Částečně asexuální pedofil

[narcisse]

Jsi-li pedofil, prosím vyhledej urychleně odbornou pomoc na psychiatrii, dokud máš situaci ještě pod kontrolou a neublížil jsi žádnému dítěti.

Rád by som vedel, ako si narcisse predstavuje liečbu pedofílie. Pedofília predsa nie je choroba, je to porucha sexuálnej preferencie (odchýlka od normálnej preferencie, ktorej zmyslom je zachovanie rodu) - rovnako ako homosexualita. O "liečbu" homosexuality sa snažili viacerí, ale nie je mi známe, že by niekto uspel, tak nevidím dôvod, prečo by to malo fungovať u pedofílie. Ostatne, poruchou sexuálnej preferencie je nepochybne aj asexualita a neviem, či by sa narcisse páčilo, keby ju pre ňu niekto posielal k cvokárovi...

Prosím, nepřekrucuj moje slova, nepsala jsem o léčbě pedofilie, ale o vyhledání odborné pomoci.

V československém prostředí se prováděla pokusná léčba homosexuality od 60. do 80. let, která zahrnovala širokou škálu prostředků, od pouhých léků až po elektrošoky při projekci obrázků se sexuálním obsahem. Výsledkem bylo, že se pacienti přestali chovat homosexuálně, tedy vyhledávat či provozovat homosexuální sex (do jisté míry patrně ze strachu, že by se museli znovu podrobit této terapii). Na druhé straně se u nich ovšem rozvinula celá řada psychotických poruch či agrese.. Teď už jsme o třicet let moudřejší.

Moje rada se týkala vyhledání odborníka, se kterým by Tony mohl svou orientaci konzultovat. Vztah mezi psychologem / psychiatrem / sexuologem a pacientem musí být založený na silné důvěře, aby byl lékař schopen pacientovi pomoci.
Je o hodně snazší vyhledat lékaře a navázat první kontakt ve chvíli, kdy je situace stabilní. Ve chvíli, kdy je člověk ve stresu z toho, že nezvládá svůj život a někam se neodvratně řítí, přestává fungovat logika a může dojít ke zkratovému jednání (třeba k sebevraždě namísto vyhledání terapeuta).

Strach ze společenského stigmatu kvůli návštěvě u "doktora přes hlavu" není na místě.
Náš systém umožňuje svobodný výběr lékaře, není tedy problém se přihlásit v nějakém vzdálenějším velkém městě a pro své okolí návštěvy "maskovat" např. návštěvou tamní odborné knihovny.
Lékaři jsou navíc vázáni lékařským tajemstvím a o stavu pacienta nesmějí (pokud si to on sám nepřeje) informovat ani jeho nejbližší příbuzné.
Doby, kdy doktor musel při odhalení sexuální deviace okamžitě informovat MNV, ONV, VB, StB a pro jistotu i lidovou milici, jsou dávno ty tam.

Hodně lidí (typičtí jsou alkoholikové či lidé s bipolární poruchou) se domnívá, že mají svou životní situaci plně pod kontrolou, protože jim chybí nezaujatý pohled na sebe a svou situaci.
Samozřejmě, že pro akt sexuálního násilí jsou důležitější násilné sklony a agresivita než sexuální orientace (ta jen určuje, na kom bude to násilí spácháno). Mezi klasickým heterosexuálem (homosexuálem) a pedofilem jsou ale tři velké rozdíly:
1) V případě dospělé oběti má oběť šanci se bránit (kurzy sebeobrany, pepřový sprej...). Osmileté dítě dospělého nepřepere ani mu neuteče.
2) Pokud ke znásilnění došlo, dospělý jedinec má na základě dřívějších zkušeností a již utvořené osobnosti větší šanci se s tím vyrovnat.
3) Silně negativní vliv na vývoj dítěte mají i nenásilné či nekoitální sexuální aktivity, jako hlazení či líbání. Za to by od dospělé osoby následovala nanejvýš facka, v případě dětí je i toto podle našich zákonů trestné (a to nemluvím o nenávratné škodě na duši toho konkrétního dítěte)..

P.S. Kvůli asexualitě mě už několik lidí "k cvokárovi" poslalo. Pár prvních jsem na oplátku poslala, jak se u vás říká, "do kelu" , pak jsem to zkusila. V letech 2007 a 2008 jsem absolvovala několik sezení. Nikdo mne tam neodsuzoval ani do mne necpal prášky na posílení libida.
Jsem stále asexuální, ale jsem s tím vnitřně srovnaná a zbavila jsem se obrovského vzteklého: "Co jsem komu udělala, proč zrovna já musím být nenormální ?!?".