10. 11. 2014, 14:53:54
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 11. 11. 2014, 09:25:05 uživatelem Ag-diskusni-forum-nam.)
Nevím, jestli jsem asexuál, ale nač se zbytečně škatulkovat. Jsem už delší čas frustrovaná a tak doufám, že mi pomůže se vypsat. Nevím, jestli sem budu dlohodobě chodit, ale je fajn, že takové fórum je a už jsem si tu přečetla pár zajímavých věcí.
Jako někteří jiní tady mám velký problém s přehnanou sexualizací na internetu i mimo něj. Cokoli erotického u ve mně probouzí pocity znechucení a takové té upatlanosti. Stačí mi jen někde omylem zahlédnout nadpis zajisté oduševnělého článku znějící jako "Podívejte na tu šťavnatou prdelku" a mám chuť někomu už rozbít hubu a přitom ho rovnou i pozvracet.
Problém je u mě o to horší, že mi už od malička připadá obtěžující být ženou. Přál jsem si být rytířem. Kdybych si mohla vybrat, byla bych raději něco jako muž. To něco jako píšu záměrně, protože o to mít penis mi nejde, spíš o sílu a o pocit, že se o vás lidé nezajímají kvůli vzhledu, ale kvůli schopnostem a můžete se věnovat spíš jim, než věcem jako je holení nohou. Jako jasně, že jako ženská si je taky holit "nemusíte", tedy musite, jinak jste pro všechny jen ta, co se neholí, aneb opět hodnocení hlavně podle vzhledu. (Jako jasně, že chlap taky nemůže chodit jako neandrtálec..)
Sex mi pak vždycky přišel jako něco tak trochu ušmudlaného a hlavně nerovného (vadí mi prostě být ženou, kdybych mohla tak to zruším
a nikdo by nebyl slabší a "nuceně pasivní, nebo aktivní") a ponižujícího. Díky mediálnímu tlaku ze všech stran, díky kterému se skoro nenajde den, kdy by mi to něco nepřipomnělo, se tyto pocity časem ještě stupňují.
Přítel to nebere, nebo spíš nechce brát moc vážně (protože to by mě musel buď přestat otravovat, nebo se na mě vykašlat) a jsem pro něj patrně prostě taková ta klasická, co ji "bolí hlava" jako xy % jiných ženských. Kdybych mohla nedělám to vůbec, maximálně za účelem potomka.
Pokud se tu ještě budu objevovat, budu o sobě psát v mužském rodě, protože jsem na to zvyklý a vyhovuje mi to. V diskuzích mě tak většinou aspoň nikdo neotravuje, nebo neodsuzuje mé názory jen z toho důvodu, že mám ženské pohlaví. I když to by tady snad nehrozilo.
Jako někteří jiní tady mám velký problém s přehnanou sexualizací na internetu i mimo něj. Cokoli erotického u ve mně probouzí pocity znechucení a takové té upatlanosti. Stačí mi jen někde omylem zahlédnout nadpis zajisté oduševnělého článku znějící jako "Podívejte na tu šťavnatou prdelku" a mám chuť někomu už rozbít hubu a přitom ho rovnou i pozvracet.
Problém je u mě o to horší, že mi už od malička připadá obtěžující být ženou. Přál jsem si být rytířem. Kdybych si mohla vybrat, byla bych raději něco jako muž. To něco jako píšu záměrně, protože o to mít penis mi nejde, spíš o sílu a o pocit, že se o vás lidé nezajímají kvůli vzhledu, ale kvůli schopnostem a můžete se věnovat spíš jim, než věcem jako je holení nohou. Jako jasně, že jako ženská si je taky holit "nemusíte", tedy musite, jinak jste pro všechny jen ta, co se neholí, aneb opět hodnocení hlavně podle vzhledu. (Jako jasně, že chlap taky nemůže chodit jako neandrtálec..)
Sex mi pak vždycky přišel jako něco tak trochu ušmudlaného a hlavně nerovného (vadí mi prostě být ženou, kdybych mohla tak to zruším
a nikdo by nebyl slabší a "nuceně pasivní, nebo aktivní") a ponižujícího. Díky mediálnímu tlaku ze všech stran, díky kterému se skoro nenajde den, kdy by mi to něco nepřipomnělo, se tyto pocity časem ještě stupňují.Přítel to nebere, nebo spíš nechce brát moc vážně (protože to by mě musel buď přestat otravovat, nebo se na mě vykašlat) a jsem pro něj patrně prostě taková ta klasická, co ji "bolí hlava" jako xy % jiných ženských. Kdybych mohla nedělám to vůbec, maximálně za účelem potomka.
Pokud se tu ještě budu objevovat, budu o sobě psát v mužském rodě, protože jsem na to zvyklý a vyhovuje mi to. V diskuzích mě tak většinou aspoň nikdo neotravuje, nebo neodsuzuje mé názory jen z toho důvodu, že mám ženské pohlaví. I když to by tady snad nehrozilo.
