14. 02. 2016, 00:57:07
Zdravím, jsem moc ráda za tyto stránky, které mi pomohly si trochu urovnat myšlenky, ale teď k tomu, jak se věci mají, zatím jsem se neodvážila, to s nikým probrat.
Je mi dvacet, nikdy jsem neměla vztah, nikdy jsem se nelíbala, nikdy jsem neměla sex, všechny ty věci šly, tak nějak mimo mě. Ošklivá nejsem, párkrát jsem se dozvěděla, že jsem se někomu líbila, ale já to nejspíš vůbec nepoznám, a flirtovat neumím, vůbec nevím, jak se v takových situacích chovat, jak reagovat na případné narážky apod, je mi to nepříjemné a tak se většinou takovým situacím vyhýbám. Je to asi půlrok, co uvažuji o tom, zda jsem asexuální, jak je to možné, jestli se to změní, jestli na tyhle věci ještě přijdu...
Dlouho jsem si myslela, že jsem nějak opožděná kvůli anorexii, kterou jsem si prošla v dost nízkém věku, ale teď si říkám, že už by možná byl čas. Z toho možná pramení, že jsou mi nepříjemné doteky, jen obejmutí, nebo třeba chycení za ruku mi nevadí. Pořád mám v živé paměti, jak jsem měla v 15 naprostý šok z toho, jak se spolužačky bavily o sexu. Připadalo mi to nechutné. (a byla jsem přesvědčená, že v 15 sex rozhodně ještě nikdo nemá)
Zamilovaná (do spolužáka) jsem sice byla ale tak zvláštně, moje kamarádka nemohla pochopit, že bych s ním ani nechtěla chodit, prostě mi stačilo ho vidět, povídat si s ním, poslouchat, když něco říká. Byla jsem do něj blázen 4 roky, dokud jsme školu neukončili. Maximální představa byla, že by mě objal, nebo držel za ruku.
Muži/kluci se mi líbí, charakterem, nebo vzhledem, k nahému tělu mám rozporuplný vztah, neodpuzuje mě, ale ani mě to nijak nepřitahuje, stejně mužské, jako ženské. Jinak teď si zpětně vzpomínám, že mezi svými rodiči, jsem nikdy neviděla, jakékoliv "sexuální" chování, jen dva lidi, které žijí vedle sebe, občas někdo řekne, potřebuju obejmout/pohladit, tak prostě druhý přijde a udělá, nic víc jsem nikdy neviděla, nezažila. Mě taky chybí objetí, a vzájemná blízkost, porozumění, ale víc asi ani nechci, ale zas nevím, jestli to není tím, že jsem to nikdy nezkusila.
Takže to je v kostce vše, budu moc ráda, za jakékoliv komentáře, poslední dobou nad tím asi až moc přemýšlím, nedá mi to spát.
Je mi dvacet, nikdy jsem neměla vztah, nikdy jsem se nelíbala, nikdy jsem neměla sex, všechny ty věci šly, tak nějak mimo mě. Ošklivá nejsem, párkrát jsem se dozvěděla, že jsem se někomu líbila, ale já to nejspíš vůbec nepoznám, a flirtovat neumím, vůbec nevím, jak se v takových situacích chovat, jak reagovat na případné narážky apod, je mi to nepříjemné a tak se většinou takovým situacím vyhýbám. Je to asi půlrok, co uvažuji o tom, zda jsem asexuální, jak je to možné, jestli se to změní, jestli na tyhle věci ještě přijdu...
Dlouho jsem si myslela, že jsem nějak opožděná kvůli anorexii, kterou jsem si prošla v dost nízkém věku, ale teď si říkám, že už by možná byl čas. Z toho možná pramení, že jsou mi nepříjemné doteky, jen obejmutí, nebo třeba chycení za ruku mi nevadí. Pořád mám v živé paměti, jak jsem měla v 15 naprostý šok z toho, jak se spolužačky bavily o sexu. Připadalo mi to nechutné. (a byla jsem přesvědčená, že v 15 sex rozhodně ještě nikdo nemá)
Zamilovaná (do spolužáka) jsem sice byla ale tak zvláštně, moje kamarádka nemohla pochopit, že bych s ním ani nechtěla chodit, prostě mi stačilo ho vidět, povídat si s ním, poslouchat, když něco říká. Byla jsem do něj blázen 4 roky, dokud jsme školu neukončili. Maximální představa byla, že by mě objal, nebo držel za ruku.
Muži/kluci se mi líbí, charakterem, nebo vzhledem, k nahému tělu mám rozporuplný vztah, neodpuzuje mě, ale ani mě to nijak nepřitahuje, stejně mužské, jako ženské. Jinak teď si zpětně vzpomínám, že mezi svými rodiči, jsem nikdy neviděla, jakékoliv "sexuální" chování, jen dva lidi, které žijí vedle sebe, občas někdo řekne, potřebuju obejmout/pohladit, tak prostě druhý přijde a udělá, nic víc jsem nikdy neviděla, nezažila. Mě taky chybí objetí, a vzájemná blízkost, porozumění, ale víc asi ani nechci, ale zas nevím, jestli to není tím, že jsem to nikdy nezkusila.
Takže to je v kostce vše, budu moc ráda, za jakékoliv komentáře, poslední dobou nad tím asi až moc přemýšlím, nedá mi to spát.