10. 02. 2013, 19:02:09
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 10. 02. 2013, 19:43:27 uživatelem Mülh-diskusni-forum-ouse.)
Zdravím všechny!
Jsem rád, že jsem nalezl web, který mě tak trochu ujišťuje, že nejsem úplnej mimoň
Dovolil bych si představit svoji vlastní cestu k relativně spokojené asexualitě.
Je mi 21 let, jsem studentem VŠ v oboru historie. Kromě toho se laicky věnuji všem možným oborům od techniky, designu, letectví, kosmonautiky astronomie, zbraní, válečnictví, sci-fi, vážné hudby a... spousty, spousty dalšího. A nějak mi v tom přestalo zbývat místo na sexuální vztah.
Léta jsem si kladl otázky ohledně své sexuality. Začalo to blbou zkušeností se vztahem. Byl to snad jediný skutečný vztah s holkou, který jsem kdy měl, a to na základní škole. Bylo mi teprve 9, ale ten vztah byl až neobyčejně intenzivní, naprosto ve všem jsme si rozuměli. Po dvou letech ale musela změnit školu. Vztah (ačkoli to byla prostá dětská láska) byl dost nečekaně a razantně přerušen. Byl jsem velmi zklamaný. Ale mělo to být ještě horší.
V 17 letech jsme se znovu setkali jako partneři na tanečních. Tehdy už jsem nechtěl nic promarnit, a tak jsem se pokusil na ni zapůsobit. Bohužel se mi to příliš nepovedlo, a navíc už měla jinýho kluka, který v mých očích působil jako despota, který si ji nezaslouží. Vyrovnával jsem se s tím nejprve dost špatně. Výsledkem byla rok trvající osobní krize. Krize sebedůvěry a místa ve společnosti. Snad jsem měl tu smůlu, že jsem příliš brzy potkal naprosto dokonalou partnerku, a lásku k žádné další osobě jsem nedokázal představit. Zkoušel jsem sice jaksi navázat jiné vztahy, ale neúspěšně. Čím dál více jsem cítil, že se spíš nechávám vláčet očekáváním svého okolí, než vlastní potřebou.
A vedle toho všeho jsem si vybudoval nepřeberné množství koníčků, které mě začaly zcela naplňovat. Moje pozornost se během čtyř let úplně přesunula. Nechal jsem zemřít otázku své sexuality. Nabyl jsem plného přesvědčení, že sexualita je spíše zátěž pro můj spokojený tvořivý život. Postupně jsem odevzdal veškerý čas koníčkům a škole, a tak jsem nalezl vnitřní vyrovnanost. Začal jsem preferovat hodnoty, jako jsou vědomosti, zodpovědnost, vnitřní jednota, soběstačnost, nenáročnost, osobní výkonnost. Takřka jsem se odprostil od starých dilemat, zadusil staré otázky a prohlásil sexualitu za irelevantní. Z čekání na vztah se stala pohodlná ignorace. Představa pohlavního styku mi začala připadat vzdálená (ne však nemožná nebo nechutná - zkrátka nechávám dveře otevřené, ale téměř nemám potřebu vstoupit). Navenek se to snažím o sobě nedávat vědět. Někdy, mezi přáteli, musím předstírat zájem, když přijdou na řadu sexuální témata. Na druhou stranu ale před okolím nepopírám, že nemám přítelkyni, ba dokonce vykládám o výhodách single života, jen nechci navenek připouštět, aby bylo pochybováno o mé sexuální orientaci - převážně ze společensko-prestižních důvodů. Navenek se prezentuji jako single heterosexuál, uvnitř jsem však takřka úplný asexuál. Vyjímkou je pár holek ve formátu .jpeg z internetu, kterými jsem si snad chtěl dokazovat, že jsem správně nastavený. Ale když to vezmu kolem a kolem, tak se mi líbí spíš esteticky, než že bych na ně "měl chuť". Už léta si vystačím sám se sebou
Stručně řečeno, když zcela racionálně porovnám sebe a svého bratra, který - ač mladší - má již několikátý plnohodnotný vztah a mnoho bokovek navíc, tak se utvrzuji v názoru, že jsem to já, kdo je bez závazků, já, kdo se mohu čemukoli naprosto svobodně věnovat, rozvíjet svoje schopnosti, rozhodovat se pouze za sebe a nechat se ovlivnit jen tím, co si připustím do svého okruhu zájmu.
Má to jen jednu vadu na kráse: chybí mi ta zkušenost s plnohodnotným vztahem. Snad je to přirozená zvědavost s nádechem obavy o sebe sama. Jsem sice přesvědčený o výhodách svého způsobu života, ale jsem si také vědom jeho nevýhod? Věřím, že moje asexualita má přirozený základ, ale také věřím, že přijde den, kdy budu ochotný obětovat něco ze svého pohodlí pro pohodlí někoho jiného. Kdoví, třeba jsem jen nenalezl tu pravou... (těžko se hledá, když "ta pravá" už je minulostí).
Na závěr jsem tedy nalezl vnitřní ospravedlnění své (ne)sexuality. A navíc jsem našel tenhle zajímavej web, tak to snad konečně proberu s někým jiným, než sám se sebou
Díky za názory.
