Zdravím všechny

[Aline-diskusni-forum-Daryen]

Pochybuju, že MadRat nebo třeba já máme málo nažito nebo že za "snadnou" škatulku schováváme lenost, sobectví nebo něco podobného. Přijmout asexuální identitu je z mojí zkušenosti velká úleva, ale tomu předcházejí léta dost bolestných zážitků a pocitů. Nikdy nezapomenu na ten pocit zklamání a vlastní nedostatečnosti, když jsem se zamilovala a uvědomila si, že objektu své lásky nebudu moct svobodně dát to, co by mu skoro každá jiná dát mohla, a tak nemá cenu ho obtěžovat. Na ty roky, kdy jsem nerozuměla svým přátelům a oni nerozuměli mně. Na ten pocit totální izolace a samoty, když mi došlo, že moje šance na partnerství a obyčejný život, na lásku, jakou jsem viděla u svých rodičů a četla o ní v knížkách, je naprosto mizivá. Na ty momenty, kdy se ze spokojeného přátelského soužití stává jen kamarádství na dálku, protože ten druhý si našel opravdového partnera se vším všudy. Nemyslím, že by někdo něco takového podstupoval dobrovolně nebo z toho měl nějaké potěšení.
Důležité je nezahořknout, ale taky se nedat zadupat do země. Být na sebe aspoň trochu hrdý. Nezpronevěřit se sám sobě. Řekla bych, že o to se s MadRat a dalšími tady snažíme.