18. 01. 2012, 15:55:54
Ahoj amosPH, 
radostně Tě vítám do této (samozřejmě výborné
) společnosti. O to radostněji, že patříš mezi "zkušenější ročníky" 
, kterých se zde vyskytuje poskrovnu (nebo se ukrývají v dokonalé ilegalitě ), a protože jsme si věkově poněkud bližší, dovoluji si zcela přirozeně uplatnit tykání (oboustranné).
Nejsem tu taky dlouho, ale už jsem dost přemýšlela nad tím, jestli asexualita není jen fenomén mladší generace (od 30 níž), ale pak jsem usoudila, že nás bude dost i ve vyšších věkových kategoriích, ale prostě už jsme se s tím museli nějak popasovat a na veřejnosti jsme těžko odlišitelní, případně, že fóra pro nás nejsou zas takovou samozřejmostí (teda, mluvím za sebe a sobě podobné)...
To, že to mám trochu jinak, jsem podvědomě věděla, ale připustit si to v plném rozsahu, byl dlouhodobější proces. Mám trochu jinak nastaveno víc věcí, tak mi to nepřišlo až tak divné. Nejzásadnější bylo u mne uvědomit si, že ačkoli bych jako žena měla mít děti, že mě k tomu nehnalo žádné vnitřní puzení (pudy), ale pouze tlak společnosti a dnes jsem hodně ráda, že jsem nepodlehla, i když jsem přesvědčena, že bych tu roli zvládla přinejmenším průměrně. Bohužel jsem ale podlehla "společenskému" tlaku a skončila v manželství (i když jsem měla štěstí na partnera, bylo to neudržitelné) ...
Tedy mám podobné zážitky jako Ty, včetně návštěvy sexuologa (na mne ty patáky ale vůbec nepůsobily
, v tom ale máme, my ženy, výhodu, že můžeme "zahrát", klamat tělem)...
Občas jsem chtěla být "normální", ale vyloženě na "okraji společnosti" (jak píšeš Ty) jsem se z tohoto důvodu necítila, víc mě rozhazovalo třeba to, jak fungovat v promužsky zařízeném světě, aniž se nutně musím začlenit do některé z "uznávaných rolí" - matka, milenka, pečovatelka, služka či kuchařka...
Nebylo až tak divné, když se chlap neoženil a žil sám, ale sama žijící žena obdržela okamžitě stigma divnosti a bylo jí to dáno patřičně znát (funguje to stále, pokud se musíte pohybovat v "normální" + věkově odpovídající společnosti). Jakmile se chlap v mém okolí (cizí a v mé nebo vyšší věkové kategorii) dozvěděl, že jsem rozvedená, v drtivé většině rychle změnil ke mně chování, bez ohledu na to, jestli byl v nějakém partnerském svazku či nikoli, a začal vystupovat tak, jako bych byla totálni (společenská) nula a nejpozději do druhého dne bez přítomnosti muže zahynu. Co je smutné, i řada žen tento názor sdílela, a snažily se mi ze všech sil "pomoci" tím, že mi dohazovaly kdejakého, jen abych nebyla sama.
"Mlaďoši" nemají moc zkušeností (mají zas jiné zkušenosti, to zas neposoudime my) s tím , jak těžké je překonávat silně zakotvené společenské normy, které ve vyšších věkových kategoriích stále přetrvávají. Je fakt, že se mezi mladšími (tj. třicátníky) cítím mnohem líp a svobodněji. Ale i ve "výše očíslovaných vrstvách" se stále častěji potkávám s nestandartními názory a s jedinci s otevřenou myslí a s těmi, co jsou stále mladí duchem.
Souhlasím s Tebou, že je fajn najít sám sebe - svou identitu (nejen v sexuální oblasti). Taky se o sobě pořád dovídám další a mnohdy zajímavé věci. Je dobré být otevřený novým zážitkům a poznatkům (hlavně o sobě)! Nikdy není pozdě s něčím začít! = naprosto souhlasím!
