26. 10. 2008, 16:36:12
Asexualita jako stále častější jev
8.10.2007 20:59 | Libor Toman
Je až uvidující, že ve společnosti, která propaguje sex doslova na každém rohu, se začínají objevovat lidé, kteří začínají dostávat pro mnohé zavádějící nálepku asexuálové. Pryč jsou doby, kdy asexualita byla brána jako nemoc (bývalý režim) či jako nějaká úchylka. Asexuál je jednoduše žena či muž, který nemá zájem o sex. Podle Světové zdravotnické organizace je to až 3% populace, což je nezanedbatelná menšina.
Na toto číslo lze namítnou, že jde povětšinou o lidi věřící, avšak to není zcela pravda. Asexualita se především vytváří díky naší zkušenosti se sexualitou. Represivní nebo silně promiskutní prostředí vytváří negativní reakci, která, ještě jednou, nevzniká na základě konfese. Zatímco extrémních případů může být pomálu, přirozené odmítání sexu není ničím neobvyklým. Především v tom musíme vidět reakci na utvořený kult těla a explicitně projevovanou sexualitu, která - což není nijak překvapivým zjištěním - na nás útočí doslova všude. Tito lidé, jenž se začínají sdružovat do nejrůznějších spolků, prostě tvrdí, že člověk má navíc než jenom na to, aby se choval živočišně a pudově.
Do této skupiny bychom mohli zařadit i lidi, pro něž není sex smyslem života, ale spíše prostředkem jak získat vytouženého potomka. Hlavním argumentem přitom zde je, že blízkost druhého člověka se dá projevit i jinak než - jak tvrdí - hrubě biologicky. Zároveň je zde reakce na stále zhoršující se partnerské vztahy, které začínají být ve stylu využití toho druhého a tedy prostředkem uspokojení (sex). Lze se proto pádně domnívat, že vztahy mezi páry, které pohlavně abstinují, mohou být trvalejší.
Jen velmi křehké je stanovisko, že asexualita souvisí s inteligencí. Zde by se spíše slušelo říci, že se stylem života, v tomto případě intelektuálním. Již antičtí filosofové rozdělovali mezi pudovou a duchovní stránkou života, když ta pudová je logicky nižší a méněcennější. Křesťanství sexualitu uznávalo pouze co do plození dětí a zdá se, že toto stanovisko mělo podle současnosti nejenom spirituální rozměr. I tak je křesťanský pohled v tomto směru zajímavý: sex váže k hmotě a otupuje ducha.
Hodnocení asexuality asi bude vždy ambivaletní. Přesto bychom měli brát v potaz lidi okolo sebe, kteří sexualitu vnímají zcela jinak než většina. Možná, že jejich názor přispěje k obohacení naší civilizace, která je nadměrně zatížená sexem.
zdroj: <!-- m --><a class="postlink" href="http://lbhero.blog.cz/0710/asexualita-jako-stale-castejsi-jev">http://lbhero.blog.cz/0710/asexualita-j ... stejsi-jev</a><!-- m -->
8.10.2007 20:59 | Libor Toman
Je až uvidující, že ve společnosti, která propaguje sex doslova na každém rohu, se začínají objevovat lidé, kteří začínají dostávat pro mnohé zavádějící nálepku asexuálové. Pryč jsou doby, kdy asexualita byla brána jako nemoc (bývalý režim) či jako nějaká úchylka. Asexuál je jednoduše žena či muž, který nemá zájem o sex. Podle Světové zdravotnické organizace je to až 3% populace, což je nezanedbatelná menšina.
Na toto číslo lze namítnou, že jde povětšinou o lidi věřící, avšak to není zcela pravda. Asexualita se především vytváří díky naší zkušenosti se sexualitou. Represivní nebo silně promiskutní prostředí vytváří negativní reakci, která, ještě jednou, nevzniká na základě konfese. Zatímco extrémních případů může být pomálu, přirozené odmítání sexu není ničím neobvyklým. Především v tom musíme vidět reakci na utvořený kult těla a explicitně projevovanou sexualitu, která - což není nijak překvapivým zjištěním - na nás útočí doslova všude. Tito lidé, jenž se začínají sdružovat do nejrůznějších spolků, prostě tvrdí, že člověk má navíc než jenom na to, aby se choval živočišně a pudově.
Do této skupiny bychom mohli zařadit i lidi, pro něž není sex smyslem života, ale spíše prostředkem jak získat vytouženého potomka. Hlavním argumentem přitom zde je, že blízkost druhého člověka se dá projevit i jinak než - jak tvrdí - hrubě biologicky. Zároveň je zde reakce na stále zhoršující se partnerské vztahy, které začínají být ve stylu využití toho druhého a tedy prostředkem uspokojení (sex). Lze se proto pádně domnívat, že vztahy mezi páry, které pohlavně abstinují, mohou být trvalejší.
Jen velmi křehké je stanovisko, že asexualita souvisí s inteligencí. Zde by se spíše slušelo říci, že se stylem života, v tomto případě intelektuálním. Již antičtí filosofové rozdělovali mezi pudovou a duchovní stránkou života, když ta pudová je logicky nižší a méněcennější. Křesťanství sexualitu uznávalo pouze co do plození dětí a zdá se, že toto stanovisko mělo podle současnosti nejenom spirituální rozměr. I tak je křesťanský pohled v tomto směru zajímavý: sex váže k hmotě a otupuje ducha.
Hodnocení asexuality asi bude vždy ambivaletní. Přesto bychom měli brát v potaz lidi okolo sebe, kteří sexualitu vnímají zcela jinak než většina. Možná, že jejich názor přispěje k obohacení naší civilizace, která je nadměrně zatížená sexem.
zdroj: <!-- m --><a class="postlink" href="http://lbhero.blog.cz/0710/asexualita-jako-stale-castejsi-jev">http://lbhero.blog.cz/0710/asexualita-j ... stejsi-jev</a><!-- m -->