tvojí odpovědí jsem si téměř jistý, nevyzývavé. Máš určitě spolužačky, kterou variantu zvolí ony? Jen na moment se prosím tě odprosti od svého, uvažování, aspoň trošku. Já tak nějak tuším co chceš, ve společnosti kde je ale naprostá většina heterosexuálu je to ale nedosažitelný cíl. Neříkám, že se máš svého uvažování vzdát.

To nezabí, nekraď, nespi s mojí ženou kde já to jen viděl to je vlastně to podle čeho se věřící téměř vůbec neřídí.

Vůbec netuším, jestli jsem měl vzor, spíš si to nepamatuji. Tak od 15 roku ale s určitostí ne.

Když jsi nakousla vegetariánství. Jsi od mala nebo poslední roky? Kde bereš inspiraci na bezmasá jídla a nemyslím svíčkové se seitanem?

Nepříjemné věci jsou z velké části upřímnost občas neomalenost, hnusné věci říkám pouze z čirého zoufalství, kdy vše ostatní již nefunguje.

Kdyby to opravdu bylo tak, jak říkáš (že na decentně oblečenou ženu nebo dívku nebudou muži neslušně zírat), byla bych naprosto spokojená a nezačínala bych debatu o dirigentce. Ale obávám se, že ne vždy to tak je.

Na universitě máme oděvní řád (nejmenuje se tak, ale je součástí universitního řádu obecně), který říká, co přesně si student a studentka mohou obléci ke zkoušce. Vyzývavý oděv, stejně jako oděv neformální, řád velmi důrazně zakazuje a musím říci, že se zákaz dodržuje. Pokud student dorazí v něčem, co řádu odporuje, od zkoušky je vyhozen dřív, než se stačí představit, ale obvykle se ho nikdo ani porušit nepokouší. (A když, většinou jsou to kluci, kteří přijdou v tričku a kšiltovce místo v kvádru. Jeden náš milý a elegantní docent je jejich vyhazováním pověstný.) Dělat státnice nebo obhajovat kvalifikační práci by si žádná ze studentek nelajsla ani bez silonek (bez ohledu na to, že je 30 stupňů) - protože ty jsou povinné bez ohledu na počasí -, natož v minisukni a s výstřihem. Nikdo nechce riskovat, že bude vyhozen jen kvůli oblečení.
Také bych ráda upozornila na to, že naše universita neleží v Nigérii, kde se za dobrou známku studentka musí vyspat se zkoušejícím, ani to není nějaká soukromá ekonomka s anglickým názvem, kde to nejspíš funguje dost podobně jako v Nigérii. Máme i vyučující, kteří jsou jistou misogynií proslulí, a studentka s výstřihem by od nich vyletěla už proto, že je okázale pyšná na své ženství.

Odjakživa. Ale až asi v mých patnácti, kdy jsem odešla na internátní školu a sama jsem si mohla určovat stravování, to rodinní příslušníci i přijali a začali respektovat. Do té doby (tedy celé dětství) jsem s nimi absolvovala periodické hysterické scény nad talířem, které mě traumatizovaly a od konzumace masa mě odradily snad ještě přesvědčivěji než původní etické důvody.
Já nevařím - nebaví mě to a nemám na to čas. Jím ve školní mense, kde povinně nabízejí minimálně jedno vegetariánské a jedno veganské jídlo denně. A když nejdu do mensy, vystačím si s čínskou polévkou, suchým rohlíkem nebo konzervou luštěnin. Nebo nejím vůbec, když nemám čas - zvykla jsem si na to a nějak se mi v sobě podařilo zahubit pocit hladu: stejně jako kočky prý nemají pocit žízně. Jsem takový stravovací anarchista.
Proč, ty jsi vegetarián? Protože mi už vážně začíná připadat, že existuje nějaká pozitivní korelace mezi asexualitou a vegetariánstvím.

