Trpět či přiznat?

[Art-diskusni-forum-hur]

Taky si myslím, že to Arthur vidí až moc pesimisticky. Když uvážím předchozí jeho úvahy o vztazích....(o duševnu ).

Ono se to nedá tak zjednodušovat, že když člověk uvažuje "duchovně", tak potřeba milovat se, by byla nebo by měla být snad obdobná příležitostné návštěvě kina s hrstí optimismu. Lidé by se měli milovat co nejvíce to jde. Jen je potřeba říct a upřesnit, že když si muž hledá bokovku, neřeší tím milování (povětšinou) ale pouhou frustraci, což ve výsledku není žádné bingo, psychicky náročné..., duševně nerentabilní...

Žena, která se neumí milovat (i muž), je podle mě podobný mrtvému pařezu. Komu by vyhovoval v posteli kus dřeva, když chcete cítit něhu a lásku? Myslím si, že není opravdu o co stát... Uvolnit se a tzv. odevzdat své tělo, je otázkou důvěry. Stejně jako matka se vší láskou nechává kojit své dítě a není ji to nepříjemné, rovněž tak je to s milováním. Jenomže jak není důvěry, pak je pořád rozlišování na Já a Ty, a to je konec vší intimity. Proto tantristé se v sexu druhému otevírají, tvoří tak Jednotu, docilují Šivova božství. Nedotýkají se v obecné rovině chtíče, ale smyslu tvoření, který pozůstává z fyzična i duševna. Spíš bychom se mohli bavit, naokolik jsme schopní být vůči druhému člověku otevření. Z toho se dá pak vysoudit i sexuální prožitek, jeho gramotnost.

Jakmile nejsme schopni být otevření, pak pro muže většinou zbývá jen ta frustrace... Není mu co závidět, drahé ženy... Vy to máte sice trochu jednodušší v tomto směru, ale ve výsledku i vaše psyché se bude vždy odvíjet od harmonie, kterou budete vést s muži. (obecně) Takže si vás to najde jen oklikou...