Jsem rád, že jsem nalezl web, který mě tak trochu ujišťuje, že nejsem úplnej mimoň
Dovolil bych si představit svoji vlastní cestu k relativně spokojené asexualitě.
Je mi 21 let, jsem studentem VŠ v oboru historie. Kromě toho se laicky věnuji všem možným oborům od techniky, designu, letectví, kosmonautiky astronomie, zbraní, válečnictví, sci-fi, vážné hudby a... spousty, spousty dalšího. A nějak mi v tom přestalo zbývat místo na sexuální vztah.
Léta jsem si kladl otázky ohledně své sexuality. Začalo to blbou zkušeností se vztahem. Byl to snad jediný skutečný vztah s holkou, který jsem kdy měl, a to na základní škole. Bylo mi teprve 9, ale ten vztah byl až neobyčejně intenzivní, naprosto ve všem jsme si rozuměli. Po dvou letech ale musela změnit školu. Vztah (ačkoli to byla prostá dětská láska) byl dost nečekaně a razantně přerušen. Byl jsem velmi zklamaný. Ale mělo to být ještě horší.
V 17 letech jsme se znovu setkali jako partneři na tanečních. Tehdy už jsem nechtěl nic promarnit, a tak jsem se pokusil na ni zapůsobit. Bohužel se mi to příliš nepovedlo, a navíc už měla jinýho kluka, který v mých očích působil jako despota, který si ji nezaslouží. Vyrovnával jsem se s tím nejprve dost špatně. Výsledkem byla rok trvající osobní krize. Krize sebedůvěry a místa ve společnosti. Snad jsem měl tu smůlu, že jsem příliš brzy potkal naprosto dokonalou partnerku, a lásku k žádné další osobě jsem nedokázal představit. Zkoušel jsem sice jaksi navázat jiné vztahy, ale neúspěšně. Čím dál více jsem cítil, že se spíš nechávám vláčet očekáváním svého okolí, než vlastní potřebou.
A vedle toho všeho jsem si vybudoval nepřeberné množství koníčků, které mě začaly zcela naplňovat. Moje pozornost se během čtyř let úplně přesunula. Nechal jsem zemřít otázku své sexuality. Nabyl jsem plného přesvědčení, že sexualita je spíše zátěž pro můj spokojený tvořivý život. Postupně jsem odevzdal veškerý čas koníčkům a škole, a tak jsem nalezl vnitřní vyrovnanost. Začal jsem preferovat hodnoty, jako jsou vědomosti, zodpovědnost, vnitřní jednota, soběstačnost, nenáročnost, osobní výkonnost. Takřka jsem se odprostil od starých dilemat, zadusil staré otázky a prohlásil sexualitu za irelevantní. Z čekání na vztah se stala pohodlná ignorace. Představa pohlavního styku mi začala připadat vzdálená (ne však nemožná nebo nechutná - zkrátka nechávám dveře otevřené, ale téměř nemám potřebu vstoupit). Navenek se to snažím o sobě nedávat vědět. Někdy, mezi přáteli, musím předstírat zájem, když přijdou na řadu sexuální témata. Na druhou stranu ale před okolím nepopírám, že nemám přítelkyni, ba dokonce vykládám o výhodách single života, jen nechci navenek připouštět, aby bylo pochybováno o mé sexuální orientaci - převážně ze společensko-prestižních důvodů. Navenek se prezentuji jako single heterosexuál, uvnitř jsem však takřka úplný asexuál. Vyjímkou je pár holek ve formátu .jpeg z internetu, kterými jsem si snad chtěl dokazovat, že jsem správně nastavený. Ale když to vezmu kolem a kolem, tak se mi líbí spíš esteticky, než že bych na ně "měl chuť". Už léta si vystačím sám se sebou
Stručně řečeno, když zcela racionálně porovnám sebe a svého bratra, který - ač mladší - má již několikátý plnohodnotný vztah a mnoho bokovek navíc, tak se utvrzuji v názoru, že jsem to já, kdo je bez závazků, já, kdo se mohu čemukoli naprosto svobodně věnovat, rozvíjet svoje schopnosti, rozhodovat se pouze za sebe a nechat se ovlivnit jen tím, co si připustím do svého okruhu zájmu.
Má to jen jednu vadu na kráse: chybí mi ta zkušenost s plnohodnotným vztahem. Snad je to přirozená zvědavost s nádechem obavy o sebe sama. Jsem sice přesvědčený o výhodách svého způsobu života, ale jsem si také vědom jeho nevýhod? Věřím, že moje asexualita má přirozený základ, ale také věřím, že přijde den, kdy budu ochotný obětovat něco ze svého pohodlí pro pohodlí někoho jiného. Kdoví, třeba jsem jen nenalezl tu pravou... (těžko se hledá, když "ta pravá" už je minulostí).
Na závěr jsem tedy nalezl vnitřní ospravedlnění své (ne)sexuality. A navíc jsem našel tenhle zajímavej web, tak to snad konečně proberu s někým jiným, než sám se sebou
Díky za názory.
Asexualita znamená absolutní svobodu, megaprostor. Ale je správné zapomenout na pochybnosti?