V tom případě mi to nepřijde jak vlastnost, kvůli které bys měl být nešťastný.

dneska jsem si to tak zkoušel když jsem šel po městě, jakmile je žena oblečená styl, prasknout jedna niť je všechno venku nepodívat se je nemožné. Čím je tělo zahalenější tím míň táhne pozornost, existují výjimky a i zahalená žena může daleko víc táhnout pozornost jak žena téměř nahá. Myslím, že vše je to jen otázka času, jak to vypadalo pro ženy před 200 lety, 100 lety, 50 lety, dnes a třeba za 50 - 100 let to bude zase jinak z toho nás ale hlava bolet nemosí

Dík za vysvětlení.

Já vegetarián nejsem v žádném případě. I masožravec může přece jíst vegetariánská jídla. V současnosti to vychází 4 bezmasá jídla a 3 masitá jídla k obědu za týden. Vždy tomu ale tak nebylo. Vše se změnilo od té doby co jsem začal zabíjet zvířata. Paradoxně právě vlastnoruční porážka mě přiměla víc si vážit zvířat, k tomu jsem dospěl po tom, že pokud chci jíst maso, měl bych je být schopný i zabít a vše s tím spojené provést sám. Pak je dost zajímavé mluvit s masožravcem, který není schopný zabít zvíře a zná maso pouze z obchodu. Nicméně s koncetrákovým chovem nesouhlasím, rozumím ale že taková spotřeba masa jinak zajistit nejde, snažím se jíst "šťastná" zvířata, místní chov nebo náš vlastní, koncentrákovému masu se ale úplně vyhnout nedá.


To vidím tak já okolí to vidí asi daleko hůř.

(02. 08. 2018, 02:41:35)Grča Napsal(a): [ -> ]dneska jsem si to tak zkoušel když jsem šel po městě, jakmile je žena oblečená styl, prasknout jedna niť je všechno venku nepodívat se je nemožné. Čím je tělo zahalenější tím míň táhne pozornost, existují výjimky a i zahalená žena může daleko víc táhnout pozornost jak žena téměř nahá. Myslím, že vše je to jen otázka času, jak to vypadalo pro ženy před 200 lety, 100 lety, 50 lety, dnes a třeba za 50 - 100 let to bude zase jinak z toho nás ale hlava bolet nemosí

Dík za vysvětlení.

Já vegetarián nejsem v žádném případě. I masožravec může přece jíst vegetariánská jídla. V současnosti to vychází 4 bezmasá jídla a 3 masitá jídla k obědu za týden. Vždy tomu ale tak nebylo. Vše se změnilo od té doby co jsem začal zabíjet zvířata. Paradoxně právě vlastnoruční porážka mě přiměla víc si vážit zvířat, k tomu jsem dospěl po tom, že pokud chci jíst maso, měl bych je být schopný i zabít a vše s tím spojené provést sám. Pak je dost zajímavé mluvit s masožravcem, který není schopný zabít zvíře a zná maso pouze z obchodu. Nicméně s koncetrákovým chovem nesouhlasím, rozumím ale že taková spotřeba masa jinak zajistit nejde, snažím se jíst "šťastná" zvířata, místní chov nebo náš vlastní, koncentrákovému masu se ale úplně vyhnout nedá.


To vidím tak já okolí to vidí asi daleko hůř.

To slyším vážně moc ráda. Kdybych nebyla tak moc politicky do pravda, letím si pro burku.

Na tom není nic paradoxního, naopak je to jasné jako facka. Pokud to jediné, co člověk vidí ze zvířete, je plátek masa v supermarketu označené jako "vepřové", "skopové" atd. (místo čuník a beránek), asi těžko bude dané zvíře respektovat jako individuální živou bytost s dobrou pamětí, rozvinutou schopností empatie a hlubokými, trvalými vztahy k ostatním bytostem. 
Tomu přesně odpovídá hysterie, která se zvedla, když se do supermarketu (tuším v Anglii) před časem dostal plátek slaniny s prsní bradavkou, někdo to vyfotil a dal na internet. Pomateným spotřebitelům totiž jaksi epizodicky došlo, že to "vepřové" je ve skutečnosti kus prasečí maminky, která musela v koncentrákovém velkochovu nejdřív několikrát vrhnout selátka, než ji poslali pod krájecí stroj, a navíc savec jako ty nebo já. Páni, kdo by to byl řekl?

