Částečně asexuální pedofil

[Dark -diskusni-forum-Knight]

Já spíš přemýšlím, co by mi takový sexuolog nebo psycholog poradil.

Nic přínosného. Odmemoroval by vyčtené z rádoby chytré knihy, nejlíp takové, kterou četl tak před padesáti lety a od té doby se neobtěžoval ani utvořit si vlastní názor ani pátrat po novinkách v názorech ostaních, když už nemá vlastní. Navíc by se ti snadno mohlo stát, že narazíš na opravdu zpátečnického "doktora", který v tobě zaseje myšlenku, že jsi nějaká zrůda nebo tě bude chtít zavřít někam do ústavu.
Tihle lidi nikdy nikomu nepomohli - a není to jejich chyba. Chybu dělají ti, kdo k nim chodí a snaží se na ně hodit zodpovědnost za řešení problému, který ve finále stejně musí vyřešit sami.
Já bych ti doporučil najít spíš člověka který to cítí jako ty, protože jen takový člověk ti může doopravdy rozumět a být přínosem. To ti radím podle svého nejlepšího svědomí, jak se zařídíš je samozřejmě jen na tobě.

A co se týká práce s dětmi.. jak už tu psali lidi přede mnou, taky nevidím důvod proč by se jí měl pedofil vyhýbat, pokud má dostatečně silnou vůli a umí se kontrolovat za každé situace (na druhou stranu, kdo z nás to může garantovat pro opravdu každou situaci; navíc naše představy jak se zachováme v dané situaci a realita když ta situace opravdu nastane se můžou lišit). Přirovnání k heterosexuálům, co znásilňují baby mi připadá trefné - taky potkávají spoustu žen a nikdo jim to nezakáže jen proto, že by nějakou mohli někdy znásilnit. A to ani tehdy, pokud se tak už někdy stalo.

Toto je totiž obecnější jev, který se vůbec netýká jen pedofilů, ale obecně kohokoliv, koho okolí označí za X (kde "X" může být cohokoliv od "tlusťoch", "ošklivka" až po "kriminálník" nebo "děvka") a on sám, i když se sebevíc snaží, přesto nemá šancy bludný kruh zpětné vazby prorazit. Nakonec to vzdá a řekne si "Tak podle vás jsem X? Tak já vám ukážu, jak moc budu X ..."

Pokud se někdo tak doopravdy chová, čemuž nevěřím, značí to extrémně nevyrovnanou a slabou osobnost. Připomíná mi to chování malého vzteklého spratka někde na pískovišti. Tak se dospělý člověk nemůže nikdy chovat; chová-li se tak, ještě není dospělý nebo je to slabá osobnost.

Každopádně mě na mnoha lidech (a to i tady) šokuje snaha "najít svou škatulku". Ať už je to asexuál, pedofil nebo cokoliv dalšího. To, že někdo další je na tom podobně/stejně ještě neznamená, že je to "normální". Tedy - pokud se "normální" myslí "běžné" .. pak byste se měli cítit ještě hůř, protože jste se z neurčitého pocitu "jsem divný" zařadili do skupinky divných, která už má nějakou - pro ostatní stádo patřičně ocejchovanou - nálepku.
No a jestliže stačí, že se stejně nebo podobně cítí pár dalších.. co z toho máte? To si řeknete, že nejste sami "divní" a to vám stačí? Osobně mi tahle myšlenka přijde neuvěřitelně zvrácená, divná, až destruktivní.
Člověk je originál, nicméně této skutečnosti značně omezené myšlení mnoha lidí a patologické prostřední v němž všichni žijeme, nesvědčí.
Není to lék na všechno, jako nic není lék na všechno, ale na spoustu věcí by pomohlo kdyby si člověk připomínal, že je originál a přestal se kamsi snažit napasovat. Kolikrát když tu čtu ty "úlevné výlevy" kterak nějaký nováček je štěstím bez sebe, že je "divných" víc.. tak si říkám kde to žiju.
Člověk by se měl vyrovnávat sám se sebou a přijímat jak to je, ne se někam snažit napasovat, porovnávat se s těmi kdo se napasovali do stejné škatulky.. a tak nikdy doopravdy nežít. Natož se ještě snažit někomu něco natruc "ukázat", aby vyhověl všem vlastnostem, které stádo dané škatulce přiřazuje, ačkoli většinou o ní ví, s prominutím, velké hovínko.