Orwellova asexuální hrdinka

[Jul-diskusni-forum-iana]

Aha, dobře, v tom máš ovšem pravdu, Juliano. Ale v tom případě tam beztak něco nesedí. Podle definice je asexuál se svou orientací spokojen. Takže pokud by nebyl, tak by to nemohl být asexuál, ale impotent a frigid. Vycházím z té definice pouze. A skutečně si myslím, že je asexuál opravdu spokojen, neměnil by. Může chtít vztah, ale nechce změnit svou asexualitu. Nikdy se jí nechce zbavit, ani pro vztah.
Ostatní orientace v té definici nemají, zda s tím jsou nebo nejsou spokojení, a počítá se tam  každý,  kdo je sexuálně orientován dle té které orientace, bez ohledu na to, zda mu to vyhovuje nebo ne. V tom je ten rozdíl.

A nechtěla bych žít v jiné době, jsem ráda za tuto.

Ta definice, Sosno, je vymyšlená jedním nebo několika málo laickými členy komunity. Nekritizuji to, protože asexualitu někdo popsat musel a odborná obec se k tomu jaksi nemá. Ale na druhou stranu ji nelze brát jako evangelium nebo fyzikální zákon. Orientace je jedna věc a přijetí sebe sama věc druhá, bez ohledu na to, že ho některý asexuál (pravděpodobně americký adolescent z Trumbleru) pokládá za distinktivní rys.

Nepřijetí orientace může být dané i jinými faktory než vnitřním odmítnutím homosexuality, asexuality atd. jako takové. Většinou člověk odmítá orientaci z kulturních, náboženských, společenských důvodů, zkrátka kvůli okolí. Kdyby asexualita byla normou, jistě by ubylo nešťastných asexuálů (a přibylo by nešťastných heterosexuálů). Jenže ona není.