Jo, to je významný morální posun. Stejný, jako bychom stříleli šťastné Židy na ulici, místo abychom je stresovali v koncentráku. Čirý humanismus.
V podstatě souhlasím, že zvíře ve volném chovu trpí méně (o tom pochybovat nelze), každopádně trpí, a nemůžu si pomoct, ale utrpení zvířat mi nepřijde úplně OK.
Mám známého, který býval řezník. Musel se jím stát na nátlak svého otce a tu práci samozřejmě nenáviděl (jako většina řezníků, která není mentálně vyšinutá a sadistická). Psychicky nezvládl vraždit bezmocná a na smrti vyděšená zvířata, takže odešel. Ovšem nestal se z něho vegetarián, prostě vesele dál kupuje maso z velkochovů a dokonce si přivydělává tím, že je zpracovává na jitrnice a bůhví co a prodává to dál. To je ještě vyšší level toho, co popisuješ, tedy moderního člověka, který vlastnoručně nezabije kuře, ale ládovat se krávou popravenou v koncentráku mu nevadí. Prostě hnus.
Samozřejmě, že koncentrákovému masu se vyhnout dá. Ale - pravda - není to tolik pohodlné jako říct, že se to nedá. 
Co se týče receptů, můžu doporučit tenhle web - je jich tam hodně, jsou rozmanité a vypadají chutně. Autorkou je velmi sympatická slečna (a naše vyučující), která sama pomáhá zvířatům, jak se dá: http://soucitne.cz/

Na okolí se vydlábni, nebo si najdi lepší okolí. xD

Co má burka společného se směřováním do prava? Tedy pokud to pravo není extrémní.

Je dost nepravděpodobné, aby prasnice co měla selata, šla na porážku kvůli prodeji na maso. Délka chovu prasete na porážku je okolo 6 měsíců, jakmile prasnice má selata, maso je "znehodnocené" pro prodej.

Zajímavé střílet šťastné židy . Rychlá smrt, bezbolestná, nejlépe když ani nevíš, že příjde je dobrá smrt. Bohužel náš "humanismus" je natolik zvrácený, že nechat trpět člověka považujeme za správné. Zkrátit trápení zvířeti které trpí, je humální, nechat člověka, který trpí bolestí, ležet na lůžku a udržovat ho při životě je také humální. Bohužel.

Tak tvůj známí, je asi horší, než lidi co žijí v nevědomosti. Jinak v prasečáku, drůbežárně jsem byl, a nic moc teda. Na jatkách jsem ale nebyl, pouze znám záběry. Bratr když se učil kuchařem, měli exkurzi na jatka, několik jeho spolužáků se tam složilo, z jedné se stala vegetariánka. Bratr patří k těm co maso jí ale zvíře zabít nedokáže. To, že lidé kteří poráží v tak velkém množství zvířata musí být nějak nemocní souhlasím.

Ano dá se mu samozřejmě vyhnout ale je to neskutečně nákladné. Čas, finance, prostory, znalosti to vše je potřeba abych se 100% vyhnul masu z velkochovu, pokud chci jíst maso a já ho chci jíst. Takovým mým nesplnitelným snem je kozí farma.

Pokud by byla daleko větší osvěta jak to vše vypadá, vegetariánů by bylo daleko víc, nejlépe aby si místa na vlastní oči prohlédly.

(03. 08. 2018, 01:22:18)Grča Napsal(a): [ -> ]Tak tvůj známí, je asi horší, než lidi co žijí v nevědomosti. Jinak v prasečáku, drůbežárně jsem byl, a nic moc teda. Na jatkách jsem ale nebyl, pouze znám záběry. Bratr když se učil kuchařem, měli exkurzi na jatka, několik jeho spolužáků se tam složilo, z jedné se stala vegetariánka. Bratr patří k těm co maso jí ale zvíře zabít nedokáže. To, že lidé kteří poráží v tak velkém množství zvířata musí být nějak nemocní souhlasím.

Mí dva spolužáci ze střední absovolali na jatkách brigádu. Jeden skončil hned ze začátku a byl několik měsíců vegetariánem. Druhý, obdařený poněkud morbidním smyslem pro humor, ji absovoval celou a ještě nám pak vyprávěl své zážitky, obzvlášť ve školní jídelně ...

