(08. 12. 2016, 23:39:15)Gyrxiur Napsal(a): [ -> ]Ahoj, keby to bol blok, nemohol by byť z fyzického vzhľadu? Nemáš komplexy z vlastného tela?
Napadá mne, zda nejde o trochu jiný problém (ale nevím, jestli se mi ho podaří popsat)...
...že nemusí jít o to, jak vlastní tělo vypadá, dokonce ani o to, jestli je mužské nebo ženské...
...ale o to, že to tělo "obtěžuje svými přízemními" potřebami (nejen sexuálními), které nemůžu nebo nechci uspokojit? Něco jako "oddělení" mysli od těla... (vycházím ze své zkušenosti - protože také nemám problém s tím, jak vypadám - a myslím si, že to není nijak katastrofální
, ale jsem silně nekontaktní...
)
(09. 12. 2016, 23:23:44)waterlili Napsal(a): [ -> ]Ahoj,
nepřestane mě fascinovat, proč mají někteří lidé potřebu posílat druhé k psychologům na odstraňování bloků, když je jejich stav vyloženě netrápí a jen chtějí sami sebe poznat. Jako by chtěli druhého formovat podle svých "správných" představ. Asexuálové nebo lidi, kterým je nepříjemný fyzický kontakt byli i dřív, jen se o nich tolik nemluvilo.
Já měl to štěstí, že jsem si našel kamarádku, které můžu říct téměř cokoliv a ono to kolikrát stačí. Ani psycholog by nemusel být špatný, ale nevím, jak poznat toho pravého, který by neměl ambice někoho napravovat.
Určitě bych z toho nebyl zmatený, každý to má jinak a je dobře, že i v téhle oblasti nejsou všichni stejní. Co se týká mě, tak určitě sexem nežiju, ale pokud mě to popadne 
, tak jsem taky radši sám. A touha po objímání, hlazení... se u mě vyskytuje různě, někdy mi to nevadí, někdy se mi to líbí, ale pak k tomu mám i nechuť. Je pravda, že pro partnerku by to bylo dost nesrozumitelné, ale prostě to tak je. Nechci se přetvařovat a objímat se, když to zrovna necitím.
Jedna kamarádka měla dost koček a u nich byly krásně vidět povahové rozdíly. Některé by se nechaly hladit celý den, některé na sebe nenechaly ani šáhnout. Třeba si jen sedli k nohám a při sebemenším náznaku, že bych je chtěl pohladit utekly. Některé měly koťata dvakrát ročně a některé neměly koťata nikdy. Proč by měli být lidi jiný.
Taky si myslím, že návštěva u psychologa není všelék, ale možná chápu některé jedince, kteří chtějí pomoci, ale necítí se k tomu dostatečně povolaní (nebo drzí
), tudíž raději odkáží na odborníka (což by měl být psycholog). Totiž i pro mne je to, že někdo něco řeší v širším okruhu lidí, znamením, že je to pro něj problém (tj. hledá inspiraci, radu nebo přímo pomoc).
Osobně bych si vybrala takového psychologa (prosím neplést s různými kouči a podobnými jedinci, kterými se to všude jen hemží), který se bude chovat profesionálně, tj. nebude mi radit, co mám dělat přímo (tj. udělej toto, tamto...), ale vhodnými otázkami a postřehy z jiného úhlu pohledu mi umožní, abych sama byla schopna svou situaci vyhodnotit, abych sama byla schopna se rozhodnout pro reálné řešení a stanovit si postup realizace. Očekávala bych od něj, že mne vyslechne a pomůže s analýzou a při realizaci mne bude (dle možností) psychicky podporovat.
A pokud bych nebyla schopna výše uvedených činnosti, měl by mi doporučit jiného odborníka - např. psychiatra
Naštěstí velkou část psychologovy práce zvládají výborně i amatéři... taky mám takové jedince k dispozici (když na svou sebeanalýzu nestačím
).
Obávám se, že lidé často zapomínají, že jsou stále součástí přírody a jejich tělo funguje (má tendenci fungovat, i když je mu bráněno) v cyklech... Nejen že to mnohdy nejsme ochotni či schopni respektovat, my už to mnohdy ani neumíme rozpoznat... Pak je jasné, že máme výkyvy ve svých pocitech a tudíž i reakcích (všichni, ač u žen to bývá víc zjevné).
Vždy se stačí podívat kolem - do živé přírody (jj, kočky jsou úžasná stvoření
).
