20. 03. 2019, 22:15:11
Ahoj,
přišla jsem za vámi spíše pro pomoc či radu, než přímo jako jedna z vás. Snažím se tak nějak porozumět sama sobě, tak se obracím na vás, jestli jste někdo neměli podobné zkušenosti nebo jestli nevíte, kde zjistit více. Díky moc
Když jsem byla mladší řekla jsem si, že dávat si nějakou nálepku je zbytečné, že vše budu rozhodovat podle toho, jak to v tu chvíli pocítím. Přestala jsem se tak hledat, ale později jsem pochopila, že to není úplně dobře a že se bez takové nálepky vnitřně sama v sobě ztrácím.
Své hledání jsem pak možná až uspíšila a misidentifikovala jsem se jako lesba. V tu chvíli jsem to vnímala jako velice pozitivní a přišlo mi, že to jediné je tak nějak správně. Žádný coming out jsem naštěstí nedělala, pouze jsem o tom mluvila se svými přáteli, že tam taková možnost je. Postupem času mi došlo, že to tak asi není, ale opět jsem to nechtěla nějak uzavírat do určité orientace, jelikož jsem si nebyla jistá, jestli se to třeba nezmění.
Došlo mi však, že hodně věcí, kvůli kterým jsem se tak domnívala se motalo kolem sexu. Už od dob, kdy jsem tak rozuměla o co se jedná, se mi to nechutilo. Pokud jsem jako měla určité představy, byly dosti násilné a drastické. Je zde i možnost, že to je i tím, že jsem vyrůstala v křesťanské společnosti, kdy věci jako sex byly hodně tabu a zapovězené spíše mými kamarádkami možná, než přímo rodiči. Nemůžu říct, že mě určité věci nevzrušují, ale v praxi to úplně nefunguje. Kdykoliv, když šlo od líbání někam dále, buď jsem se stáhla, dělala jsem to pro uspokojení toho druhého nebo pak když došlo přímo na sex, dostala jsem panický záchvat. Od té doby jsem se již o nic s tím společného nepokoušela a hodně v tom tápu. Řeším, jestli se jedná spíš o takové trauma, které přejdu nebo jsem opravdu asexuální.
přišla jsem za vámi spíše pro pomoc či radu, než přímo jako jedna z vás. Snažím se tak nějak porozumět sama sobě, tak se obracím na vás, jestli jste někdo neměli podobné zkušenosti nebo jestli nevíte, kde zjistit více. Díky moc
Když jsem byla mladší řekla jsem si, že dávat si nějakou nálepku je zbytečné, že vše budu rozhodovat podle toho, jak to v tu chvíli pocítím. Přestala jsem se tak hledat, ale později jsem pochopila, že to není úplně dobře a že se bez takové nálepky vnitřně sama v sobě ztrácím.
Své hledání jsem pak možná až uspíšila a misidentifikovala jsem se jako lesba. V tu chvíli jsem to vnímala jako velice pozitivní a přišlo mi, že to jediné je tak nějak správně. Žádný coming out jsem naštěstí nedělala, pouze jsem o tom mluvila se svými přáteli, že tam taková možnost je. Postupem času mi došlo, že to tak asi není, ale opět jsem to nechtěla nějak uzavírat do určité orientace, jelikož jsem si nebyla jistá, jestli se to třeba nezmění.
Došlo mi však, že hodně věcí, kvůli kterým jsem se tak domnívala se motalo kolem sexu. Už od dob, kdy jsem tak rozuměla o co se jedná, se mi to nechutilo. Pokud jsem jako měla určité představy, byly dosti násilné a drastické. Je zde i možnost, že to je i tím, že jsem vyrůstala v křesťanské společnosti, kdy věci jako sex byly hodně tabu a zapovězené spíše mými kamarádkami možná, než přímo rodiči. Nemůžu říct, že mě určité věci nevzrušují, ale v praxi to úplně nefunguje. Kdykoliv, když šlo od líbání někam dále, buď jsem se stáhla, dělala jsem to pro uspokojení toho druhého nebo pak když došlo přímo na sex, dostala jsem panický záchvat. Od té doby jsem se již o nic s tím společného nepokoušela a hodně v tom tápu. Řeším, jestli se jedná spíš o takové trauma, které přejdu nebo jsem opravdu asexuální.