Dík za Tvůj příspěvek
radostně Tě vítám do této (samozřejmě výborné
) společnosti. O to radostněji, že patříš mezi "zkušenější ročníky" , kterých se zde vyskytuje poskrovnu (nebo se ukrývají v dokonalé ilegalitě ), a protože jsme si věkově poněkud bližší, dovoluji si zcela přirozeně uplatnit tykání (oboustranné). Nejsem tu taky dlouho, ale už jsem dost přemýšlela nad tím, jestli asexualita není jen fenomén mladší generace (od 30 níž), ale pak jsem usoudila, že nás bude dost i ve vyšších věkových kategoriích, ale prostě už jsme se s tím museli nějak popasovat a na veřejnosti jsme těžko odlišitelní, případně, že fóra pro nás nejsou zas takovou samozřejmostí (teda, mluvím za sebe a sobě podobné
)...To, že to mám trochu jinak, jsem podvědomě věděla, ale připustit si to v plném rozsahu, byl dlouhodobější proces. Mám trochu jinak nastaveno víc věcí, tak mi to nepřišlo až tak divné
. Nejzásadnější bylo u mne uvědomit si, že ačkoli bych jako žena měla mít děti, že mě k tomu nehnalo žádné vnitřní puzení (pudy), ale pouze tlak společnosti a dnes jsem hodně ráda, že jsem nepodlehla, i když jsem přesvědčena, že bych tu roli zvládla přinejmenším průměrně. Bohužel jsem ale podlehla "společenskému" tlaku a skončila v manželství (i když jsem měla štěstí na partnera, bylo to neudržitelné) ... Tedy mám podobné zážitky jako Ty, včetně návštěvy sexuologa (na mne ty patáky ale vůbec nepůsobily
, v tom ale máme, my ženy, výhodu, že můžeme "zahrát", klamat tělem)...Občas jsem chtěla být "normální", ale vyloženě na "okraji společnosti" (jak píšeš Ty) jsem se z tohoto důvodu necítila, víc mě rozhazovalo třeba to, jak fungovat v promužsky zařízeném světě, aniž se nutně musím začlenit do některé z "uznávaných rolí" - matka, milenka, pečovatelka, služka či kuchařka...
Nebylo až tak divné, když se chlap neoženil a žil sám, ale sama žijící žena obdržela okamžitě stigma divnosti a bylo jí to dáno patřičně znát (funguje to stále, pokud se musíte pohybovat v "normální" + věkově odpovídající společnosti). Jakmile se chlap v mém okolí (cizí a v mé nebo vyšší věkové kategorii) dozvěděl, že jsem rozvedená, v drtivé většině rychle změnil ke mně chování, bez ohledu na to, jestli byl v nějakém partnerském svazku či nikoli, a začal vystupovat tak, jako bych byla totálni (společenská) nula a nejpozději do druhého dne bez přítomnosti muže zahynu. Co je smutné, i řada žen tento názor sdílela, a snažily se mi ze všech sil "pomoci" tím, že mi dohazovaly kdejakého, jen abych nebyla sama. "Mlaďoši" nemají moc zkušeností (mají zas jiné zkušenosti, to zas neposoudime my) s tím , jak těžké je překonávat silně zakotvené společenské normy, které ve vyšších věkových kategoriích stále přetrvávají. Je fakt, že se mezi mladšími (tj. třicátníky) cítím mnohem líp a svobodněji
. Ale i ve "výše očíslovaných vrstvách" se stále častěji potkávám s nestandartními názory a s jedinci s otevřenou myslí a s těmi, co jsou stále mladí duchem. Souhlasím s Tebou, že je fajn najít sám sebe - svou identitu (nejen v sexuální oblasti)
. Taky se o sobě pořád dovídám další a mnohdy zajímavé věci. Je dobré být otevřený novým zážitkům a poznatkům (hlavně o sobě)! Nikdy není pozdě s něčím začít! = naprosto souhlasím! Dík za Tvůj příspěvek