Pro všechny členy fóra tady nějakou dobu máme seznamku. Třeba tam právě ty najdeš spřízněnou duši.
Doporučujeme přečíst pravidla fóra a řídit se jimi. Za jejich neustálé nedodržování hrozí omezení přístupu.


Hodnocení tématu:
  • 0 Hlas(ů) - 0 Průměr
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
Další krok v mém životě
#1
Přeji hezký den všem zdejším členům.


Nejsem zde poprvé, už několikrát jsem se tu objevil jakožto host a pročítal témata zde v Uvítacím koutku a důvod, proč se představuji teprve teď, spočívá v tom, že jsem se zdráhal zase někde registrovat, to mě vážně nebaví, zvláště když jsem se v posledních měsících zaregistroval hned na několika místech a co vám mám povídat, nic kloudného z toho :-). Proto jsem si zde pouze pročítal příspěvky ostatních, abych věděl, jací lidé tu jsou a říkal jsem si, že se zaregistruji pouze v případě, když k tomu budu mít rozumný důvod.
Jak vidíte, důvod jsem našel a registruji se. To byly zase věci, s čím vším jsem musel souhlasit! Až mi jde z toho hlava kolem, ale budiž, souhlasím se vším včetně toho, že všechna má data mohou být ukradena a zneužita. Stejně mi nic jiného nezbývá :-). Zpět k věci, po přečtení určitého počtu příspěvků mi přišlo, že právě zde je opravdu hodně lidí, kteří prostě myslí jinak a zajímavěji než „normální“ člověk, přijde mi, že jsou tu lidé více duchovně na úrovni, žijou více tím vnitřním a duchovním životem a možná je tu i dost snílků, podivínů, umělecky zaměřených a třeba i umělecky aktivních a tvůrčích lidí a možná i těch, co moc nestojí o tu běžnou realitu a žijou si svůj vlastní svět, zkrátka, že jsou tu právě lidé, o které já mám největší zájem a které bych rád poznal :-).

Jak tak vidím, je zvykem se tu nějakým způsobem představit. Nebudu vám tu vyprávět žádný svůj osobní příběh, i když trošku to mé povídání jako příběh vyznít může. Prostě tu o sobě něco napíšu a vy už si ten základní obrázek uděláte.
Povahově jsem samotář a introvert. Jakožto takový jsem k lidem a jejich společnosti netíhnul nikdy. Pokud jde o ženy či děvčata, těm jsem se začal ze zatím nevysvětlitelného důvodu záměrně vyhýbat už na základní škole, do hovorů s chlapci se mi také moc nedařilo zapojit a na střední jsem se odvrátil i od nich, prakticky od okamžiku, kdy se začali bavit o všelijakých nemravných věcech, ne, díky, tak tohle jsem fakt nemusel a nemusím doposavad. Vždycky jsem raději tak nějak žil tím svým životem v tom svém vlastním světě, dělal si vše po svém, byl v pohodě a neměl jsem žádnou potřebu dostat se do kontaktu s jinými lidmi, bohatě mi postačoval ten vlastně nevyhnutelný kontakt s příbuzenstvem. Ale životní zkušenosti mi pomohly uvědomit si, že úplně zcela bez společenského kontaktu také být nedokážu. Příbuzní postupně odcházejí a navíc se díky svým odlišným pohledům na život víc a více odcizujeme a jak se ta naše rodina víc a více rozpadá, začal jsem pozorovat, že kontakt s lidmi mi začíná chybět a začal jsem více toužit i po rodině. Tak jako dříve to už u nás bohužel nebude nikdy a já si tedy řekl, že je asi na čase myslet na to mít rodinu vlastní. To hlavní, co je třeba pro to udělat? Jasně, začít hledat nějakou tu vhodnou partnerku. Dobrá... ale jak? Nejsem společenský, ale moje silná stránka je písemná forma komunikace. Logicky tedy, zkusit někoho poznat přes seznamky, protože pokud nějak zaujmu, tak jedině tou písemnou formou, kterou tam lze využít a ve které jsem si takzvaně jist v kramflecích. Sice jsem vždy tvrdil, že seznamky jsou jen pro tragédy a byl ze zásady proti tomu používat je, ale vždyť já tragéd jsem, v životě jsem dokázal snad všechno krom toho najít si ženskou :-). I když vlastně pravda, nikdy jsem ji nehledal, jak bych ji tedy mohl najít, že? Tak jsem ji tedy přes ty seznamky najít zkusil, věnoval jsem se tomu asi rok. No... přesvědčil jsem se, že běžné seznamky nejsou nic pro mě. A i když jsem se snažil, ženskou jsem si během toho roku nenašel a s klidem na duši tedy mohu teď říct, že tragéd opravdu jsem :-). Přešla mě po seznamování úplně chuť. Sice jsem se s pár děvčaty sešel, ale třebaže to setkání, posezení a popovídání bylo ve dvou případech fajn, stejně jsem si následně říkal, že fakt netuším, co si s nimi dál počít, natožpak mít nějakou u sebe doma :-). Raději jsem tedy ty své pokusy vzdal.
Začal jsem zase mít pochybnosti o tom, jestli založení rodiny je opravdu to, po čem v životě toužím. Teď si myslím, že spíše přece jen ne. Možná bude rozumnější se vrátit ke svému samotářskému stylu života a najít si jen nějaké ty spřízněné duše, které vůbec nemusí žít se mnou ve stejné domácnosti, se kterými jen občas něco podniknu. Něco jako „chodit s někým“, to momentálně pouštím z hlavy, ale nezatracuji to, protože třebaže jsem se děvčatům vždy vyhýbal, za život jsem se asi dvakrát opravdu zamiloval a i když to naposledy bylo před mnoha lety, pamatuji si ještě dobře, že to bylo moc fajn a rád bych to zažil znovu. A tentokrát pokud možno už NE jednostranně :-).

