Asi jsem asexuálka, ale nechci jí být...

[Ne-diskusni-forum-la]

A co Tě k tomu vedlo, Adriane, smím-li se zeptat, že na lásku už nevěříš? Myslím, že už tak ve velmi mladém věku. To musí být hrozně smutný život nebo ne? Přece dva lidé se dávají dohromady, že jsou zamilovaní a věří si v tomto, jasně, že mohou časem procitnout a nebo také ne. Ideálně ten vztah prochází od období více egoistické zamilovanosti až do doby, kdy sice již s nimi necloumají emoce utržené z řetězu, ale zato si více váží jeden druhého, mohou se o sebe v životě opřít. A o to jde. Nejde o tu naivní představu lásky, to určitě ne. Jenže vzdát se víry, to je jako vzdát se naděje a tak nějak mám pocit, že si tímto postojem člověk pak odhání to, co by přitom tak strašně moc chtěl...