Tento článek nepíši, abych poskytl novou příležitost k hloupým příspěvkům, jejichž pisatelé budou doporučovat změnu sám u sebe, odsuzovat, urážet apod. Chci se podělit s tím, že někdo to může mít nastavené jinak. A že by byl dobrou blízkou osobou někoho, koho máte rádi a chcete ho chránit. Vždyť zakazovat i sebemenší radost je nesmysl; stejně jako vrhnout se po hlavě do neznámé vody.

Já hazardérem rozhodně nejsem a nehodlám stavět do nebezpečí ani nikoho jiného. Vždyť "vzrůšo" se dá zažít už jen pouhým pohybem podél zóny, kam je vstup zakázán. Jen tím, že je člověk tak blízko. Linie v podobě ochranného plotu mezi nepřístupným a přístupným terénem je velmi tenká a svádí k přešlapu. Já ale nedělám ostatním to, co nechci, aby dělali oni mně, a tak se držím zpátky.

Dnes se stal nejčastějším místem seznámení internet. Ovšem žádná seznamka pro neprůbojné, nezkušené neexistuje a pokud by byla, budou ji zneužívat lovci "zářezů" nebo další nežádoucí existence. A poznat někoho v mé kategorii na přímo je nemožné. Proto musím spoléhat na dobráky, kteří by seznámení rádi zprostředkovali na základě bližší znalosti mně podobné osoby.

Můj příběh

Příroda mi dala do vínku patrně to nejhorší, a to orientaci mezi asexuálem a heterosexuálem. K tomu jsem byl veden mimo jiné k zásadovosti, dá se říci, vyrůstal jsem v prostředí, do něhož byly nenásilně promítány křesťanské principy. Výsledkem je člověk, který není, „díky“ výraznému úpadku společnosti u nás v posledních třech desetiletích, kompatibilní snad s nikým.

Říkáte si, že to není důvod pro neslučitelnost. Pravda. Do hry vstupuje ještě jeden podstatný faktor, který už toto slovo opodstatní. Tedy ne, že by tomu tak muselo být teoreticky, ale zkušenosti z průzkumů v praxi ukazují žalostný výsledek. Paradoxní je, že se mi stále ještě jako relativně mladému s mými představami dostává pochopení v řadách těch nejstarších. Tak se nám svět obrátil.

Proč tedy v zajetí své touhy? Rodiče mě měli mimo jiné k čistotě, a to jak v základním slova smyslu, tak té morální. Nevím, jestli je to výchovou nebo to již ve mně bylo zakódováno od přírody, nicméně jsem se zamiloval do představy vztahu s dívkou/ženou bez předchozích sexuálních zkušeností. Nic jiného mě nijak zvláště nepřitahuje a nikdy jsem ani po ničem jiném netoužil.

Současně musím podotknout, že u mě mozek a srdce účinně korigují orgán ve slipech. Budu-li si chtít k sobě pustit blíž ženu (a nyní se bavíme i o kamarádském vztahu), pak by to ideálně měla být taková, která mě bude alespoň částečně přitahovat. To mám stejné s ostatními. Zároveň by to však měla být bytost, k níž budu cítit něco vyššího a již si budu moci vážit pro její charakteristiky.

Šance na úspěch se zužují

Moje touha mě spoutává čím dál tím více, protože s postupem času si uvědomuji, že šance jsou menší a menší. To vše je umocňováno klesající tendencí mravů. Všude okolo je s nemalou intenzitou propagován můj přesný opak, tak jak se mám v toku této rozbouřené obří řeky, která s sebou bere všechno, co jí stojí v cestě, dobrat kýženého cíle v nesouladu s jejím proudem?

Marně hledám čistotu, která by chtěla být uctívána, obdivována a něžně rozmazlována tak, aby i nadále zůstala jejím symbolem. Člověka až děsí ta liduprázdnost v očekávaném zástupu zastánců této myšlenky u opačného pohlaví. Ale říkám si: Když je toto možné v mužském světě, tak proč by to mělo být vyloučeno ve světě žen, které ostatně vyspívají dříve.

