14. 11. 2013, 11:02:25
Je mi 22 a jsem prakticky bez jakékoliv sexuální zkušenosti. Celý život jsem sex vnímala spíš jako něco, co se týká ostatních, nikdy mě po téhle stránce nikdo nelákal, ale až do nedávna jsem nad tím pořádně nepřemýšlela. Jsem ráda, že jsem našla tuhle stránku, hodně jsem toho z ní přečetla a je fajn vědět, že to prostě není jen něco v mojí hlavě. Nějakou dobu jsem bojovala s představou, že jsem prostě divná.
Před nějakou dobou jsem se dala dohromady s klukem, který je hrozně hodný a evidentně mě má moc rád. A spolu s ním se vynořil i můj "problém". Pokaždé, když se mě nějak odvážnějc dotknul nebo vášnivěji políbil úplně ve mě zatrnulo a hledala jsem jakoukoliv výmluvu abych od něj mohla alespoň na pár hodin utéct. Říkala jsem si, že jsem asi nenormální, vždyť tohle se přeci ve vztahu dělá. Navíc všichni z mého okolí měli radost, že konečně nejsem úplně sama, takže ani nebyl nikdo, komu se svěřit.
Nakonec jsem zasedla k počítači a hledala a četla, co se dalo, abych si udělala pořádek v hlavě. A když se tak stalo, zbylo už jen říct pravdu příteli...
Pokoušela jsem se mu vysvětlit, jak to se mnou je. Že on neudělal nic špatně, že problém je na mojí straně a že ho mám pořád moc ráda, jenom po sexuální stránce to se mnou prostě nepůjde. Jediný, co si ale z naší konverzace odnesl, je že pro mě není dost dobrej a chyba je v něm...
Připadám si teď trochu jako nejhorší člověk na světě, nejspíš jsem mu neměla říkat vůbec nic.
Před nějakou dobou jsem se dala dohromady s klukem, který je hrozně hodný a evidentně mě má moc rád. A spolu s ním se vynořil i můj "problém". Pokaždé, když se mě nějak odvážnějc dotknul nebo vášnivěji políbil úplně ve mě zatrnulo a hledala jsem jakoukoliv výmluvu abych od něj mohla alespoň na pár hodin utéct. Říkala jsem si, že jsem asi nenormální, vždyť tohle se přeci ve vztahu dělá. Navíc všichni z mého okolí měli radost, že konečně nejsem úplně sama, takže ani nebyl nikdo, komu se svěřit.
Nakonec jsem zasedla k počítači a hledala a četla, co se dalo, abych si udělala pořádek v hlavě. A když se tak stalo, zbylo už jen říct pravdu příteli...
Pokoušela jsem se mu vysvětlit, jak to se mnou je. Že on neudělal nic špatně, že problém je na mojí straně a že ho mám pořád moc ráda, jenom po sexuální stránce to se mnou prostě nepůjde. Jediný, co si ale z naší konverzace odnesl, je že pro mě není dost dobrej a chyba je v něm...
Připadám si teď trochu jako nejhorší člověk na světě, nejspíš jsem mu neměla říkat vůbec nic.