Nicméně to, že na zabíjení (nejen) zvířat ve velkém je třeba, aby byl dotyčný "nějak nemocný", není (bohužel) pravda. Ano, jsou lidé, kteří si zabíjení vysloveně užívají (je možné, že jich v tomto oboru bude víc než ve zbytku populace, stejně jako v knihovně najdete ve větším množství knihovníky, co jsou vášnivými čtenáři), ale jak nám ukázaly psychologické experimenty i historické události (obzlvášť Druhá světová válka), hromadné zabíjení či ještě mnohem horší věci mohou páchat i lidé naprosto duševně zdraví. Ale o tom raději pokračovat nebudu, je to příliš hrůzné ...

PS: Mileniálové se bojí sahat na maso. Obchody to stojí víc obalů.

(04. 08. 2018, 01:16:29)Magramal Napsal(a): [ -> ]

(03. 08. 2018, 01:22:18)Grča Napsal(a): [ -> ]Tak tvůj známí, je asi horší, než lidi co žijí v nevědomosti. Jinak v prasečáku, drůbežárně jsem byl, a nic moc teda. Na jatkách jsem ale nebyl, pouze znám záběry. Bratr když se učil kuchařem, měli exkurzi na jatka, několik jeho spolužáků se tam složilo, z jedné se stala vegetariánka. Bratr patří k těm co maso jí ale zvíře zabít nedokáže. To, že lidé kteří poráží v tak velkém množství zvířata musí být nějak nemocní souhlasím.

Mí dva spolužáci ze střední absovolali na jatkách brigádu. Jeden skončil hned ze začátku a byl několik měsíců vegetariánem. Druhý, obdařený poněkud morbidním smyslem pro humor, ji absovoval celou a ještě nám pak vyprávěl své zážitky, obzvlášť ve školní jídelně ...

Nicméně to, že na zabíjení (nejen) zvířat ve velkém je třeba, aby byl dotyčný "nějak nemocný", není (bohužel) pravda. Ano, jsou lidé, kteří si zabíjení vysloveně užívají (je možné, že jich v tomto oboru bude víc než ve zbytku populace, stejně jako v knihovně najdete ve větším množství knihovníky, co jsou vášnivými čtenáři), ale jak nám ukázaly psychologické experimenty i historické události (obzlvášť Druhá světová válka), hromadné zabíjení či ještě mnohem horší věci mohou páchat i lidé naprosto duševně zdraví. Ale o tom raději pokračovat nebudu, je to příliš hrůzné ...

PS: Mileniálové se bojí sahat na maso. Obchody to stojí víc obalů.

Škoda, že jen několik měsíců...

Co se týče té vyšinutosti, právě proto jsem se zmiňovala o řeznících, kteří nejsou mentálně vyšinutí a sadističtí, v protikladu k těm, kteří jsou. Na universitě jsem semestr chodila na přednášky socioložky dr. Vandrovcové, jež se ve svém výzkumu zaměřuje na chování a psychickou kondici profesionálů, kteří pracují se zvířaty a v rámci svojí práce jim působí bolest - tedy řezníků a vědců v laboratořích. Říkala nám, že velká část řezníků na jatkách nosí sluchátka a poslouchá hudbu, která je tak hlasitá, že jim zabraňuje slyšet nářek zvířat. Ale jinak třeba i poukázala na studie, které sledují vztah výskytu jatek a lokální kriminality - podle autorů těch studií je větší kriminalita tam, kde lidé v přítomnosti jatek žijí. Já vím, že obratně napsaná studie dokáže cokoliv, ale úplně nesmyslné to není. Násilí prostě podněcuje násilí a morálně otupuje, to tvrdil už Pýthagorás, když zakazoval zabíjet hmyz.

Duševně zdraví lidé podle mě mohou hromadná vyhlazování plánovat a zajišťovat logistiku, ale nejsem si jistá, jestli je i provádět fyzicky (přinejmenším trvale).

***

Grča:

1) Je to extrémní pravo, to pravé pravo. 2) I s liberálním pravem toho má společného hodně. Současný liberální pravičák je už na multikulti Evropu alergický stejně jako neliberální pravičák. 
Soudím podle situace na universitě a svojí generace obecně.