Teď nevím, jak s tím svým životem dál naložit v tomto pro mě stále podivnějším světě. Vzpomínám si, dokud jsem byl malé dítě, tak mi připadal svět normální, dalo se v něm v pohodě žít, všechno bylo buď takové či makové, ale bylo to a člověk si byl jist, že to tak bude i nadále. Ale postupně jak roky ubíhají, přichází nové a nové věci, nové a nové styly a veškeré okolí se prostě mění stále závratnějším tempem, kdy se něco objeví a než se člověk vzpamatuje, zase se po tom slehne zem, přijde mi, že to prostředí, ve kterém já jsem schopen žít, stále více mizí a mizí a nikomu rozhodně neprospívá, když je připravován o svůj živel. Protože tenkrát to prostě bylo podle mě správně a vyhovovalo mi to, mám tendenci žít život spíše jako dítě než jako dospělý. Třeba tak, že sleduji často filmy a seriály pro děti. Jedním z důvodů může být i to, že v dnešní době jsou to snad už jen pořady pro děti, případně dokumenty, kde neotravují s nějakými nemravnostmi či vztahy. Co vám mám povídat, raději budu sledovat a více mě naplňuje a obohacuje konání hrdinů, jejichž posláním je záchrana celého světa před všemocichtivým zloduchem než sedět u nějakého takzvaného nekonečného seriálu, kde se jen řeší, kdo, co, s kým, kdy, jak či kolikrát a který je vlastně pouhou kopií našich každodenních životů. Na to se v televizi dívat nemusím, když to mám všude kolem sebe. Zato hrdinové, to je jiná, na ty hned tak nenarazím! A jsou prostě super. Jdou příkladem, dávají člověku sílu a odhodlání jednat a být aktivní a tak se i dokázat poprat se všemi svými problémy.
Zmínil jsem se tu i o tom, že rád píšu, tedy že je to má silná stránka. Opět, bohužel, známka za dopisy v posledních letech neuvěřitelně zdražila. Dále se objevily supermarkety, kde lze koupit prakticky vše, můžeme to mít hned, což může být fajn, ale člověk je tak vlastně připraven o veškerou tu radost, když se mu podaří sehnat po dlouhém usilovném pátrání a čekání dotyčná kýžená věc. Objevila se nákupní centra, kde si člověk připadá jak ve sci-fi filmu a při pohledu do některých obchodů si říká, kdy provozovatel konečně přijde k rozumu a uvědomí si, že ceduli s nápisem „slevy“ stačí vyvěsit v obchodě jednou, dvakrát, ale ne dvacetkrát. Nebo si dělá z nás srandu či nás považuje za takové blbce a myslí si, že z jedné, dvou cedulí si to nezapamatujeme? Ano, říká se sice, že opakování je matkou moudrosti, ale čeho je dost, toho je... Nemluvě o tom, že obchod beze slev v dnešní době snad ani neexistuje. Zkrátka Kocourkov. Člověk se nestačí divit a kroutit hlavou. No co, také dobré, alespoň člověku nezatuhne krk.
Z filmů a seriálů mizí umělecká složka a točí se ne kvůli tomu, aby byla ztvárněna autorova kreativita a myšlenky, ale kvůli tomu, aby se strkalo pod nos lidem to, co chtějí. Vznikají tak více a více bezduchá díla o ničem. Dramatizována jsou naopak zpravodajství, která mají být ze své podstaty věcná, informativní, bez emocí a uměleckých prvků, nestranná a všestranná. Bohužel se v nich mluví už jen o tom špatném a reportéři ony činy komentují a hodnotí citově zabarvenými slůvky, což je celé navíc zdůrazněno tou dramatizací. Čili nestrannost a všestrannost pryč. Život obecně se stal a dále stává konzumním a stereotypním, postaveným na hlavu.
Okolní prostředí se mění i jinak, v posledních letech se na ulici i jinde objevují lidé, kteří si dávají k uchu takovou podivnou krabičku a mluví do ní. A když jsem si v posledních týdnech všimnul, že se stále objevuje další nový jev, kdy lidé po podobných takových placatých krabičkách přejíždějí neustále prstem a dělají s tím kdoví co, tak je to na jednu stranu úsměvné, na druhou stranu si však už vážně říkám, proboha do jaké prapodivné galaxie jsem se to vlastně dostal?
No paráda. Jsem fakt zvědav, kam to s tímto přístupem za pár let dopracujeme, asi to bude úžasná budoucnost. Na jednu stranu jsem vážně zvědav, co ještě přijde, ale na stranu druhou, raději na to nemyslet. Já mám rád klasiku. To co bylo, bylo dobré a nebylo třeba to měnit. Ale pro mě bohužel to vypadá tak, že většině společnosti tyto nové věci a změny vyhovují a s nedočkavostí očekávají další pokrok, nemůžu tedy a ani nechci jim to brát a chtít po nich, aby se to vrátilo. Ale zase, co si s těmi novotami počnu já, to fakt nevím...

