16. 09. 2014, 19:46:57
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 16. 09. 2014, 20:02:21 uživatelem pan-diskusni-forum-oška.)
(16. 09. 2014, 00:08:35)drummond Napsal(a): Silou vůle lidé dnes a denně překonávají stovky tužeb, jasně mnohdy zcela banálních, ale je to naprosto normální jev, resp. duševní pochod, který jsme každý z nás několikráte zažili. Něco si odepřít, zakázat, vytěsnit to z hlavy, abychom na to nemysleli. I když to jsou prkotiny, ale zvládne to každý a pak je to již jen o disciplíně a vůli.
Jenže sex je pro mnoho lidí stejně důležitý a nezbytný, jako třeba dýchání. To je trochu něco jiného, než že odložíš čůrání o pět minut, ty prostě "vůbec nečůráš" a to vlastně tak trochu úchylné je.
Mám asi o něco rozvinutější racionální uvažování, než jiné ženy, zase mi chybí mateřský cit a pudy, je to nějak provázáno. Z pohledu většiny každopádně úchylka - nemohu se přimět, abych si při srovnání s ostatními někdy uchýlená nepřipadala.
(16. 09. 2014, 00:18:49)houba Napsal(a): Myšlenka přijmout jakékoliv (a)sexuální touhy které člověk má a nenechat se svazovat konvencemi se mi líbí. Nicméně satanismus je mi spíše nesympatický. Ne, že bych o něm až tak moc věděl, ale zkrátka nepoznal jsem ani jednoho satanistu, který by neinklinoval ke zlu a pocitu moci a vlastní výlučnosti. Taky ideologie, jejíž hlavní myšlenou je být proti jiné ideologii se mi prostě nelíbí.
Jakkoliv se může na první pohled zdát dobré věnovat se požitkům a všelijakým radostem, tak myslím, že přece jenom je v tom určité nebezpečí. Může to vést ke vzniku chování "po nás potopa", ztrátě empatie, ztrátě schopnosti sebekontroly apod.
Určitě je dobré přijmout všechny části své osobnosti a všechny touhy, ale to neznamená, že se člověk těma touhama nutně musí nechat ovládat.
Podle toho, co jsi napsal, by bylo potřeba označit všechny lidi, kteří něco dosáhli, nebo stojí výše na společenském žebříčku, za satanisty. Otázka tedy zní: má člověk právo usilovat o štěstí, moc, bohatství? Podle mě ano, jen člověk chorý vyhledává opak. Mezi věřícími je hromada lidí, říkám jim dobrvoolní mučedníci, kteří se vyžívají v bídě a hlásají moudra typu: čím hůř, tím líp. To mi leze slimák po zádech.
Takoví lidé se nemohou mít rádi a pak ani nemohou mít rádi druhé.
Přemrštěné sebeprosazování za kažou cenu je samozřejmě taky špatně, ale jsou to dva extrémy. Stačí, když si přečtete desatero a uvidíte, jestli budete souhlasit.
http://cs.wikipedia.org/wiki/LaVey%C5%AFv_satanismus
(Většina lidí, kteří satanismus odsuzují, o něm ví ještě míň něž o migraci lumíků. Kdo chce, info si lehce dohledá na netu nebo v knihovně.)
Orwell byl optimista.