19. 09. 2016, 16:03:13
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 19. 09. 2016, 16:05:27 uživatelem Arnold-diskusni-forum- Layne.)
Zdravím,
to je poměrně pěkný námět na debatu - rodinné vztahy. Obávám se ale, že já do ní moc přispět nemohu. Jak jsem psal, u nás vše klape na 99% a když se náhodou objeví to zbývající negativní procento, přečká se to bez větších obtíží. Myslím si, že to funguje díky tomu, že spolu poměrně hodně trávíme čas, velmi komunikujeme a nebojíme se hovořit o všemožných problémech. Všichni v naší rodině (tatínek popravdě trochu méně, ale má zase jiné přednosti), jsou lidé, kterým se člověk může svěřit naprosto se vším a najde u nich podporu, i když mu třeba nepomohou a neporadí, neboť problému nerozumí. Vždy ale podpoří. Upřímně si ani nevzpomínám, kdy bychom měli mezi sebou nějaký větší konflikt, ale pár jich v dávné minulosti bylo. Opět to řešíme tak, že si společně sedneme a probereme to. Po pár dnech všichni vychladnou a jede se pohodově dál. Navíc máme v rodině mnoho společných zájmů, společný velmi specifický humor, stejné chutě, názory (až na politiku asi, ale tu zásadně neřešíme!!! To nemá smysl řešit asi nikde a nikdy), koníčky a samozřejmě velká pouta mezi námi, tím momentálně největším je moje malá, úžasná neteř, které je rok a čtvrt. Asi je tedy třeba najít všechny společné věci a do puntíku je využít a bavit se jimi dohromady. Např.: S taťkou (historie, hudba, pivo), se sestrou (výlety, cestování, akce pro děti, hlídání dětí, různé tvořivé činnosti, hudba jen minimálně, neboť má úplně jiný styl, což je krásným příkladem, že hudbu spolu neřešíme, jelikož na ní nemáme stejný názor, ale o to víc se soustředíme na ty zbylé věci) a s mamkou... snad vše ostatní. Nejdůležitější ale je, že opravdu ve všech situacích stojíme při sobě!
to je poměrně pěkný námět na debatu - rodinné vztahy. Obávám se ale, že já do ní moc přispět nemohu. Jak jsem psal, u nás vše klape na 99% a když se náhodou objeví to zbývající negativní procento, přečká se to bez větších obtíží. Myslím si, že to funguje díky tomu, že spolu poměrně hodně trávíme čas, velmi komunikujeme a nebojíme se hovořit o všemožných problémech. Všichni v naší rodině (tatínek popravdě trochu méně, ale má zase jiné přednosti), jsou lidé, kterým se člověk může svěřit naprosto se vším a najde u nich podporu, i když mu třeba nepomohou a neporadí, neboť problému nerozumí. Vždy ale podpoří. Upřímně si ani nevzpomínám, kdy bychom měli mezi sebou nějaký větší konflikt, ale pár jich v dávné minulosti bylo. Opět to řešíme tak, že si společně sedneme a probereme to. Po pár dnech všichni vychladnou a jede se pohodově dál. Navíc máme v rodině mnoho společných zájmů, společný velmi specifický humor, stejné chutě, názory (až na politiku asi, ale tu zásadně neřešíme!!! To nemá smysl řešit asi nikde a nikdy), koníčky a samozřejmě velká pouta mezi námi, tím momentálně největším je moje malá, úžasná neteř, které je rok a čtvrt. Asi je tedy třeba najít všechny společné věci a do puntíku je využít a bavit se jimi dohromady. Např.: S taťkou (historie, hudba, pivo), se sestrou (výlety, cestování, akce pro děti, hlídání dětí, různé tvořivé činnosti, hudba jen minimálně, neboť má úplně jiný styl, což je krásným příkladem, že hudbu spolu neřešíme, jelikož na ní nemáme stejný názor, ale o to víc se soustředíme na ty zbylé věci) a s mamkou... snad vše ostatní. Nejdůležitější ale je, že opravdu ve všech situacích stojíme při sobě!