11. 10. 2012, 23:38:42
Hmmm, introvertka, melancholička, asexuálka, nespolečenská a společnost nevyhledávající, s nezájmem o líbání a spol., žádná traumata z dětství ... kdyby tam nebylo to dojetí na konci, tak bych řekl, že jde o schizoidní poruchu osobnosti. Sice nejsem odborník, ale protože ji sám mám, tak jsem o tom dost přečetl. Nicméně hranice mezi ní a "normálním" stavem nejsou ostré, je to kontinuum se zdravou itroverzí na jednom a extrémní formou uzavření se do sebe a oddělením od vnějšího světa (viz japonský termín Hikikomori) na druhém konci.
A ztracená existence? Možná tak z většinového pohledu (tj. pohledu těch "normálních"), ale na takovýchto efemérních věcech introvertům většinou zas tak nezáležní, že? Znám lidi, kteří žijí přesně podle představ toho, jak by se mněl chovat dokonalý frikulín (tj. ten, kdo je free, cool a in), přesto se uvnitř cítí neštasní. Je mnohem důležitější jak se člověk cítí sám o sobě, jinak řečenom, být v harmonii se svým vlastním vnitřím vesmírem.
A ztracená existence? Možná tak z většinového pohledu (tj. pohledu těch "normálních"), ale na takovýchto efemérních věcech introvertům většinou zas tak nezáležní, že? Znám lidi, kteří žijí přesně podle představ toho, jak by se mněl chovat dokonalý frikulín (tj. ten, kdo je free, cool a in), přesto se uvnitř cítí neštasní. Je mnohem důležitější jak se člověk cítí sám o sobě, jinak řečenom, být v harmonii se svým vlastním vnitřím vesmírem.