12. 04. 2012, 12:27:08
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 12. 04. 2012, 16:29:27 uživatelem Aline-diskusni-forum-Daryen.)
Disclaimer: Toto je překlad textu z výše uvedeného odkazu. Vznikl pro soukromé účely, bez nároku na finanční zisk.
Pro sexuology
Pokud jste sexuolog a hledáte informace o asexualitě, toto je užitečný úvod.
Ráda bych v tomto textu vyjasnila několik nejběžnějších mylných představ, se kterými jsem se setkala mezi sexuology:
1. Být asexuální znamená tvrdit o sobě, že nemáte sexualitu v tom smyslu, jak ji sexuologové pojímají.
– Já ani mnoho dalších lidí, kteří se identifikujeme jako asexuálové, o sobě netvrdíme, že vůbec žádnou sexualitu nemáme. Předpona “a-“ před kořenem “sexuál” znamená “žádný” asi tak stejně jako předpona “bi-“ ve slově “bisexualita” znamená počet 2. Bisexualita neznamená, že máte dvě sexuality, a stejně tak asexualita neznamená, že nemáte sexualitu žádnou. “Asexuál” je označení orientace a předpona “a-“ označuje, kým je dotyčná osoba obvykle sexuálně přitahována. Setkala jsem se s lidmi, kteří se označují za asexuály a tvrdí, že nemají vůbec žádnou sexualitu, ale když se jich zeptám, co pod slovem sexualita rozumí, obvykle se ukáže, že jen používají termíny “sexualita” a “sexuální orientace” jako synonyma. Pokud je vaše pojetí slova “sexualita” širší, musíte jednoduše s dotyčným toto pojetí rozebrat na jednotlivé složky a hovořit o každé zvlášť. Pokud máte skutečně široké pojetí sexuality (zahrnující věci jako biologické pohlaví, genderovou identitu, autoerotické chování, fetiše/úchylky, romantickou přitažlivost, sexuální přitažlivost, sexuální chování a tak dále) a někdo vám říká, že si o sobě myslí, že žádnou sexualitu nemá, pak je naprosto zjevné, že pouze nemluvíte stejným jazykem.
2. Lidé se identifikují s asexualitou pouze proto, že ještě “nedozráli”.
– Mnoho lidí skutečně v průběhu života pociťuje změny ve vnímání své orientace a v míře zájmu a touhy po sexu. U některých jsou tyto změny velké, u jiných malé. Jen proto, že se něčí sexualita může v budoucnu proměnit, však nemůžeme tvrdit, že dotyčný není “zralý” nebo “dospělý”. Kdyby k vám přišel klient, který se dlouhodobě považoval za heterosexuála, a důvodem jeho návštěvy by bylo to, že potkal osobu stejného pohlaví, která ho sexuálně přitahuje, asi byste mu neřekli, že jeho sexualita dosud ještě nebyla “dozrálá”, že?
3. Asexualita je důsledkem zneužití/hormonální poruchy/společenských faktorů.
– Rozhodně jsou případy lidí, jejichž identitu a orientaci ovlivnilo nějaké prožité trauma, ale z mé osobní zkušenosti vyplývá, že takové případy jsou poměrně vzácné, a rozhodně to není první věc, která vás napadne, když se vám někdo svěří se svou orientací. Nevykřiknete: “Vy jste gay? Proboha, co se vám stalo?” Všichni jsme výslednicí své minulosti, dobrých i špatných prožitků, ale to neznamená, že naše orientace je nutně důsledkem špatné zkušenosti – ta vaše snad je?
