04. 09. 2016, 16:15:23
(04. 09. 2016, 12:40:29)Evulína Napsal(a): Nevím zda jsem opravdový asexuál, ale v pořádu na 100% nebudu, když ve svém věku za sebou nemám jedinou seuální zkušenost ani žádný pořádný vztah.
Jestli je to nebo není dáno existencí vztahů a sexuální zkušeností, ale samotným postojem k sexu. Nicměně s tím "nebytím v pořádku" bych si dovoli souhlasit, při své autodiagnostice jsem přečetl spoustu materiálů o svšech možných poruchách osobnosti a tohle mi připadá jako tzv. vyhýbavá porucha osobnosti, ale nejsem psycholog, takže to berte s rezervou.
(04. 09. 2016, 12:40:29)Evulína Napsal(a): Velice se tím trápím a stydím se za to.
Necháopu, proč by se za něco takového měl kokoliv stydět (i když tyhle věci jsem osobně nikdy moc nechápal). Hodnota člověka přece nespočívá v tom, jestli má nebo nemá vztah a/nebo sex, a ti, co si to myslí, jsou lidé s velmi, velmi omezeným obzorem.
BTW, je tu vlákno o slavných asexuálech v dějinách a někteří z nich (minimálně Newton) se za to nejen nestyděli, ale byly na to i pyšní ...
(04. 09. 2016, 12:40:29)Evulína Napsal(a): Přesto jsem se pokoušela a poukouším o seznámení přes různé seznamky, zatím bohužel neúspěšně, asi na mě byla ta moje ostuda příliš vidět a také jsem extrémní introvert, skouzávám ke chronickému samotářstí.
S tou viditelností je to svým způsobem pravda - jen nemnozí dokážou ovlivňit neverbální signály, které nevědomně vůči ostatním neustále vysíláme, a tyto signály jsou z velké části ovlivněné právě tím, jak se uvnitř cítíme. To znamená, že pokud má někdo nízké sebevědomí, bude ostatními vnímán mnohem hůře.
Navíc, (téměř) nikdo nevímá okolní svět jako čirou a syrovou skutečnost, ale promítáme si obraz vnějšího světa do našeho vnitřního skrz mentální filtry, které jsou ovlivněné tím, na co zrovna myslíme a/nebo jak se zrovna cítíme (jinak řečeno, jsme sami sobě Platónovou jeskyní). Pokud se uvnitř cítíme špatně, bude takový i náš okolní svět a reakce ostatních.
(04. 09. 2016, 12:40:29)Evulína Napsal(a): Nebo jsem se narodila asexuální a bylo mi souzeno dožít v samotě ? Já stále doufám, že někde zbývá jikřička naděje.
Ninkomu není nic souzeno, jako bytosti nadané svobodnou vůlí si tvoříme vlastní osud, v mezích možností a okolností. Jinak řečeno, předem danný je jen náš start, d0lky cest a jejich křižovatky, ale jen na nás záleží, jak a kam po nich budeme kráčet. A ani asexuál nemusí žít (a dožít) v samotě, proto6e není třeba vstahu (a sexu) na to, aby člověk nebyl sám. Ostatně, ke konci života už na sexu stejně moc nezáleží ...