Pro všechny členy fóra tady nějakou dobu máme seznamku. Třeba tam právě ty najdeš spřízněnou duši.
Doporučujeme přečíst pravidla fóra a řídit se jimi. Za jejich neustálé nedodržování hrozí omezení přístupu.


Hodnocení tématu:
  • 0 Hlas(ů) - 0 Průměr
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
A takhle to se mnou je...
#1
Smile 
Komu se tento můj román nechce číst, stačí mu vědět jen to že jsem "Introvertní demisexuálka s hlavou v oblacích..." ;) A teď pro ty, který si to přečíst chtějí...

Sice jsem už o sobě něco málo napsala do "otázky a odpovědi" ale možná by bylo fajn napsat něco víc a vynechat ty dotazy a všechno kolem... Vždycky jsem si připadala jiná než ostatní a asi jsem i vždycky byla... Jen jsem si myslela, že to třeba jednou přejde... Ale teď už mám pocit, že už to asi lepší nebude... Velmi šťastný

Když jsem byla malá, myslela jsem si že se jednoho dne zamiluju, vdám se, budu mít děti a budu prostě jako každá jiná. Jenže když roky plynuly a všude kolem mě se scházeli a rozcházeli, zjistila jsem že to není nic pro mě... Bohužel jsem byla čím dál víc středem debat "proč jsem sama, proč nikoho nemám a co se s tím dá dělat..." Kroutící očima To, že mě prostě neláká s někým chodit, jen tak, aby se neřeklo, nikdo nechápal... Prostě si řekli že jsem buď divná a nebo že jsem na holky (protože když nemám chlapa, tak co jiného by je napadlo)...

Řekla jsem si zkusím to, jenže v okolí mě nikdy nikdo nějak nebral a jediná možnost byla zkoušet se seznámit po internetu... Byla to vždycky katastrofa... V mým začátcích mě ani nikdo nechtěl a i když bych dnes měla nápadníků značně více, nemám zájem já... Jako kdyby ti chlapy měli na čele napsané "chci se s tebou jen vyspat" nebo "je mi jedno jestli budu mít tebe a nebo nějakou z x jiných"... Když už tam aspoň malé sympatie byli, stejně jsem je odradila, buď tím že jsem nechtěla na kafe a nebo něčím, co jsem řekla... prostě marná sláva, stalo se mi to tolikrát, že bych to ani nespočítala...

Začala jsem uvažovat, kde je problém... Jsem moc náročná? Možná i jsem, ale vždycky jsem chtěla zažít něco víc, chtěla jsem aby přeskočila nějaká jiskra, abych potkala člověka co mi prostě poplete hlavu... A v hlavě mi vždy naskočil jen jeden... Ale to se musím vrátit pár let zpátky...

Když mi bylo 14, dávala v televizi jeden seriál, který se mi moc líbil... Byl tam jeden krásný příběh jednoho páru... a jelikož jsem vždycky měla bujnou fantazii, začala jsem přemýšlet o tom, jak jejich příběh lásky asi dopadne... Jelikož se mi dotyčný hrdina líbil, ne jen vzhledově ale i charakterově, tak mě tohle moje vymýšlení dost bavilo... a ani nevím, jak se stalo, že jsem ze najednou z "autora" stala tou hrdinkou ze seriálu a jeho si představovala jako svého partnera... prostě se to zvrtlo a já se poprvé v životě opravdu zamilovala... Podrážděný Vím to, nebylo to jako když se mi líbil třeba nějaký zpěvák, jako když si řeknu o nějakém herci že je to kus... prostě to bylo víc... a moje fantazie a možnost, vidět ho v televizi mi způsobila to, že jsem byla zamilovaná až po uši... Kdo by to řekl... Myslela jsem si, že to třeba přejde, až seriál skončí... až se příběh vyřeší... Jenže seriál skončil, ale pro mě příběh pokračoval dál a dál... Připadalo mi to dost nevinné, přece jen jsem si říkala že brzy určitě potkám toho pana pravého a na mého imaginárního miláčka zapomenu...

