09. 07. 2009, 16:28:37
Ahoj! Zdravím všechny ve spolek. Jsem VŠ/30/Praha, ale vystřídal jsem už poměrně mnoho bydlišť, cizinu nevyjímaje. Pročítal jsem si Vaše příspěvky, načež jsem usoudil, že do tohoto fóra nemohu nepatřit :) Posuďte sami. V životě jsem měl citově opravdu blízko k několika ženám, někdy se jednalo o lásku čistě platonickou a neopětovanou, v jiných případech se mi podařilo se k dotyčné přiblížit a dosáhnout s ní statusu „chození“ :) Ženy mě na pohled vzrušují (tedy – jistěže ne úplně všechny) a s těmi, se kterými jsem kdy chodil jsem také žil sexuálním životem – v této oblasti jsem však u sebe identifikoval jisté skutečnosti, které zřejmě nejsou u většiny lidí zcela běžné. Když jsem byl se svojí první dívkou, hodně jsem se na sex s ní těšil, když k němu však posléze došlo, nejednalo se o zážitek, který by se mi jakkoliv líbil (ačkoliv technicky probíhalo vše v pořádku). Stýkali jsme se sexuálně i následně, a přestože vše probíhalo řekněme standardně, já jsem měl tendenci se těmto aktivitám stále častěji vyhýbat. Netrpím vůbec žádnými předsudky, sex s ní mi však připadal jaksi nepatřičný, hloupý, téměř nechutný. Za nějakou dobu jsme se přestali sexuálně stýkat úplně a začal jsem být alergický i na jakákoliv sexuální gesta, která se u ní občas vyskytovala (například si koupila erotické prádlo, aby změnila můj postoj, vyvolala však u mě pouze lítost a soucit – v jejím těle problém opravdu nebyl). Moc rád jsem s ní však prožíval intimitu nesexuální v podobě mazlení, hlazení apod. Za nějaký čas jsme se rozešli (ne ovšem kvůli sexu, důvody byly jiné), stále ji mám rád a někdy si i zavoláme, je to ovšem již uzavřená kapitola. Svoji možná psychickou ne-disponovanost k sexu jsem si neměl potřebu nijak vysvětlovat, stále jsem byl nezkušený a bylo radno experimentovat. Našel jsem si další vztah, když jsem žil v Londýně (s Japonkou). Historie se však téměř dokonale opakovala. Spousty smyslových vjemů na počátku s následným prudkým ochlazením s tím, že jediný uspokojující fyzický kontakt zůstával pouze v nesexuální rovině. Takto to proběhlo ještě několikrát. Nejuspokojivější vztah, který jsem kdy prožil byl zcela nesexuální. Bylo to již zde v Praze, kde jsem se seznámil se zřejmě asexuální studentkou z Bulharska (aniž bych při seznamování věděl, že nejeví o sex zájem). Dali jsme se dohromady - já, poučen z předchozích událostí jsem s ní žádný sexuální kontakt neinicioval a ona se mnou také ne. Po nějakém čase jsme si o věci otevřeně promluvili a dohodli se, že zůstaneme pouze platonickými partnery. A to bylo úžasné. Přestal jsem trpět vinou, že neplním jakousi povinnost vůči svojí partnerce, vůči sobě nebo vůči současné sexuplné kultuře. Bylo pro nás velmi přirozené vedle sebe usínat, budit se a žít spolu a to bez, mě dobře známých, nevyřčených, přesto tíživých otázek na sexuální život. Musela se ovšem vrátit do Bulharska… Od té doby jsem sám. Mám však již poměrně ucelenou představu o tom, jak bych chtěl žít. Nehodlám nic konzultovat se sexuologem, pokoušel jsem se najít partnerku, která by po mě nevyžadovala sex na internetu – takovéto seznamky pro asexuály existují, jsou však až příliš mezinárodní, Češky se na nich bohužel nevyskytují. Na seznamkách českých myslím nemá s mými nároky vůbec smysl vyrukovat :) Předpokládám však, že podobné zkušenosti se seznamováním máte i Vy všichni zde (tedy Ti z Vás, kteří by si partnera přáli) , pokud by proto mohl můj příběh alespoň trochu zaujmout, neváhejte mě prosím oslovit. Budu vděčný také za jakékoliv komentáře. Přeji pěkný den. L
nejako podobne to prezivam aj ja, aj ked taky vztah ako si mal s tou Bulharkou som este nezazil. Snad jedneho dna...