23. 12. 2012, 13:34:28
(23. 12. 2012, 12:48:20)lucka Napsal(a): Ono bohužel v naší rodině, ať už z mamčiny strany nebo z taťkovy, se považují děcka jako prioritní smysl života, že je to jakási povinnost nebo co. Pokaždé, když na to přijde řeč, tak to musím nějak zahrát do autu, fakt se na něco takovýho necítím. Vidím se spíš jako kariérista, pokud se mě podaří najít slušnou práci.
Není jiná cesta, než s razancí prohlásit, co v životě chceš, čím častěji to budeš dělat, tím spíš si na to zvyknou. Třeba časem pochopí, že Ty bys tak nebyla šťastná. Podřizovat svá přání přáním druhých (na svůj úkor) by bylo nemoudré.