Tento rok už to bude deset let... a já jsem stále sama, a o mém "idolu z puberty" můžu říct jen tolik, že je to jediný chlap, kterého jsem kdy v životě opravdu chtěla, se vším všudy, ve všem... Možná jsem zralá na to, abych se šla léčit, že jsem prostě cvok... Ale ani jednou se mi nestalo, aby mi někdo stál za to, abych mu dala šanci... abych ho vážně chtěla... Asi si teď říkáte, že ten můj idol musel být dokonalej a já teď nejsem schopná snést někoho nedokonalého, ale on vůbec nebyl dokonalý, jenže mě přišel jako chlap, kterého jsem si vždy představovala, jako svoji lásku... že ve finále není moc skutečný, je bohužel věc, se kterou jsem už tolik nepočítala... Neutrální

Až tady jsem zjistila, že není zase tak divné chtít někoho jen z lásky... Vlastně mi to přišlo vždy normální - někoho poznat, zamilovat se a pak přijde i to statní... Jenže kdo na to v dnešní době hraje? Asi skoro nikdo... Představa, že bych teď šla s někým na rande, pokecala s ním hodinku, dvě a pak s ním skončila v posteli... hmm, zvedá se mi z toho žaludek... Kroutící očima Možná kdyby ne, tak by se mi to už párkrát v životě stalo, ale já taková nejsem... K lidem nemám důvěru a své blízké (ať už přátele nebo z rodiny) bych spočítala možná i na prstech... Možná i tohle tomu všemu "pomáhá"... když nikomu nedám šanci, nikoho nepoznám a když nikoho nepoznám, už nikdy nebudu znovu milovat... a ani nebudu mít s nikým vztah se vším všudy... Ale pořád je to lepší, než být s někým, kdo by pro mě neznamenal nic... a ani já pro něj...

A to jsem prostě celá já, divná, šílená, jak jen chcete... Pán zelený
Odpovědět
#2
Stejně by mě zajímalo, co to bylo za seriál a postavu.
Odpovědět
#3
(01. 04. 2014, 19:53:43)UweFiltr Napsal(a): Stejně by mě zajímalo, co to bylo za seriál a postavu.

Já myslím, že by ho tady stejně nikdo neznal... Šklebící se
Odpovědět
#4
Mně osobně to nijak šílené nepřipadá, tedy alespoň ve srovnánm s jinými příběhy, ve kterých se dotyční (nebo dotyčné) vrhají do vztahů nebo se pokouší najít toho pravého, se kterým by jim sex "fungoval", a to znova a znova, bez ohledu na selhání. Proti tomu je přístup "nebudu se do ničeho hrnout" rozumný.

Ale nedávat šanci absolutně a vůbec nikomu zase může znamenat připaravit se o jedinou šanci, která kdy přijde.
Odpovědět
#5
(01. 04. 2014, 21:53:10)Magramal Napsal(a): Ale nedávat šanci absolutně a vůbec nikomu zase může znamenat připaravit se o jedinou šanci, která kdy přijde.

To je jasné... ale popravdě, nepřijde mi, že bych přišla o nějakou super příležitost, šanci nebo tak... spíš naopak.
Odpovědět
#6
No, taky mám za sebou dlouhou a tragickou historii fiktivní zamilovanosti, akorát jsem se ani neobtěžovala hledat onoho partnera snů někde mimo sebe a rovnou jsem si ho vymyslela – byl to hrdina mého nikdy nedopsaného románu počatého někdy ve třinácti letech. Chlapci z reálu měli zkrátka smůlu, jemu se opravdu nevyrovnali.

Načež jsem léta čekala, že potkám nějaké jeho "vtělení". Bylo v tom i trochu mystiky, představa, že se nějak záhadně poznáme, dojde k nějakému magickému prozření či co... To byla vlastně moje základní představa lásky a vzniku vztahu. Kdykoli jsem k někomu pocítila byť jen záchvěv sympatií nebo obdivu, okamžitě jsem v něm/ní začala tohle hledat, a pochopitelně jsem vždycky tvrdě narazila (zejména na vlastní nechuť k reálným aspektům vztahu, ale to jsem si tehdy neuvědomovala).

