25. 07. 2013, 22:01:40
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 25. 07. 2013, 22:05:29 uživatelem Mor-diskusni-forum-wen.)
Dovolila bych si ještě připomenout, že ačkoli je člověk jako jednotlivec originál, tak má samozřejmě spoustu vlastností, zájmů a věcí společných s těmi ostatními... Jednou z nich je "potřeba" (či puzení, či co to je) sdružovat se do větších celků - skupin. Tuto potřebu může (ale nemusí) uspokojit ono přiřazení se do škatulky, onálepkování se...
Myslím, že mnoho lidí (i tady na fóru) se nespokojí uhnízděním v jedné škatulce, ale prozkoumá i jiné (myslím, že mnozí z nás o sobě pochybovali či pochybují stále a zkouší, jestli náhodou nepatří i jinam...)...
Nevím, jestli budu mluvit jen za sebe, ale zařazení se někam (připojení se k nějaké skupině) mi dává pocit větší sebejistoty... a když jí mám nasbíráno relativně dost, mohu ji využít k opuštění dané společnosti (nálepky) a vytvořit si svou vlastní - "jedinečnou" (nebo se poohlídnout jinde)...
Škatulka jako takové nalezené útočiště, kde se dám dohromady a nasbírám sílu před tím, než zas vyrazím "do světa".
Při tom procesu hledání a ztotožňování se (připojování k jiným) si uvědomuju, co konkrétně máme společného i čím se lišíme - vlastně objevuju sama sebe...
...a to je , podle mého názoru, proces, kterým tady už řada lidí prošla (prochází) a jsou relativně dobře seznámení sami se sebou, a proto jsou schopni poznávat i někoho jiného... a z toho vyplývá i to, čeho si všiml simgiran ("Co mě hodně potěšilo, že se tu Tony nedočkal odsuzování, ale že se tu lidé snaží pomoci, snaží se druhého pochopit...") že takový člověk neodsoudí někoho druhého, když si uvědomuje, že spoustu věcí má s tím druhým společných nebo podobných (domnívá se, že jeho pocity jsou podobné či stejné jako jeho)...
...Že v tom druhém vidím (cítím) i sebe... a když se mu snažím pomoci, že tím vlastně pomáhám (podvědomě) i sobě...
Myslím, že mnoho lidí (i tady na fóru) se nespokojí uhnízděním v jedné škatulce, ale prozkoumá i jiné (myslím, že mnozí z nás o sobě pochybovali či pochybují stále a zkouší, jestli náhodou nepatří i jinam...)...
Nevím, jestli budu mluvit jen za sebe, ale zařazení se někam (připojení se k nějaké skupině) mi dává pocit větší sebejistoty... a když jí mám nasbíráno relativně dost, mohu ji využít k opuštění dané společnosti (nálepky) a vytvořit si svou vlastní - "jedinečnou" (nebo se poohlídnout jinde)...
Škatulka jako takové nalezené útočiště, kde se dám dohromady a nasbírám sílu před tím, než zas vyrazím "do světa".
Při tom procesu hledání a ztotožňování se (připojování k jiným) si uvědomuju, co konkrétně máme společného i čím se lišíme - vlastně objevuju sama sebe...
...a to je , podle mého názoru, proces, kterým tady už řada lidí prošla (prochází) a jsou relativně dobře seznámení sami se sebou, a proto jsou schopni poznávat i někoho jiného... a z toho vyplývá i to, čeho si všiml simgiran ("Co mě hodně potěšilo, že se tu Tony nedočkal odsuzování, ale že se tu lidé snaží pomoci, snaží se druhého pochopit...") že takový člověk neodsoudí někoho druhého, když si uvědomuje, že spoustu věcí má s tím druhým společných nebo podobných (domnívá se, že jeho pocity jsou podobné či stejné jako jeho)...
...Že v tom druhém vidím (cítím) i sebe... a když se mu snažím pomoci, že tím vlastně pomáhám (podvědomě) i sobě...