02. 09. 2019, 19:19:39
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 02. 09. 2019, 19:38:08 uživatelem Jul-diskusni-forum-iana.)
Fibril:
Tak přesně takhle věda nefunguje. Nemá "koleje" a to, co je ověřeno pro jednou, nemusí zůstat ověřeno po zbytek věčnosti. Věda se vyvíjí v tzv. revolucích - znamená to, že když badatelé (a někdy i laici) nahromadí dost faktů, jež zpochybňují současné paradigma (= soubor interpretací jevů, k němuž se věda právě přiklání), vznikne paradigma nové.
Když to ukážu hodně zjednodušeně na příkladu evoluce: do roku 1859 se věřilo, že biologické druhy* se nevyvíjejí, protože byly stvořeny už jako hotové, nebo se uznával vývoj na základě dědičnosti vlastností získaných během života (lamarckismus). Pak Darwin s Wallacem publikovali teorii, podle které se vyvíjejí přírodním výběrem (přežitím nejsilnějšího) a sexuálním výběrem (atraktivnější jedinec se snáze rozmnoží), a zveřejnění jejich výzkumu způsobilo revoluci paradigmatu. To však nebylo všechno. Díky genetickým objevům moravského Němce Johanna Gregora Mendela byl darwinismus později rozšířen o poznání genetiky,** čímž vznikl neodarwinismus - současné paradigma v biologii. Ale bylo by bláhové se domnívat, že tím řekla biologie svoje poslední slovo. Další revoluce nás jistě ještě čekají.
Věda snad má sklon nutit slabší povahy, aby setrvávaly ve vyjetých kolejích, ale odvážní a inteligentní duchové vždycky dokázali uhnout z cesty. Kdo na to má schopnosti, může převrátit vědu vzhůru nohama.
* vývoj poddruhů se uznával
** Darwin měl spisy svého současníka Mendela v knihovně, ale nepřečetl si je
Nihillus: Zcela souhlasím.
Citace:A veda je pro mne chladna v tom, ze mne nasilim nuti jit v nejakych uz predem nekym overenych kolejich.
Tak přesně takhle věda nefunguje. Nemá "koleje" a to, co je ověřeno pro jednou, nemusí zůstat ověřeno po zbytek věčnosti. Věda se vyvíjí v tzv. revolucích - znamená to, že když badatelé (a někdy i laici) nahromadí dost faktů, jež zpochybňují současné paradigma (= soubor interpretací jevů, k němuž se věda právě přiklání), vznikne paradigma nové.
Když to ukážu hodně zjednodušeně na příkladu evoluce: do roku 1859 se věřilo, že biologické druhy* se nevyvíjejí, protože byly stvořeny už jako hotové, nebo se uznával vývoj na základě dědičnosti vlastností získaných během života (lamarckismus). Pak Darwin s Wallacem publikovali teorii, podle které se vyvíjejí přírodním výběrem (přežitím nejsilnějšího) a sexuálním výběrem (atraktivnější jedinec se snáze rozmnoží), a zveřejnění jejich výzkumu způsobilo revoluci paradigmatu. To však nebylo všechno. Díky genetickým objevům moravského Němce Johanna Gregora Mendela byl darwinismus později rozšířen o poznání genetiky,** čímž vznikl neodarwinismus - současné paradigma v biologii. Ale bylo by bláhové se domnívat, že tím řekla biologie svoje poslední slovo. Další revoluce nás jistě ještě čekají.
Věda snad má sklon nutit slabší povahy, aby setrvávaly ve vyjetých kolejích, ale odvážní a inteligentní duchové vždycky dokázali uhnout z cesty. Kdo na to má schopnosti, může převrátit vědu vzhůru nohama.
* vývoj poddruhů se uznával
** Darwin měl spisy svého současníka Mendela v knihovně, ale nepřečetl si je
Nihillus: Zcela souhlasím.
„Člověk se nadchne ještě i netečným paprskem nejvzdálenější hvězdy. Proto začíná teorie pohledem k nebi.“
Ludwig Feuerbach, „Podstata člověka"
Ludwig Feuerbach, „Podstata člověka"