Zdravím,
jsem nová a rozkoukávam se a musím říci že je to těžké. Že jsem asexuální jsem tušila už kolem dvaceti, ale tehdy jsem to zavrhla, že prostě mám smůlu na chlapy. Časem se ukázalo, že mě nezajímá ani sebeukájení a sex už vůbec ne. Proto jsem začala hledat místo, kde budu pochopena. Moje mamka pořád mluví o vnoučatech a já už nevím jak ji vysvětlit, že ode mě se ničeho nedočká. Podle mě vůbec nerozumí, co to znamená asexuální, i když už jsme se o tom bavily. O to je to horší že moje jediná sestra zase nemůže mít děti. Nemám nikoho s kým si o své situaci promluvit. Většina lidí nechápe co to je být asexuální. Moje vlastní sestra to dost shazuje. Ví to o mě jen hrstka lidí a ani ti nemají moc pochopení. Proto děkuji za tyto stránky a ráda si přečtu jakoukoliv odezvu. Přátelé s podobnými problémy se hodí.
Vampi
ja te zdravim,take jsem zde nova a prozatim jen ctu pribehy,v nekterych se trosku vidim..ale jelikoz jsem uz starsi..36 let,tak nco mam prozite..v mym zivote se toho okolo sexu stalo hodne,mozna proto jsem nasla tyto stranky..jen ti chci rict,ze i kdyz se povazuji za asexuala,tak mam dve deti..preji ti hodne stesti v zivote,at uz si prejes cokoli??
(21. 01. 2023, 20:03:25)petrax Napsal(a): [ -> ]ja te zdravim,take jsem zde nova a prozatim jen ctu pribehy,v nekterych se trosku vidim..ale jelikoz jsem uz starsi..36 let,tak nco mam prozite..v mym zivote se toho okolo sexu stalo hodne,mozna proto jsem nasla tyto stranky..jen ti chci rict,ze i kdyz se povazuji za asexuala,tak mam dve deti..preji ti hodne stesti v zivote,at uz si prejes cokoli??
Děkuji za tvoji odezvu, děti si nepřeju, ale i tak to chápu. Třeba se stane zázrak. Už jsme v tom věku kdy lidé čekají potomky. Já budu ráda za životního partnera, který bude při mě. Ať se ti daří a ještě jednou díky za zprávu.
Úplne Ťa chápem, tiež sa cítim ako asexuál ako prekliaty, nechápem, čo všetci majú s tým sexom a prečo sú tým tak posadnutí.
Ahoj,
taky jsem tu chvilku a tak nějak se rozkoukávám. Ale jsme na tom cca stejně. U mě to taky lidi buď neví, nebo tomu nevěří. Že nechci mít děti tím se nijak netajím a na větu "To přijde" už začínám být alergická.
Každopádně je každého věc, jestli chce nebo nechce mít děti. To že tvoje sestra nemůže je smutné, ale s tím ty nic neuděláš. A tvoje mamka se bude muset smířit s tím, že vnoučata holt nebudou. Je to tvůj život, žij ho podle sebe.
Kdybys chtěla, klidně napiš
Je mi skoro 40... a ve vztazích jsem celý život měla problémy. Hádky, nadávky, vše jen kvůli sexu. Že nechci mít děti jsem ustála i ve své rodině, ale že můžu někoho milovat a přitom mě nijak neláká sex, to se vysvětlit nedá. Ani já sama jsem to dlouho nechápala.
Není to o tom, že bych to nesnášela... je to činnost, kterou jsem schopná přetrpět - po pár skleničkách úplně bez problémů, když to není zase tak moc často. Jen prostě neumím dost dobře předstírat, jak moc se mi to líbí... Všechny ty hádky a spory s mými partnery byly právě o tom - že jsem divná a frigidní a buď ho podvádím, nebo jsem lesba... protože prostě nejsem nijak odvařená z toho, když mi vrazí ruku mezi nohy a neumím odpovědět na otázku "jak to máš ráda"... Odpověď "mám ráda zůstat oblečená, třeba bychom si mohli dát dobré jídlo, pustit fajn film..." - to není správná odpověď, to už za ty roky vím.
Teď jsem s partnerem, kterého miluju už dlouhé roky. Byli jsme spolu už dříve, potom si našel milenku, udělal si s ní dítě, po letech jsme se k sobě vrátili. A je mi s ním báječně, miluju ho. Sex už na pořadu dne není - a tím pádem ani nadávky kvůli sexu, za to jsem šťastná. Máme oddělené ložnice a já se už nemusím o sex vůbec starat, hrozně se mi ulevilo.
Ale chybí mi hlazení třeba po vlasech, objímání... prostě obyčejný nesexuální dotyk...
Já vlastně ani nevím, co jsem, jen vím, že jsem celý život fakt divná.
(01. 02. 2023, 01:41:40)Peny Napsal(a): [ -> ]Je mi skoro 40... a ve vztazích jsem celý život měla problémy. Hádky, nadávky, vše jen kvůli sexu. Že nechci mít děti jsem ustála i ve své rodině, ale že můžu někoho milovat a přitom mě nijak neláká sex, to se vysvětlit nedá. Ani já sama jsem to dlouho nechápala.
Není to o tom, že bych to nesnášela... je to činnost, kterou jsem schopná přetrpět - po pár skleničkách úplně bez problémů, když to není zase tak moc často. Jen prostě neumím dost dobře předstírat, jak moc se mi to líbí... Všechny ty hádky a spory s mými partnery byly právě o tom - že jsem divná a frigidní a buď ho podvádím, nebo jsem lesba... protože prostě nejsem nijak odvařená z toho, když mi vrazí ruku mezi nohy a neumím odpovědět na otázku "jak to máš ráda"... Odpověď "mám ráda zůstat oblečená, třeba bychom si mohli dát dobré jídlo, pustit fajn film..." - to není správná odpověď, to už za ty roky vím.