To je stručně tak asi vše o tom mém pohledu na život a na svět. Možná si teď říkáte, pokud jste dočetli až sem, o co mi tady jde. No co, dále usiluji o to seznámení se zajímavými lidmi. Nemám moc velká očekávání, díky tomu nebudu případně zklamán a navíc mám tak vyšší šanci být mile překvapen. Rád bych v životě poznal pár spřízněných duší, možná je najdu zde, proto bych rád, aby se tu o mě vědělo. Rád bych našel nějaký ten kout a prostředí, které je z mého pohledu ještě normální, ve kterém bych dokázal žít. Třeba mi někdo poradí, kde ho najít. Rád bych žil ve světě, ve kterém nevládnou peníze a nemravnosti, ale raději zdravý rozum, moudrost a pochopení, i když jsem zastáncem toho, že nemusí vládnout nikdo a nic, nechápu, proč pořád lidi touží po tom, aby jim někdo vládnul. Měli by se o sebe umět postarat sami. Rád bych jednou sepsal nějaké kvalitní literární dílo, možná mi někdo napomůže oživit mé literární nadání, co jsem měl v období dětských let a které bylo pravděpodobně ubito životem v naznačené části reality. Dále, ve svém okolí jak v soukromém, tak profesním životě bohužel nemám konkurenci a asi jsem tak nějak usnul na vavřínech, což není nic prospěšného, možná se tu tedy najde někdo, kdo mi bude dobrým konkurentem v rámci mých koníčků všeobecně a probudí ve mě opět soutěživého ducha a touhy něčeho nového dosáhnout. Možná se tu najde někdo, kdo bude pro mě trenérem či učitelem. Moc rád bych se třeba seznámil i s maminkou s dětmi, kterým bych mohl pomáhat s učením a tím se tak více vrátit zase do dětských a školních let a tedy do svého živlu. Moc rád bych si to vše připomenul více než jen vzpomínkami. Rád bych poznal zejména lidi se schizoidní osobností, poté, co jsem tu o sobě napsal, je vám asi jasné, že mezi ně z větší části patřím a výsledky osobnostního testu mi to kdysi potvrdily. I když jak to bývá, pár věcí v definici této osobnosti nesplňuji, byl bych rád, kdyby se mi někdo svěřoval, lidské příběhy mám rád, mám rád i pochvalu, citově chladný také zrovna úplně nejsem, příběhy nabité emocemi miluji, rád bych lidstvu nějak prospíval, udělal pro ně něco prospěšného nebo byl alespoň pro pár lidí fajn kamarádem. Ale díky mým schopnostem s ostatními komunikovat, tedy spíše nekomunikovat, to nevidím zrovna růžově :-). A možná mě jen zdejší lidé nasměrují na mé životní cestě zase někam dál, tak jako mě tak trochu a nepřímo lidé z jiného fóra nasměrovali sem. A možná... mě tady mile překvapí něco úplně jiného. Jak říkám, mám rád milá překvapení :-).
Jak tak koukám, je toho docela dost, lidi, nemyslíte? Tak by se mi mohlo alespoň něco z toho splnit, zkusíme a uvidíme :-).