Všichni jsme také výslednicí své hormonální činnosti, to je pravda, a je rovněž pravda, že hladiny hormonů mohou ovlivnit zájem člověka o sex. Ještě jsem se ale nesetkala s výzkumem, který by prokázal, že hladina hormonů mění, ke komu jste sexuálně přitahováni. Nicméně, představme si na chvilku, že by se zjistilo, že homosexuální lidé mají jiné hladiny hormonů než heterosexuálové. Očekávali byste od nich, že začnou brát hormony, aby změnili, ke komu jsou sexuálně přitahováni? Pokud je někdo se svou sexualitou spokojený, proč tak důrazně trvat na tom, aby ji změnil? Vlastně ani dost dobře nechápu, jaký výsledek by taková změna orientace podáním hormonů měla mít. Pokud vám někdo tvrdí, že ho nikdo sexuálně nepřitahuje, ke komu ho to asi začne přitahovat, když mu nasadíte hormony? Ke komu tedy podle vás smí být člověk přitahován, když vám připadá nepřijatelné, aby ho nepřitahoval nikdo?
Působí na nás mnoho společenských faktorů, jak sexuálně pozitivních, tak sexuálně negativních. Ale jste hetero/homo/bi/trans/cis/perverzní v důsledku společenských faktorů, nebo jsou to vlastnosti, které pociťujete jako inherentní, niterně vlastní? Máte snad nějaký důvod předpokládat, že člověk považující se za asexuála je v nějakém smyslu větší obětí společenských faktorů než všichni ostatní? Pokud je někdo asexuál a je kvůli své sexualitě nešťastný a myslí si, že je narušený, je dost pravděpodobné, že je nešťastný z toho, že ho nikdo nepřijímá takového, jaký je. Na několik minut se vžijte do situace, kdy vás ze všech stran bombardují sdělení, z nichž vyplývá, že jestli se cítíte tak, jak se cítíte, něco s vámi nutně musí být v nepořádku, přestože vy sami si v nepořádku vůbec nepřipadáte… Jak dlouho myslíte, že to člověk vydrží, než se všechny jeho obranné mechanismy opotřebují a zhroutí a začne si myslet, že je skutečně narušený?
Pozn.: cis je opak trans, tedy stav, kdy je biologické pohlaví a pohlavní identita jedince v souladu.
4. Lidé, kteří masturbují, nejsou skutečně asexuální.
– Z jediného oficiálního výzkumu na toto téma, který jsem dokázala najít, vyplývá, že ženy, které se plně považují za asexuálky, masturbují s přibližně stejnou frekvencí jako heterosexuální a bisexuální ženy (tj. některé pravidelně, některé často, některé výjimečně a některé vůbec). Chápu, že mnoho lidí považuje masturbaci za “náhražku” sexu, ale současně znám lidi, kteří rádi provozují partnerský sex a přitom zároveň rádi masturbují, čistě proto, že je to samo o sobě příjemné, a ne pouze proto, že žádný partner není právě po ruce. Někteří asexuálové při masturbaci fantazírují a jiní myslí na zcela neerotické věci. Někteří si spojují masturbaci s uvolněním energie libida (a vnímají ji jako erotické chování, ačkoli k druhým lidem sexuálně přitahováni nejsou) a jiní ji zase vnímají spíš tak, jako když vás něco svědí a musíte se poškrábat, tedy jako činnost bez žádných zvláštních pozitivních ani negativních pocitů. To, jestli člověk masturbuje nebo ne, nijak nemění to, jestli ho sexuálně přitahují druzí lidé nebo ne. Jak víme, sexuální chování a fantazie vždy neodpovídají orientaci osoby, a u asexuálů je to přesně stejně.
A nejen že někteří asexuálové masturbují, někteří dokonce provozují partnerský sex! Lidé mají sex z nejrůznějších důvodů (nátlak vrstevníků, touha potěšit partnera, experiment, rozmnožování, pro zábavu, protože je to příjemné atd.). Mít s někým sex není totéž jako být k němu sexuálně přitahován. Jelikož je asexuálů málo a často se jeden s druhým nesetkají (v populaci tvoří přibližně 1 %), ti romanticky zaměření (čímž se zde rozumí opak aromantického zaměření) často navazují vztahy se sexuálně orientovanými partnery a mnozí dospějí s partnerem k určitému kompromisu – vymyslí aktivity, které jsou pro oba partnery uspokojivé, nebo si utvoří rozvrh, který naplní potřeby obou partnerů, aby kvůli nekompatibilním nárokům nevznikaly pocity křivdy (v ideálním případě).
