17. 02. 2012, 08:48:28
(16. 02. 2012, 18:09:58)Zivotbezsexu Napsal(a): Díky, Morwen. Vystihla jsi to nejlíp. Pocit bezradnosti je právě v té ztrátě známé identity a v hledání té nové. Nikdy jsem neudělala film, kde se sexuálně skotačilo a ani jsem nikdy nedostala práci takzvaně "přes postel", ale líbíla jsem se, cítila jsem v sobě oheň, a to spojení mládí, krásy, a sexuální energie mělo (většinou velmi pozitivní) efekt na okolí a to okoli mělo zpětně nějaký (velmi pozitivní) efekt na mě. Metaforicky jsem se milovala se světem a s životem.
Ta živelnost a sexualita se danou skutečností proměnily v hluboký smutek ze ztráty, a to je - stejně jako původní živelnost - energie, která mnou probíhá, a která má vliv na mé okolí. Teď nečiším mládí, krásu, živelnost. Teď prostě nečiším. Stáhla jsem se do sebe, oplakávám ztrátu, a snažím se sebrat síly a najít své nové já.
Je to jen nezvyk. Vím, že si tu novou identitu najdu. Život je pěkný protože je pestrý .. jen někdy setsakramensky bolí.
To zas přijde, takovýhle oheň jen tak nevyhasne. Trochu mi to připomíná dobu, kdy jsem si naplno uvědomila svoji asexualitu a najednou mi přišlo, že už nemám žádnou budoucnost. Taky jsem oplakávala to, co mohlo být... Síly jsem potom sbírala opravdu dlouho, ale povedlo se a dneska v sobě cítím větší živelnost a energii než kdykoli předtím. Vlastně se taky tak trochu miluju se světem i se životem, jen ne s lidmi
Docela fajn je obklopit se těmi, kteří to mládí, krásu a živelnost pořád čiší, trochu se na nich po upírsku přiživit. Někdy to pomůže nastartovat, když člověku zhasne motor...