24. 04. 2026, 19:33:41
Asexualita jako reakce na (sexuální) trauma. Vztah asexuálního člověka k lidem obecně. Vztah asexuálních lidí k návykovým látkám. Asexuální Don Juan, mýtus nebo realita? Mají asexuálové příliš velké požadavky na své potenciální partnery?
Vnímání asexuálů v historii - včera moudrý mnich či svatý člověk, dnes chlap s kočkopsem co si nemůže najít ženskou. Na takovém přece musí být něco špatného - sexuálové mohou mít fantastické teorie o poruše erekce, chybějícímu sexuálnímu orgánu, homosexualitě, autismu atd.
Podíl předlistopadových asexuálů ukrývajících se v manželství a jejich život po rozvodu.
Je mi z dnešní doby do pláče. Máme tu tolik světových problémů (spíš bychom měli řešit naše lokální problémy v regionech a krajích, ti nejlepší z nás klidně vyšší ligu v EU) a my řešíme marginální témata s 1% zastoupením v populaci, kterými by se měli zabývat hlavně sexuologové, psychologové v rámci své praxe. Hlavně se zaměřit na to jak lidem pomoci. K čemu nám jsou všechna ta data, když se kvalita života nelepší ale zhoršuje.
Já tomu rozumím tak, že lidé chtějí uniknout z drsné reality i prostřednictvím marginálních témat.
Na akademické úrovni mi to připadá jako plýtvání potenciálu člověka s nadprůměrným IQ, kterému by systém měl svěřit jiný aktivní proces v systému, kde by mohl od počátku ukázat co se v něm skrývá.
Vnímání asexuálů v historii - včera moudrý mnich či svatý člověk, dnes chlap s kočkopsem co si nemůže najít ženskou. Na takovém přece musí být něco špatného - sexuálové mohou mít fantastické teorie o poruše erekce, chybějícímu sexuálnímu orgánu, homosexualitě, autismu atd.
Podíl předlistopadových asexuálů ukrývajících se v manželství a jejich život po rozvodu.
Je mi z dnešní doby do pláče. Máme tu tolik světových problémů (spíš bychom měli řešit naše lokální problémy v regionech a krajích, ti nejlepší z nás klidně vyšší ligu v EU) a my řešíme marginální témata s 1% zastoupením v populaci, kterými by se měli zabývat hlavně sexuologové, psychologové v rámci své praxe. Hlavně se zaměřit na to jak lidem pomoci. K čemu nám jsou všechna ta data, když se kvalita života nelepší ale zhoršuje.
Já tomu rozumím tak, že lidé chtějí uniknout z drsné reality i prostřednictvím marginálních témat.
Na akademické úrovni mi to připadá jako plýtvání potenciálu člověka s nadprůměrným IQ, kterému by systém měl svěřit jiný aktivní proces v systému, kde by mohl od počátku ukázat co se v něm skrývá.