12. 03. 2011, 23:37:26
Když se tak zamýšlím nad sebou, tak mě pomohlo mezi jiným pohlazení od rodičů, když jsem byl malý. A když se zamýšlím nad některými kamarády, tak buď je to to samé nebo někdo, kdo jim tento pocit dokázal poskytnout. Pocit bezpečí, důvěry, nehraného pochopení. Říká se jim důvěrníci nebo neplacení psychologové. A takoví přicházejí tzv. osudem. Člověk si je může přivolat tím, že myslí optimisticky bez přetvářky - vyzařuje to, nebo se o to alespoň snaží, když je právě na dně.