Pro sexuology
Pokud jste sexuolog a hledáte informace o asexualitě, toto je užitečný úvod.
Ráda bych v tomto textu vyjasnila několik nejběžnějších mylných představ, se kterými jsem se setkala mezi sexuology:
1. Být asexuální znamená tvrdit o sobě, že nemáte sexualitu v tom smyslu, jak ji sexuologové pojímají.
– Já ani mnoho dalších lidí, kteří se identifikujeme jako asexuálové, o sobě netvrdíme, že vůbec žádnou sexualitu nemáme. Předpona “a-“ před kořenem “sexuál” znamená “žádný” asi tak stejně jako předpona “bi-“ ve slově “bisexualita” znamená počet 2. Bisexualita neznamená, že máte dvě sexuality, a stejně tak asexualita neznamená, že nemáte sexualitu žádnou. “Asexuál” je označení orientace a předpona “a-“ označuje, kým je dotyčná osoba obvykle sexuálně přitahována. Setkala jsem se s lidmi, kteří se označují za asexuály a tvrdí, že nemají vůbec žádnou sexualitu, ale když se jich zeptám, co pod slovem sexualita rozumí, obvykle se ukáže, že jen používají termíny “sexualita” a “sexuální orientace” jako synonyma. Pokud je vaše pojetí slova “sexualita” širší, musíte jednoduše s dotyčným toto pojetí rozebrat na jednotlivé složky a hovořit o každé zvlášť. Pokud máte skutečně široké pojetí sexuality (zahrnující věci jako biologické pohlaví, genderovou identitu, autoerotické chování, fetiše/úchylky, romantickou přitažlivost, sexuální přitažlivost, sexuální chování a tak dále) a někdo vám říká, že si o sobě myslí, že žádnou sexualitu nemá, pak je naprosto zjevné, že pouze nemluvíte stejným jazykem.
2. Lidé se identifikují s asexualitou pouze proto, že ještě “nedozráli”.
– Mnoho lidí skutečně v průběhu života pociťuje změny ve vnímání své orientace a v míře zájmu a touhy po sexu. U některých jsou tyto změny velké, u jiných malé. Jen proto, že se něčí sexualita může v budoucnu proměnit, však nemůžeme tvrdit, že dotyčný není “zralý” nebo “dospělý”. Kdyby k vám přišel klient, který se dlouhodobě považoval za heterosexuála, a důvodem jeho návštěvy by bylo to, že potkal osobu stejného pohlaví, která ho sexuálně přitahuje, asi byste mu neřekli, že jeho sexualita dosud ještě nebyla “dozrálá”, že?
3. Asexualita je důsledkem zneužití/hormonální poruchy/společenských faktorů.
– Rozhodně jsou případy lidí, jejichž identitu a orientaci ovlivnilo nějaké prožité trauma, ale z mé osobní zkušenosti vyplývá, že takové případy jsou poměrně vzácné, a rozhodně to není první věc, která vás napadne, když se vám někdo svěří se svou orientací. Nevykřiknete: “Vy jste gay? Proboha, co se vám stalo?” Všichni jsme výslednicí své minulosti, dobrých i špatných prožitků, ale to neznamená, že naše orientace je nutně důsledkem špatné zkušenosti – ta vaše snad je?
Všichni jsme také výslednicí své hormonální činnosti, to je pravda, a je rovněž pravda, že hladiny hormonů mohou ovlivnit zájem člověka o sex. Ještě jsem se ale nesetkala s výzkumem, který by prokázal, že hladina hormonů mění, ke komu jste sexuálně přitahováni. Nicméně, představme si na chvilku, že by se zjistilo, že homosexuální lidé mají jiné hladiny hormonů než heterosexuálové. Očekávali byste od nich, že začnou brát hormony, aby změnili, ke komu jsou sexuálně přitahováni? Pokud je někdo se svou sexualitou spokojený, proč tak důrazně trvat na tom, aby ji změnil? Vlastně ani dost dobře nechápu, jaký výsledek by taková změna orientace podáním hormonů měla mít. Pokud vám někdo tvrdí, že ho nikdo sexuálně nepřitahuje, ke komu ho to asi začne přitahovat, když mu nasadíte hormony? Ke komu tedy podle vás smí být člověk přitahován, když vám připadá nepřijatelné, aby ho nepřitahoval nikdo?
