Sexuální anorexie

[Ne-diskusni-forum-la]

nebo jsme si vědomi, že právě sexuální intimita je více o duševní schopnosti být v emocích maximálně otevřený partnerovi, schopnost skutečného, sice fyzického, ale ve výsledku duševního odevzdání se.

Pointu článku vidím právě v tom, že spousta lidí je především duševně vyprahlých! Tak nevím, buď jsem ten článek přecenil já nebo ho podcenili jiní.

Víš, Arthure, ale tady se možná ukazuje ten zásadní rozdíl mezi sexuály a asexuály, i když já osobně nemám ráda takovéto "kastování" lidí, ale pro tyto účely, myslím, poslouží. Ten je asi v tom, že zatímco pro sexuála je sexuální intimita mezi partnery podmínkou komplexnosti vztahu, když to tak pojmenuji (a pokud je obohacena o tu emocionální složku, citové splynutí...o to lépe), ne všichni to ale tak mají....,tak pro asexuála nebo hyposexuála představuje sexuální intimita "doplněk" nikoliv podmínku a nebo rovnou ji asexuální člověk odmítá, to už bude zase individuální. Ani asexuálové nejsou jednolitou skupinou v tomto. Pro mne třeba je to ten doplněk, jsem jí schopna až po dosažení vysokého stupně duševní intimity s partnerem, ale že bych ji viděla přímo jako podmínku fungování vztahu, něco, co když není, tak to ten partnerský vztah zásadně nabourává, tak to určitě ne. Čili je to na dohodě těch dvou. Jde prostě jen o doplněk, nikoliv podmínku, jestli tomu rozumíš.
Pro mne je třeba krásným zážitkem partnerské intimity "jen" to, když ti dva sdílí nějaký společný zážitek, který je spojuje, to může být cokoliv, třeba účast na kulturní akci, divadelní představení...., ale to je jen příklad, jednoduše je to více postavené na té duševní složce. Vlastně když to vezmu kolem a kolem, sex může mít člověk s každým a dokonce uspokojivý sex!, kdežto sdílení duševní intimity mezi partnery je věc vzácná a stále vzácnější, přijde mi....nebo si myslíš, že je to jinak? A i zde jsou samozřejmě stupně, nejde o to hledat ideál, ten stejně není, ale to, co se tomu ideálu alespoň blíží...a aby to tak cítili oba.