Obvykle je to šest měsíců, ale porážejí se i starší kusy poté, co je průmysl přestane potřebovat jinde - stejně jako s dojnicemi, ty jdou také na jatka, když jim klesne dojivost. 

Zkus to vysvětlit těm Židům. Zaprvé bezbolestná smrt (bez anestetik) neexistuje - pokud ti někdo prostřelí hlavu, tak tě to - překvapivě - bolí, nedej bože když se špatně trefí. Zadruhé jsou zvířata (eventuálně lidé a takové věci) vystresovaná už z faktu, že zemřou, protože se instinktivně cítí a jsou si vědoma, že jim ze stáda mizí soudruzi (o tom už je víc než dost studií z oboru welfare). A zatřetí tím zlikvidovanou bytost připravíš o zbytek života. Nemyslím si, že likvidovat živé bytosti - pokud jejich existence neohrožuje existenci vyšších bytostí - je v pořádku.
Správně, zkrátit utrpení bytosti, která trpí, je humánní (a opak je zvěrstvo implantované residui křesťanství). Ale nedá se zaměňovat eutanasie poskytnutá nevyléčitelnému nebo jinak umírajícímu tvorovi s bezdůvodným masakrem.

No, ty jsi alespoň součástí těch osvícenějších.
Ale lidé, kteří tolerují, ba podporují zabíjení zvířat i v malém, podle mě pořád nejsou duševně zdraví. 

Proboha, ale za zabránění tak nezměrnému utrpení to přece stojí!

Jak řekl George Bernard Shaw, "Kdyby měla jatka stěny ze skla, každý by byl vegetarián." Ano, exkurze na jatka bych pořádala povinně. Když nezaberou napoprvé, opakovaně. Dokud z dotyčného nebude vegetarián. Pokud ho to dovede otupení vůči utrpení zvířat, měl by být někam zavřen a sterilizován.

Kozí farmu? A kdy tě to napadlo? Dávný den?

[quote pid='44868' dateline='1533341948']










Jak řekl George Bernard Shaw, "Kdyby měla jatka stěny ze skla, každý by byl vegetarián." Ano, exkurze na jatka bych pořádala povinně. Když nezaberou napoprvé, opakovaně. Dokud z dotyčného nebude vegetarián. Pokud ho to dovede otupení vůči utrpení zvířat, měl by být někam zavřen a sterilizován.

[/quote]

Před časem jsem četl o jakási  restauraci, tusim že v Berlíně,  která je dokonce jatkama propojena. Lidi si mohou ukázat na část masa kterou chtějí z visících kusů dobytka připravit. Má to být i jako důraz na absolutní  čerstvost. 
Uprostřed restaurace je skleněný tunel, kterým pomalu projíždějí bourané pověšené půlky zvířat. 

Ženy  prý  bývají častými návštěvnicemi tohoto podniku, sedají  si však převážně k tomu syrovému masu zády.

(04. 08. 2018, 07:26:17)adevr Napsal(a): [ -> ][quote pid='44868' dateline='1533341948']
Jak řekl George Bernard Shaw, "Kdyby měla jatka stěny ze skla, každý by byl vegetarián." Ano, exkurze na jatka bych pořádala povinně. Když nezaberou napoprvé, opakovaně. Dokud z dotyčného nebude vegetarián. Pokud ho to dovede otupení vůči utrpení zvířat, měl by být někam zavřen a sterilizován.

Před časem jsem četl o jakási  restauraci, tusim že v Berlíně,  která je dokonce jatkama propojena. Lidi si mohou ukázat na část masa kterou chtějí z visících kusů dobytka připravit. Má to být i jako důraz na absolutní  čerstvost. 
Uprostřed restaurace je skleněný tunel, kterým pomalu projíždějí bourané pověšené půlky zvířat. 

Ženy  prý  bývají častými návštěvnicemi tohoto podniku, sedají  si však převážně k tomu syrovému masu zády.
[/quote]

Páni, fascinující (případ pro sterilizaci, ale stejně fascinující)!