15. 11. 2016, 20:54:54
Těžko se nějak hájit 
Je pravda, že postupem času jsem se zformoval tak, že s dobrotou poněkud šetřím.
Ale ne ve vztahu ke svým blízkým, to v žádným případě. Stejná měřítka/nároky předpokládám, že bude aplikovat i protějšek. Neumím si představit, že bych byl ve vztahu s někým, kdo mně bude pořád ustupovat. Čas od času se někdo takovej vyskytne, což je u těch mých úchylek relativně běžnější, ale právě tohle bych nesnesl. I proto na svoje úchylky rezignuju, dělení rolí na dom/sub je až příliš časté.
Z mojí strany nejde o upřednostňování. Jsem pouze toho názoru, že úlohou vztahu by nemělo být přijít o všechno co mám rád a zabývat se jakýmsi nesmyslným kompromisem, který nebaví ani jednoho. Zejména ze světa klasickýho manželství jsem slyšel mnoho vyprávění typu "Jó, kdysi jsem dělal tohle a onohle hobby, ale manželka to nechce, tak jsem toho nechal..."
Já nemám a nebudu nikdy mít děti. Život je nutno něčím naplnit. Tak když už mám nějaký zásadní hobby, kterýmu jsem dosud obětoval docela dost, těžko se smířím s představou, že to jen tak opustím. Proto si myslím, že někdo s aspoň trochu podobnými zájmy bude mít spíš pochopení. Stejně jako já budu mít pochopení a budu ho podporovat v jeho zájmech. Ale pokud jeho zájmům neporozumím nebo on mým, půjde vždycky jen o prázdná slova.
Máš pravdu v tom, že si nejsem jistej, zda bych se svojeho hobby dokázal pro někoho úplně vzdát. Strašně by mě to bolelo a na věky by mě to mrzelo. Tady se asi kousek sobectví odehrává. Ale nemůžu si pomoct - nemůžu být nesobeckej do té míry, že ztratím sám sebe. Dokážu udělat hromadu kompromisů, ale některý věci si nenechám vzít nikdy.
Jenomže třeba se pletu a v mojem náhledu je nějaká zásadní chyba. Proto se tady taky svěřuju, protože tuším, že něco dělám špatně, ale nevím co.
Honza
Je pravda, že postupem času jsem se zformoval tak, že s dobrotou poněkud šetřím.
Ale ne ve vztahu ke svým blízkým, to v žádným případě. Stejná měřítka/nároky předpokládám, že bude aplikovat i protějšek. Neumím si představit, že bych byl ve vztahu s někým, kdo mně bude pořád ustupovat. Čas od času se někdo takovej vyskytne, což je u těch mých úchylek relativně běžnější, ale právě tohle bych nesnesl. I proto na svoje úchylky rezignuju, dělení rolí na dom/sub je až příliš časté.
Z mojí strany nejde o upřednostňování. Jsem pouze toho názoru, že úlohou vztahu by nemělo být přijít o všechno co mám rád a zabývat se jakýmsi nesmyslným kompromisem, který nebaví ani jednoho. Zejména ze světa klasickýho manželství jsem slyšel mnoho vyprávění typu "Jó, kdysi jsem dělal tohle a onohle hobby, ale manželka to nechce, tak jsem toho nechal..."
Já nemám a nebudu nikdy mít děti. Život je nutno něčím naplnit. Tak když už mám nějaký zásadní hobby, kterýmu jsem dosud obětoval docela dost, těžko se smířím s představou, že to jen tak opustím. Proto si myslím, že někdo s aspoň trochu podobnými zájmy bude mít spíš pochopení. Stejně jako já budu mít pochopení a budu ho podporovat v jeho zájmech. Ale pokud jeho zájmům neporozumím nebo on mým, půjde vždycky jen o prázdná slova.
Máš pravdu v tom, že si nejsem jistej, zda bych se svojeho hobby dokázal pro někoho úplně vzdát. Strašně by mě to bolelo a na věky by mě to mrzelo. Tady se asi kousek sobectví odehrává. Ale nemůžu si pomoct - nemůžu být nesobeckej do té míry, že ztratím sám sebe. Dokážu udělat hromadu kompromisů, ale některý věci si nenechám vzít nikdy.
Jenomže třeba se pletu a v mojem náhledu je nějaká zásadní chyba. Proto se tady taky svěřuju, protože tuším, že něco dělám špatně, ale nevím co.
Honza