08. 09. 2021, 16:58:06
(07. 09. 2021, 19:58:18)Gyrxiur Napsal(a): Ahoj, v tomto vidím dosť aj sám seba. Neskúšala si si niekedy robiť test, či nemáš Aspergerov syndróm? http://www.rdos.net/sk/index.php Skús a daj sem výsledky.
Já bych se ani nedivila, kdyby u mě nějaká podobná diagnóza byla. Ale nikdy jsem si žádný test nedělala, ani nenavštívila psychologa. Ale žiju v určitém režimu, který když se naruší, tak mi z toho není dobře. Pokud je to na krátkou chvíli a vím, že se to zase vrátí do normálu během několika dní, zvládnu to. Pokud ta změna ovlivní můj život na delší dobu, trvá mi než se přizpůsobím, ale ok, po čase to zvládnu, když vím, že jiné východisko není. Běžné denní činnosti, návštěva obchodu, lékař, úřady, atd... Když vím, že půjdu sama, přemýšlím nad tím už několik dní dopředu, jsem vyklepaná jako ratlík, v noci málem nespím. Když někdo jde se mnou, je to v pohodě. Když jsem nastupovala do nové práce, počítala jsem, že v kontaktu s lidmi budu, tomu se nelze vyhnout ani na nočních směnách. Jsme kolektiv čtyř ženských plus 3 šéfky. Ok, to si zvyknu. Byla jsem dána na místo, kde nejsou lidé. Skákala jsem radostí. Já ale dostala úsek, kde během noci zůstává v kanceláři jeden člověk na noční směně kvůli výrobě. Střídají se 3 lidé na té noční. Nemůžu říct, že bych si na ně úplně zvykla, ale naučila jsem se to přijmout. S jedním jsem se po čase více rozpovídala, sice jen o chodu společnosti, ale mluvíme. Zrovna v pondělí mi oznámil, že se jejich úsek bude příští rok stěhovat do nižšího patra a moje myšlenky se rozjely. Kdo tu bude? To si musím zase na někoho zvykat, atd.... Běžné rozhovory s kolegyněmi... Nezvládám. Mluvení o druhých, probírání nějaké situace, jako hele tam je policejní auto, dvě motorky vedle sebe na cestě, hele zase si jde někdo pro kávu, koukej co má na sobě. Ze začátku jsem sice se vždy snažila něco prohodit, ale časem převládlo moje já, kdy prostě reaguju slovy no a? Jeho věc, je mi to jedno. Prostě neřeším ostatní a okolí.