uz nechci

[Ne-diskusni-forum-la]

Dobrý den, pokud Vám asexualita způsobuje závažný vnitřní distres a devastuje partnerské vztahy, pokuste se o léčbu, nicméně její míra úspěšnosti či neúspěšnosti se ale vždy bude odvíjet od příčin Vaší asexuality. Ty mohou být biologické, psychologické, sociální nebo působit v kombinaci. Jelikož jsem ohledně tohoto objevila podnětný článek od zahraniční autorky - psycholožky, v krátkosti zde tyto jednotlivé příčiny rozvedu, jelikož se domnívám, že to může zajímat i ostatní. Biologické příčiny asexuality mohou být tyto : hormonální nerovnováha - hypothyreóza ( snížená funkce štítné žlázy ) či určité změny v oblasti mozku - hypothalamu, případně depresivní onemocnění, autismus a schizofrenie. Psychologické příčiny mohou mít svůj původ v i nevědomém traumatu z dětství, nejčastěji jde o zneužívání, kdy osoba není striktně asexuální, ale záměrně se vyhýbá intimitě ve vztazích právě v důsledku nevyřešeného traumatu. Z psychopatologického hlediska rovněž narcistické a histrionské ( hysterií postižené osobnosti ) mají prý sklony k asexualitě. Sociální příčiny vidí autorka především v následování nějakého vzoru, kterého si osoba váží a který se vyznačuje rezervovaným vztahem k sexualitě a jejím potlačováním, nejčastěji jde o příslušnost k nějaké církevní pospolitosti, kdy oním zosobněným ideálem této skupiny může být např. její vůdce. Pokud nemá osoba v rámci této společnosti volbu, pak její konformita s touto skupinou je snahou " o přežití " a v podstatě výsledkem sociálního nátlaku. A v neposlední řadě mohou být příčiny asexuality intelektuální, autorka uvádí, že intelektuálně založené osobnosti mohou být asexuálními v důsledku vlastní svobodné volby, mezi tyto můžeme zařadit vědce, filozoficky založené jedince a všechny ostatní vyznačující se vysokou inteligencí. Jejich sexuální energie a impulsy mohou být převedeny, ( sublimovány na jiný objekt - zejména kreativní činnost ), takže na rekreační sexualitu nahlížejí jako na ne nutně nezbytnou a svým způsobem degradující. Ať již jsou příčiny asexuality jakékoliv, jedno však mají společné, totiž to, že se obvykle pojí s vrozenou nižší sexuální touhou, což ovšem není v tomto případě nemoc, ale opravdu vrozená záležitost, kterou by se člověk měl naučit akceptovat, protože to je vlastně součást jeho samého. Sice se sexuální touha dá navýšit uměle i léky, nicméně v případě jinak zdravého jedince toto považuji vcelku za nerozumné, jelikož efekt není stejně trvalý a je jen poměrný a v každém případě jde o zásah do normálního fungování organismu, takže určitou cestu k možné změně postoje k sexualitě bych viděla spíše v psychoterapii, která člověka může naučit mechanismy jak poodstoupit od sebe samého a od toho se pak odvíjí další...Když se vrátím k předchozí úvaze o vrozené míře sexuální touhy, tak např. nižší sexuální touha plus intelektuální důvody mohou vést k asexualitě a přesto je takový jedinec zcela v pořádku, právě tak nižší sexuální touha se může pojit s důvody psychickými a tady tento člověk může, ale i nemusí trpět nějakou poruchou osobnosti atd. Toto vše ale nejlépe může s Vámi rozkrýt sexuolog ve spolupráci s psychologem, jestli budete chtít, mohu Vám dát kontakt na jednoho, který se zabývá přímo problematikou asexuality, ale zaslala bych Vám to do soukromé pošty, nechtěla bych zde přece jenom dělat reklamu...