Trpět či přiznat?

[Ne-diskusni-forum-la]

Ono to bude u asexuálů nebo hyposexuálů dost variabilní, já třeba jsem sexuality schopna....i se mi to nakonec vcelku líbí, když už k tomu dojde, ale nemám v sobě tu heterosexuální vášeň nebo pud, prostě to jde spíše po té citové rovině....ovšem, žít i v partnerství bez sexu by mi ani nevadilo, co je to ta potřeba, že bez toho člověk nemůže být a myslí na to stále, nevím... U tazatelky to je těžké, když to nakonec ani neprožívá příjemně, má to ještě horší, než já....ovšem souhlasím s tím, že mlčet nemá smysl, manžel by si mohl skutečně myslet, že "vada" je v něm, že ji nepřitahuje. Prostě, nějak opatrně by mu měla naservírovat daný stav věcí, jak to cítí, prožívá, nicméně mu zdůraznit, že přes to vše jej miluje, že ta citová rovina u asexuálů nesouvisí tak těsně se sexem....jak se věci vyvinou, pak uvidí....

---

Taky si myslím, že to Arthur vidí až moc pesimisticky. Když uvážím předchozí jeho úvahy o vztazích....(o duševnu ).

Ono se to nedá tak zjednodušovat, že když člověk uvažuje "duchovně", tak potřeba milovat se, by byla nebo by měla být snad obdobná příležitostné návštěvě kina s hrstí optimismu. Lidé by se měli milovat co nejvíce to jde. Jen je potřeba říct a upřesnit, že když si muž hledá bokovku, neřeší tím milování (povětšinou) ale pouhou frustraci, což ve výsledku není žádné bingo, psychicky náročné..., duševně nerentabilní...

Žena, která se neumí milovat (i muž), je podle mě podobný mrtvému pařezu. Komu by vyhovoval v posteli kus dřeva, když chcete cítit něhu a lásku? Myslím si, že není opravdu o co stát... Uvolnit se a tzv. odevzdat své tělo, je otázkou důvěry. Stejně jako matka se vší láskou nechává kojit své dítě a není ji to nepříjemné, rovněž tak je to s milováním. Jenomže jak není důvěry, pak je pořád rozlišování na Já a Ty, a to je konec vší intimity. Proto tantristé se v sexu druhému otevírají, tvoří tak Jednotu, docilují Šivova božství. Nedotýkají se v obecné rovině chtíče, ale smyslu tvoření, který pozůstává z fyzična i duševna. Spíš bychom se mohli bavit, naokolik jsme schopní být vůči druhému člověku otevření. Z toho se dá pak vysoudit i sexuální prožitek, jeho gramotnost.

Jakmile nejsme schopni být otevření, pak pro muže většinou zbývá jen ta frustrace... Není mu co závidět, drahé ženy... Vy to máte sice trochu jednodušší v tomto směru, ale ve výsledku i vaše psyché se bude vždy odvíjet od harmonie, kterou budete vést s muži. (obecně) Takže si vás to najde jen oklikou...

Jenomže, Arthure, to je všechno hezké, ale uvědomuješ si vůbec, že pro ženy je sex daleko rozporuplnější investicí než pro muže? Že je v něm daleko více ohroženější, zranitelnější? Už jenom proto, že jej má více propojený s city, že takové to hrubé uspokojování pudu je daleko více záležitostí mužů, že ženy, když citově investují a ten muž je zklame, tak trpí daleko víc? Tedy, pokud to jsou ženy....že jsou "ohroženy" nechtěným těhotenstvím, jistě, muži v sexu také rodičovstvím, ale on nemusí nosit ve svém těle devět měsíců dítě, které třeba nechtějí, vyrovnávat se s těmi obrovskými změnami i psychickými kvůli tomu, muži nejsou ohroženi rakovinou děložního čípku, když partner střídá partnery, prostě, pro ženy je sex daleko rizikovější, rozporuplnější počin....chtějí třeba vyhovět tomu muži, protože jej milují, ale těch na druhou stranu nechtěných důsledků s ním spojených a obav.....proto se sexem daleko více váháme, proto jsme daleko uzavřenější....navíc, muži mívají daleko lepší vztah ke svému tělu, jak vypadají, takže i tady je to pro ženy daleko váhavější....zkus se vcítít i do tohoto druhého aspektu....