Když jsem pak na vysoké studovala literaturu, začalo mi docházet, že fiktivní není jen on, ale i já. Protože realita a fikce jsou dvě věci, a když je fiktivní jedna strana vztahu, musí být nutně fiktivní i ta druhá. Ještě dost dlouho trvalo, než jsem se přestala sama před sebou schovávat za "tu druhou", kterou bych mohla být, kdyby... V reálu žádné kdyby není. Ve vztahu s reálnými lidmi jsem to, co jsem, a to se tomu mému vysněnému já moc nepodobá, ať chci nebo nechci.

Jakmile jsem si tohle jednou definitivně připustila, ta fiktivní zamilovanost praskla jak bublina. Prostě zmizela. A upřímně, nijak mi nechybí. Přitom si ráda dál vymýšlím příběhy, akorát už se v nich nesnažím žít.
Odpovědět
#7
(01. 04. 2014, 19:58:23)Melllisa Napsal(a):
(01. 04. 2014, 19:53:43)UweFiltr Napsal(a): Stejně by mě zajímalo, co to bylo za seriál a postavu.

Já myslím, že by ho tady stejně nikdo neznal... Šklebící se

Ja temer urcite ne, protoze moc serialy nesleduju. Ale chodi sem ruznorodi lide a nekdo by ho znat moh. :)
Odpovědět
#8
Seznamování se po netu je zábavné he he he, a to velmi. Nějakou dobu člověku trvá, než se naučí setatvit inzerát tak, aby nereagovali pouze ti, o které byste ani pohledem nezavadili. A než se nadějete, jste mimo žádanou věkovou kategorii.
Takže možná to není úplně marné, ale chce to hodně trpělivosti.
Orwell byl optimista.
Odpovědět
#9
(02. 04. 2014, 13:11:30)panoška Napsal(a): Seznamování se po netu je zábavné he he he, a to velmi.

Já jsem se teda na netu nikdy cíleně neseznamoval, ale před X lety jsem lez na xchat a občas jsem se tam s nějakou holkou seznámil a později i osobně setkal, pokud bydlela někde poblíž. Ale nikdy z toho nic nebylo. Na netu se většina lidí nějak přetvařuje a dělá ze sebe někoho jinýho. Ostatně já jsem to dělal taky. Pak jsme se sešli a obvykle nastalo trapný ticho.
Třeba dneska v dobách facebookových už je možný si o dotyčný osobě jakejsi obrázek udělat. Samozřejmě teda za předpokladu, že ta osoba FB používá. Ale dřív to bylo více-méně rande na slepo.
Odpovědět
#10
(02. 04. 2014, 13:11:30)panoška Napsal(a): Seznamování se po netu je zábavné he he he, a to velmi. Nějakou dobu člověku trvá, než se naučí setatvit inzerát tak, aby nereagovali pouze ti, o které byste ani pohledem nezavadili. A než se nadějete, jste mimo žádanou věkovou kategorii.
Takže možná to není úplně marné, ale chce to hodně trpělivosti.

Ale ne tak velkou trpelivost aby clovek nebyl hnedle o dve vekove kategorie vedle
Odpovědět


Pravděpodobně související témata…
Téma Autor Odpovědi Shlédnutí Poslední příspěvek
  To jsem se takhle probudil... Tho-diskusni-forum-máš 6 10647 26. 04. 2020, 22:23:28
Poslední příspěvek: ad-diskusni-forum-evr
  Ako to je so mnou DonPadre 4 10722 17. 04. 2017, 18:58:10
Poslední příspěvek: DB-diskusni-forum--47
  Jak je to se mnou? Conf-diskusni-forum-used 3 9259 17. 08. 2015, 00:10:13
Poslední příspěvek: M-diskusni-forum-au
  rád bych se zeptal, jak to tedy se mnou je. ra-diskusni-forum-ven 5 13608 12. 01. 2013, 18:33:20
Poslední příspěvek: Zden-diskusni-forum-dule
  ako je to vlastne so mnou?? bab-diskusni-forum-izna 4 17466 21. 04. 2011, 13:05:58
Poslední příspěvek: ChildF-diskusni-forum-reeMan

Přejít na fórum:


Uživatel(é) prohlížející tohle téma: 1 host(ů)
Partneri / zpetne odkazy: BIGvideo.cz – 10 000+ videí zdarma! Googluj Autobaterie Stock charts Forex