K tomu mě znevýhodňuje skutečnost, že mi ne jednou, ale již několikrát „ujel vlak“. Stručně řečeno, čekal jsem, že se někdo dle mých představ objeví sám, přirozenou cestou, a tak jsem nevyvíjel žádné aktivity. Teprve pár let po ukončení studií jsem si uvědomil, že tomu musím nějak pomoci, ale chybou bylo, že jsem se orientoval převážně na řady věřících.

Hledám snad neexistující bytost?

Sám jsem katolického vyznání, ovšem nikdy jsem nebyl žádným fanatikem. Pro katolíky jsem však málo konzervativní, pro jedince bez víry zase moc. Osobně bych řekl, že ctím zlatou střední cestu, po níž by se mnou teoreticky mělo „kráčet“ co nejvíce lidí, ale pravdou je absolutní opak: Se svými zásadami, kterých se nechci vzdát, se cítím v roli trosečníka na pustém ostrově.

Přitom teoreticky nesháním nic, co by mělo existovat jen ve snu: Hledám přátelství se vzácnou ženou, která se ještě po fyzické stránce plně neodevzdala muži, nehodlá tak učinit ani v blízké budoucnosti, ale přesto není citově chladná a ráda se objímá. Nekuřačku, bez záliby ve psech. ...Přesto těchto několik málo předpokladů stačí k tomu, aby moje úsilí bylo bezvýsledné…

Odjakživa mě fascinovaly (zdánlivě vzájemně se vylučující) protiklady spočívající v cudnosti snoubící se s vášní. Tu bych chtěl rozvíjet, ovšem při zachování cudnosti. Nazval bych to pohybováním se na hraně hříchu. Tedy pokud by se na ní pohybovali 2. Ovšem kde najít toho druhého, který zná své hranice, ale současně by rád popustil uzdu své touze?

Dílek puzzle nezapadající nikam

Prozradím-li v korespondenci před některou z katoliček, které ctí předmanželskou čistotu, že jsem pro každou neškodnou špatnost a ilustruji-li to příkladem, jsme hned u konce. A jaký že je ten příklad, co by mi přišlo rošťácké a zároveň vzrušující? Vrátit se do puberty, do tehdejší uvolněnosti náctiletého člověka, a jít se za teplého letního večera koupat jen tak do jezera.

Pro ženu s četnými sexuálními zkušenostmi je na tom naopak minimum vzrušení, ale to už bych se dostával k popisu, jak se staví k sexu v tom nejširším slova smyslu běžný člověk a jak na něj nazírám já. Moje pojetí je naprosto odlišné, spíše „statické“, ale dle mého názoru neméně vzrušující. Ženu žádným způsobem nedehonestuje a přitom umožňuje zažití řady krásných něžností.

Stále žiji v naději, že nejsem sám tím, kdo kráčí proti davu. Ale absence pár stejně smýšlejících osob opačného pohlaví kolem sebe často přivádí člověka ke stavu zoufalství. Pokud bych byl odlišný nežádoucím způsobem, našel bych zastánce a v seznamkách již běžné kategorie, které jsou prosazovány za normál. Moje odlišnost je ale společensky neškodná, a tak mám smůlu.

Budu-li se prezentovat omezenými možnostmi, které se člověku skýtají, narazím na nepochopení, posměch, zlé komentáře. Těch, kteří by chtěli pomoci, bude paradoxně minimum. Asi je na čase komunikovat i tyto drobné rozdíly napříč národem, aby se tvořilo povědomí i o takovýchto nuancích, a lidé s mírnou odlišností, jako jsem já, mohli uplatnit své právo na štěstí.

Kontakt

Kdo by mě chtěl kontaktovat s nějakou potěšující zprávou, nechť provede nikterak složitou registraci a spojí se se mnou skrze můj profil. Tam může zanechat vzkaz i svůj kontaktní e-mail.