Působí na nás mnoho společenských faktorů, jak sexuálně pozitivních, tak sexuálně negativních. Ale jste hetero/homo/bi/trans/cis/perverzní v důsledku společenských faktorů, nebo jsou to vlastnosti, které pociťujete jako inherentní, niterně vlastní? Máte snad nějaký důvod předpokládat, že člověk považující se za asexuála je v nějakém smyslu větší obětí společenských faktorů než všichni ostatní? Pokud je někdo asexuál a je kvůli své sexualitě nešťastný a myslí si, že je narušený, je dost pravděpodobné, že je nešťastný z toho, že ho nikdo nepřijímá takového, jaký je. Na několik minut se vžijte do situace, kdy vás ze všech stran bombardují sdělení, z nichž vyplývá, že jestli se cítíte tak, jak se cítíte, něco s vámi nutně musí být v nepořádku, přestože vy sami si v nepořádku vůbec nepřipadáte… Jak dlouho myslíte, že to člověk vydrží, než se všechny jeho obranné mechanismy opotřebují a zhroutí a začne si myslet, že je skutečně narušený?
Pozn.: cis je opak trans, tedy stav, kdy je biologické pohlaví a pohlavní identita jedince v souladu.
4. Lidé, kteří masturbují, nejsou skutečně asexuální.
– Z jediného oficiálního výzkumu na toto téma, který jsem dokázala najít, vyplývá, že ženy, které se plně považují za asexuálky, masturbují s přibližně stejnou frekvencí jako heterosexuální a bisexuální ženy (tj. některé pravidelně, některé často, některé výjimečně a některé vůbec). Chápu, že mnoho lidí považuje masturbaci za “náhražku” sexu, ale současně znám lidi, kteří rádi provozují partnerský sex a přitom zároveň rádi masturbují, čistě proto, že je to samo o sobě příjemné, a ne pouze proto, že žádný partner není právě po ruce. Někteří asexuálové při masturbaci fantazírují a jiní myslí na zcela neerotické věci. Někteří si spojují masturbaci s uvolněním energie libida (a vnímají ji jako erotické chování, ačkoli k druhým lidem sexuálně přitahováni nejsou) a jiní ji zase vnímají spíš tak, jako když vás něco svědí a musíte se poškrábat, tedy jako činnost bez žádných zvláštních pozitivních ani negativních pocitů. To, jestli člověk masturbuje nebo ne, nijak nemění to, jestli ho sexuálně přitahují druzí lidé nebo ne. Jak víme, sexuální chování a fantazie vždy neodpovídají orientaci osoby, a u asexuálů je to přesně stejně.
A nejen že někteří asexuálové masturbují, někteří dokonce provozují partnerský sex! Lidé mají sex z nejrůznějších důvodů (nátlak vrstevníků, touha potěšit partnera, experiment, rozmnožování, pro zábavu, protože je to příjemné atd.). Mít s někým sex není totéž jako být k němu sexuálně přitahován. Jelikož je asexuálů málo a často se jeden s druhým nesetkají (v populaci tvoří přibližně 1 %), ti romanticky zaměření (čímž se zde rozumí opak aromantického zaměření) často navazují vztahy se sexuálně orientovanými partnery a mnozí dospějí s partnerem k určitému kompromisu – vymyslí aktivity, které jsou pro oba partnery uspokojivé, nebo si utvoří rozvrh, který naplní potřeby obou partnerů, aby kvůli nekompatibilním nárokům nevznikaly pocity křivdy (v ideálním případě).