Dobrý den! :)

[S-diskusni-forum-hy]

Jak jsem se zde dočetla, asexuálové si většinou připadají ze začátku vadní, a tak se právě cítím já. Chtěla jsem se zeptat, jestli se člověk musí jako asexuál narodit (stejně jako homosexuálové), nebo se jím může i stát, třeba následkem nějakého traumatu.
Já jsem si právě něčím prošla, když jsem byla malá, a hodně mě to změnilo. Jsem plachá a nenávidím, když se mě kluci dotýkají. Takové to laškovné plácnutí přes zadek mi nevadí, protože jsou to prostě postpubertální šašci a ještě ničemu nerozumí. Ale jakmile si sednou nebo stoupnou moc blízko, začnu panikařit a ustupuji... někdy přímo prchám S děvčaty to není tak hrozné, ale také nejsem jedna z těch, co by se na pozdrav objímaly, či dokonce oblizovaly. Má psychiatrička mi řekla, že hodně mluvím tělem, takže některým dochází, že asi nejsem jako ostatní puberťáci, jiní zase stále "otravují".
Na sex nemyslím a už vůbec ne s někým, kdo by se mi líbil. Navíc oceňuji krásu stejně u žen i u mužů, takže se ani nedá říct, že by mě nikdo přitahoval. Dokonce se i cítím divně, když se dívám třeba na facebooku na něčí fotografie. Mám ráda lidskou společnost, ale spíše ve skupině, kde nemusím mluvit a nikdo na mě moc neciví.
Tak, co myslíte? Jsem asexuálka, nebo mám jen fobii?
Děkuji za všechny odpovědi