Tak se tady vítám...

[mi-diskusni-forum-06]

Jaký je můj příběh? Je mi 32 a není mi úplně jasné, jestli jsem asexuální kvůli svému pramalému sebevědomí nebo prostě tak od přírody. Žiju sama a nikdy jsem žádný vztah neměla, čímž nechci říct, že jsem nebyla nikdy zamilovaná, jejej, vlastně musím být pořád, ale nějak se mi zdá, že čím dál raději jsem zamilovaná platonicky, ono to tak nádherně bolí...taky si připadám ošklivá, nezábavná, neschopná, tak trochu sociální fobiotik, neurotik, introvert, a vůbec osoba prabídná, samozřejmě trochu přeháním, ale nikdy o mně nikdo neprojevil zájem, což může ale být tím, že působím a jsem dost nepřístupná, uzavřená...Takže mé lásky jsou z oblasti filmových a literárních hrdinů, občas se objeví i někdo "skutečný", ale vždycky tak nedostupný, aby z toho nemohlo nic být (že by onen odpor ke všemu namlouvacímu, sexuálnímu ?), no, přiznám, že v oblasti mužské i ženské, ale jak se tak pozoruju, tak myslím, že to s orientací nemá nic společného, spíš jde o duši, napřed mě ta osoba zaujme duší, "zamiluju se", pak bych možná i toužila po nějakém tom obětí, pohlazení, ale po sexu jako takovém ani ne. I když tělo to občas žádá, ale na to jsou dneska prostředky , ale podle mě neexistuje u mě propojení mezi tělem a duší...Ve 12 jsem se poprvé zamilovala do jednoho herce, byl o xx let starší (takže vůbec nic nehrozilo) a já z toho byla úplně hotová...je to láska? to snad ne! co to teda je? Pak se mi to stalo ještě několikrát a nakonec je to pravidlem, věčná puberťačka lepící fotky herců a zpěváků...Když já prostě ten pocit zamilovanosti potřebuju! A sex? Zkrátka a dobře nic. A okolí? Nějak si zvyklo, nikdo se mě na nic neptá, myslí si asi svoje, je mi to jedno. Bolí mě samota, tak jsem tady. Trochu zmatečné, asi jsem neřekla, co jsem říct chtěla a nakecala spoustu nesouvislých blábolů, tak mi to odpusťe a vemte mě mezi sebe