Jsem vadná?

[Mo-diskusni-forum-nca]

ja se tady necitim moc dobre, jsem ta co se s nikym nebavi, je doma, ani zadnyho pritele nema, visi na rodicich..ani nechodim na zadny akce tady, necitim se mezi tema lidma dobre a krom rodiny tu nikoho nemam, s nikym se nebavim

Čili se cítíš vlastně komfortně. Jen pozoruješ, jak okolo tebe to funguje jinak, živěji. A jak jsi starší a starší, letí to čím dál rychleji, myslím čas utíká rychleji, život nabírá tempo. Na to, čemu si ve dvaceti nepřikládala význam, najednou zíráš. Cítíš, jak ti to všechno prokluzuje mezi prsty. Cítila jsi to trochu i v těch dvaceti, vzpomeň si. Ale teď je ten pocit mnohem silnější. Pocit sílí, ale ty se tváříš, jakoby nic, snažíš se na to nemyslet. Nejjednodušší způsob obrany: Když na to nebudu myslet, tak to vlastně nebude. Jenže ono se to bude připomínat stále častěji a hlasitěji. Pokud se ohlédneš zpět, zjistíš, že už v těch dvaceti ti tohle bylo líto, ale vždycky jsi ten pocit zahnala. O tom budu přemýšlet až potom, teď na to není čas, mávla si rukou. Jenomže kdy ten čas bude?
Samozřejmě, můžeš to dál odkládat. Uvelebit se do svého pohodlíčka, zůstat v neměnném stavu. Vždyť je ti tam vlastně dobře...
Jenže pozor, ten pocit lítosti bude přítomen pořád. Navíc bude pořád silnější. A ze všeho nejhorší je pozdní lítost. Ve stylu, kdybych tenkrát udělala tohle... A proč sem neudělala, budeš se sama sebe ptát.
Rozhodně je lepší litovat, že si něco udělala, než že si něco neudělala, to mi věř.
Začni tím, že zabiješ svýho prvního pavouka. Zavolej tátu, že je u tebe v pokoji pavouk a dívej se, jak ho zneškodní. Příště ho zavolej znovu, ale pod jeho dohledem ho zneškodni ty sama. A potřetí už k tomu nikoho nevolej.

presne takhle se uz citim a uz jsem z toho zacala mit i deprese, zacalo to nejakou dobu pred 29. narozkama kdy mi mladsi segra rikala jak uz jsem stara, ze uz mi bude 30, po tom co mi to rekla uz ponekolikaty