Přestože se vám tu takto asi poměrně sáhodlouze představuji, stejně mám pocit, že jsem neřekl skoro nic :-). Někdy si připadám jak politik, hodně toho napovídám, ale když se zamyslím nad věcností, tak jsem toho moc neřekl :-). Počítejte s tím, že nemám v plánu být na tomto fóru nějak moc aktivní. Vysedávat ještě více u počítače nechci, už beztak ho používám k hromadě jiných věcí a strávím u něj spoustu času, navíc mám na tento rok řadu plánů a na jejich realizaci potřebuji čas. Jen bych rád poznal prostě nové zajímavé lidi a s nimi pak byl dále v kontaktu jinými způsoby než přes toto fórum. Ale můžete počítat i s tím, že k vám tady budu pokud možno vstřícný a najdu-li tu pro mě zajímavá témata, občas se tu objevím a ve volnějších chvílích třeba i přispěji :-). Tak mě tedy těší a díky za přečtení :-).
Odpovědět


Příspěvků v tématu
Další krok v mém životě - od d--diskusni-forum-kun - 29. 01. 2015, 18:59:59

Pravděpodobně související témata…
Téma Autor Odpovědi Shlédnutí Poslední příspěvek
  Příběh o mém zapomenutí na sexualitu... Mülh-diskusni-forum-ouse 11 28561 11. 02. 2013, 18:24:26
Poslední příspěvek: Mülh-diskusni-forum-ouse
  Film o životě bez sexu Zivotb-diskusni-forum-ezsexu 24 52122 17. 02. 2012, 08:48:28
Poslední příspěvek: Aline-diskusni-forum-Daryen

Přejít na fórum:


Uživatel(é) prohlížející tohle téma: 1 host(ů)
Partneri / zpetne odkazy: BIGvideo.cz – 10 000+ videí zdarma! Googluj Autobaterie Stock charts Forex