Teď jsem s partnerem, kterého miluju už dlouhé roky. Byli jsme spolu už dříve, potom si našel milenku, udělal si s ní dítě, po letech jsme se k sobě vrátili. A je mi s ním báječně, miluju ho. Sex už na pořadu dne není - a tím pádem ani nadávky kvůli sexu, za to jsem šťastná. Máme oddělené ložnice a já se už nemusím o sex vůbec starat, hrozně se mi ulevilo.
Ale chybí mi hlazení třeba po vlasech, objímání... prostě obyčejný nesexuální dotyk...
Já vlastně ani nevím, co jsem, jen vím, že jsem celý život fakt divná.
Norma ještě nemusí být normální
Mně to třeba divné vůbec nepřipadá, naopak mi připadá, že divně se chová většina lidí kolem. Ale nevím, jestli tě to nějak uklidní
Myslím, že na mladé lidi jsou kladené velké nároky... nebo za mě tedy určitě byly. Správně vypadat, správně se chovat - i ve vztahu a v sexu. Chtít mít děti, samozřejmě...
Čím je člověk starší, tím ty nároky okolí opadají - prostě když je vám už 40 a stále jste stejní, okolí akceptuje, že asi takoví fakt teda jste. "Jednou potkáš toho pravýho, se kterým určitě ty děti budeš chtít mít!!" - to vám ve 40ti už nikdo neříká, naštěstí
To je ale trochu mimo téma.
Já jsem hrozně dlouho netušila, co je se mnou špatně... strávila jsem hodiny a hodiny - dohromady spíš dny, týdny, měsíce... dumáním a hledáním a omlouváním se a "neměla bych fakt začít chodit k psychiatrovi, nejsem fakt nemocná?". Kolik času jsem probrečela někde zavřená po nadávkách, které jsem si vyslechla...
Časem jsem to tak moc řešit přestala, ne proto, že bych pochopila, ale spíš jsem byla už moc unavená z toho věčného zkoumání, proč jsem divná. No tak prostě jsem - dejte mi chvíli pokoj.
A teď - po fakt dlouhé době, zjišťuju, že asi fakt jsem taková, jaká jsem, že jiná už nebudu... a je mi tak dobře. Je to divný, ale fakt je mi dobře.
A je fajn vědět, že v tom nejsem sama... že nejsem zase tak moc divná, když i jiní jsou takoví. Díky za možnost se vypovídat a omlouvám se za román
(01. 02. 2023, 01:41:40)Peny Napsal(a): [ -> ]Je mi skoro 40... a ve vztazích jsem celý život měla problémy. Hádky, nadávky, vše jen kvůli sexu. Že nechci mít děti jsem ustála i ve své rodině, ale že můžu někoho milovat a přitom mě nijak neláká sex, to se vysvětlit nedá. Ani já sama jsem to dlouho nechápala.
Není to o tom, že bych to nesnášela... je to činnost, kterou jsem schopná přetrpět - po pár skleničkách úplně bez problémů, když to není zase tak moc často. Jen prostě neumím dost dobře předstírat, jak moc se mi to líbí... Všechny ty hádky a spory s mými partnery byly právě o tom - že jsem divná a frigidní a buď ho podvádím, nebo jsem lesba... protože prostě nejsem nijak odvařená z toho, když mi vrazí ruku mezi nohy a neumím odpovědět na otázku "jak to máš ráda"... Odpověď "mám ráda zůstat oblečená, třeba bychom si mohli dát dobré jídlo, pustit fajn film..." - to není správná odpověď, to už za ty roky vím.
Teď jsem s partnerem, kterého miluju už dlouhé roky. Byli jsme spolu už dříve, potom si našel milenku, udělal si s ní dítě, po letech jsme se k sobě vrátili. A je mi s ním báječně, miluju ho. Sex už na pořadu dne není - a tím pádem ani nadávky kvůli sexu, za to jsem šťastná. Máme oddělené ložnice a já se už nemusím o sex vůbec starat, hrozně se mi ulevilo.
Ale chybí mi hlazení třeba po vlasech, objímání... prostě obyčejný nesexuální dotyk...
Já vlastně ani nevím, co jsem, jen vím, že jsem celý život fakt divná.
Taky mi bude 40 a prave mi skoncilo manzelstvi diky tomu ,ze nechci sex.Proste to neslo a ja prisla o bajecneho cloveka.Hrozne si to vycitam ,ale sex mi proste nic nerika.Manzelovi jsem to nikdy nerekla.Chci zacit chodit k psychologovi ,ale otazka jestli se mnou neco provede??♀️Vzdy mne to tizilo.A mam strach,ze zustamu uz sama
Ivano, tak přesně tohle znám... taky jsme se před pár lety rozešli právě kvůli sexu, přítel si našel jinou a ukončil to. Akorát jsme zůstali přátelé, psali si, scházeli se, měli jsme společné zájmy... a s ní to bylo jen o sexu, asi. Po čase měli ve vztahu velké problémy a on se vrátil za mnou, a teď už jsme zase víc jak 3 roky spolu. Sex jsme už vypustili...už to prostě je o něčem jiném, rozumíme si na jiné úrovni. Ale vím, že by chtěl a vlastně mě moc mrzí, že ho o to připravuju...