Wtf... Víš, martezo, křesťanství je sbírka pověr založených na údajných výrocích pouštního strašidla polokočovných židovských pastevců z doby bronzové.
Jasně, mám své katolické přátele ráda, ale jejich hodnoty s nimi nesdílím. A především: oni sice tuhle zásadu dodržují, ale nenapadlo by je vnucovat ji druhým lidem.
Proto se musím se smát, když ji někdo pokládá za regulativ chování v 21. století, a ještě to formuluje takhle nadutě. Takže řečeno jinak: co by na tom mělo pohoršovat moderního racionálního člověka? Ať si autorka příspěvku dělá, co chce, když tím nikomu neubližuje; na žádné mýtické bubáky se při tom ohlížet nemusí, to je ostatně komický anachronismus a výsměch lidské důstojnosti.
Pokud tedy umíš číst, já jsem se pozastavil nad tím, že hodlala svému příteli dohodit sexuální partnerku, která by za ní zaskakovala. Když jsi tento můj postoj nechápala, napsal jsem, ať se zeptáš svých přátel, že ti to vysvětlí. Myslel jsem, že oni se svojí morálkou budou pro vysvětlení nejpovolanější.
Já si skutečně nemyslím, že takový trojvztah může být doopravdický vztah, to snad raději žádný. Respektive by se mohla předefinovat do role kamarádky. Časem by stejně "otěže" vztahu převzala ta druhá.
Názor ať si dělá co chce, pokud někomu neubližuje, sem vůbec nepatří. Od začátku by ubližovala sama sobě i svému příteli.
A jak tak pozoruji, tvůj život se musí sestávat z neustálého pláče, smíchu a zvracení.
(16. 05. 2021, 20:29:38)marteza Napsal(a): [ -> ]Pokud tedy umíš číst, já jsem se pozastavil nad tím, že hodlala svému příteli dohodit sexuální partnerku, která by za ní zaskakovala. Když jsi tento můj postoj nechápala, napsal jsem, ať se zeptáš svých přátel, že ti to vysvětlí. Myslel jsem, že oni se svojí morálkou budou pro vysvětlení nejpovolanější.
Já si skutečně nemyslím, že takový trojvztah může být doopravdický vztah, to snad raději žádný. Respektive by se mohla předefinovat do role kamarádky. Časem by stejně "otěže" vztahu převzala ta druhá.
Názor ať si dělá co chce, pokud někomu neubližuje, sem vůbec nepatří. Od začátku by ubližovala sama sobě i svému příteli.
A jak tak pozoruji, tvůj život se musí sestávat z neustálého pláče, smíchu a zvracení.
Ano, napsal jsi, že oni se svou (= křesťanskou, na Bibli založenou) morálkou budou pro vysvětlení nejpovolanější - a já namítám, že morálka odvozená z náboženství je anachronismus. Myslím, že se chápeme.
No výborně, to je lepší vysvětlení. Ale pořád si myslím, že v některých případech by takový model vztahu fungovat mohl. Každopádně autorka příspěvku i její přítel (a nepochybně i ta případná třetí strana) jsou dospělé svéprávné bytosti, které musí samy vědět, co je pro ně dobré. Kdysi jsem na nějaké stránce četla text od ženy, která psala, že jejímu vztahu přesně tohle řešení prospělo.
Vážně lituji, že tě musím zklamat, ale můj život se podstatnou měrou skládá z jiných věcí než z tvých komentářů.
(A se slovesem „sestávat“ se zvratné zájmeno /„se“/ nepojí. Trhá mi to uši/oči.)
Na vysvětlenou - za sebe vnímám, že ve vztahu je ok vše, co vyhovuje oběma stranám (případně vícero stranám - a opravdu se nesnázím provokovat). A pak není důvod něco nějak korigovat jen proto, že je to společenská zvyklost... Možná je to tím že pro mě sex nic moc neznamená (jen to že vím že je významný pro partnera), ale vlastně mě ani nijak nepopozuje představa toho, že někdo žije v polyamorním svazku... Úplně jiná situace je, když někdo někoho podvede - ale domluvit se není podvod, i když je to proti zažitým konvencím...
Jinak pro mě (a co vím tak i pro partnera) tohle není příliš přípustná varianta - oba jsme zrovna dost monogamně založení. Na druhou stranu chladně racionálně by to vlastně bylo řešení - i když chápu že sex s partnerkou a 'milenkou' je něco dost jiného... Psala jsem to hodně i proto, že jsem chtěla zjistit jestli to třeba někdo zvažoval také (a taky proto, že jsem tak nějak chtěla vylíčit co nejvíce svoji situaci - částečně proto abych mohla získat názor zvenčí, částečně jsem si asi jen chtěla 'vylít srdce'
Jinak mi samozřejmě vůbec nevadí, že někdo by tohle ve svém vztahu nikdy nepřipustil - mám pro to opravdu pochopení, jen mi to nepřijde nemorální (opět pozor - pokud nejde o podvod)
A jinak bych se ráda ohradila k tvrzení, že bych chtěla příteli někoho dohodit - to ani náhodou, což ale neznamená, že by to nebyla možnost (už jen proto že zatím to nevypadá že někdy budu fungovat úplně normálně, a vím že se mnou bude člověku kterého miluji vždy něco chybět... A i když vím že pro něj to není nijak zásadní, tak úplně bezvýznamné to také není)